Na manipulativní praktiky zejména státních zástupců Pavla Zemana, Lenky Bradáčové a Ivo Ištvana při svévolném měnění příslušnosti státních zastupitelství v řadě kaus reagoval Ústavní soud plenárním nálezem sp. zn. Pl. ÚS 4/14, ve kterém sice zamítl derogaci části vyhlášky, jež některé z těchto postupů umožňovala, ale pokusil se o ústavně konformní výklad ustanovení § 26 TrŘ v případech, kdy je prima facie dána příslušnost většího počtu okresních soudů, ze kterých si státní zástupci zvykli vybírat ten, který měli za svým záměrům s obviněnými za nejpříznivěji nakloněna (pars pro toto: vazba pro Nečasovou-Nagyovou a trafikami uplacené exposlance u Okresního soudu v Ostravě). Proti majoritě disentovali tři ústavní soudci, plaidujíce za vyhovění návrhu.

V této věci souhlasíme s plenem co do výroku, nikoli však co do odůvodnění, neboť ústavně konformní výklad máme za natolik násilný, že je sám spíše další svévolí než rozumnou interpretací zákona.

Majorita Ústavního soudu má za to, že tam, kde státní zástupce může v přípravném řízení podat návrh u libovolného okresního soudu v obvodu svého zastupitelství, tedy tam, kde tento návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství (NSZ takové návrhy přímo nikdy činit nemůže, tedy to nepřichází v úvahu), nepoužije se ke stanovení místní příslušnosti soudu § 26 TrŘ, nýbrž § 18 TrŘ. V praxi by to znamenalo, že jestliže dozor nad stíháním Davida Ratha byl přenesen z Prahy do Ústí nad Labem, návrh na povolení odposlechu by musel státní zástupce přesto podat u některého ze soudů, kde se vyšetřované skutky odehrály, tedy např. do Prahy nebo do Kladna.

Naopak, pokud by byla, příkladmo, věc přenesena z Nového Jičína do Chebu, chebský státní zástupce by mohl, tak jako doposud, podávat návrhy chebskému soudu, neboť nemá na výběr z více okresních soudů.

Důležitou otázkou je, co tento, třebaže neústrojný, avšak Ústavním soudem oktrojovaný, výklad udělá s dosud pravomocně neskončenými případy, mezi nimi notabilně s tím Rathovým nebo Zadehovým. Na rozhodování o vazbě to zřejmě nebude mít vliv, protože její nezákonnost se už neřeší: všechny lhůty uplynuly a obvinění byli propuštěni. Bez vlivu bude nález zřejmě i na otázku náhrady za vazbu, neboť její přiznání se bude odvíjet toliko od výsledku stíhání.

Jinak je tomu u dokazování. Ty důkazy, jako např. věci z domovních prohlídek nebo informace z odposlechů, které byly získány na základě příkazu vydaného místně nepříslušným soudem, se stávají procesně nepoužitelnými a trestní řízení, která jsou buď neskončená nebo dosud běží dovolací lhůta, tak mohou být naprosto zásadním způsobem zpochybněna. A do koše poputují i všechny derivativní důkazy, tedy ty, které byly získány, jako známé ovoce z otráveného stromu, na jejich základě. Tak je to, přátelé, jednoduché.

Tedy, pokud Ústavní soud, jak je jeho zvykem, nevydá k nálezu dodatečné sdělení, v němž užaslé odborné veřejnosti intimuje, že to myslel úplně jinak a nic se nemění, jedeme dál, močálem černým kolem bílých skal.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)