Začíná to býti jaksi cyklické: určitý, nepředvídatelný den je Ing. Jiří Fiala zadržen a transportován do vazby, eventuálně do výkonu trestu, kde stráví několik měsíců, poté se zjistí, že je nevinen a je propuštěn, načež o svých zážitcích natočí videozáznam, nějakou dobu pobude na svobodě, kde spáchá další zločin, a vše se opakuje od začátku, jen o level výš.

Společnou vlastností jeho trestných činů je, že je prakticky nelze popsat konvenčním jazykem trestního práva: příkladmo tato akce u Městského soudu v Praze. Člověk od trestního rozsudku právem očekává, že se dozví, jak pachatel někoho usmrtil, oloupil, znásilnil nebo něco ukradl, případně zpronevěřil, a ne, že se postavil s transparentem před soudní síň, vzal spis a vyskočil z okna soudu, nebo napsal soudci neslušný dopis.

Toto zvláštní zacházení, jehož se J. Fialovi dostává, svědčí o tom, že Fiala, stejně jako jeho organisace nazvaná K213, jsou justičním činovníkům náramně nepříjemní, a že pocit bezpečí a beztrestnosti je u těchto osob tak silný, že jim ani v nejmenším nevadí, že porušují zákon.

Jiří Fiala není politickým vězněm v pravém slova smyslu, protože není pronásledován státem za své politické názory – ty ostatně, stejně jako mnozí jiní, do značné míry sdílím, aniž bych, minimálně za ně, čelil risiku uvěznění – ale je obětí svévole nekontrolovaných struktur v justici, které své výsadní postavení zneužívají a ze svých úřadů učinily nástroj osobní pomsty, vendetty.

Je mi však opět kousnout do kyselého jablka: Jakkoli je tato zvůle ohavná a odsouzeníhodná, a jakkoli jsme v tuto chvíli všichni Fialou, nedomnívám se, že by na ostří nože vedené aktivity K213 mohly dlouhodobě přinášet plody.

Prvním problémem je Fialův mesianismus. Systémové chyby justice lze odstranit jen politickými prostředky, nikoli tím, že se dám rok co rok zavřít a vybuduji si tak pověst mučedníka. Mučedník získá veřejné sympathie, proti zacházení s ním se snad může konat i jedna-dvě demonstrace, ale to je vše, rozhodně nelze předpokládat, že se národ, inspirován Fialovým příkladem, proti své miserné justici vzbouří a půjde ty nejhorší ze soudců a státních zástupců vyházet z oken.

Za druhé jsem přesvědčen, že justiční aktivismus je bezúčelný, pokud nepřináší konkrétní výsledky v jednotlivých kausách, a tam je dosavadní působení K213 velkým zklamáním. Nejsem tak naivní, abych se snažil justici opravovat zevnitř, na druhé straně ale vím, že moje práce bude mít nějaký smysl jen tehdy, pokud budu dosahovat konkrétních výsledků v konkrétních sporech. O některých z nich píšu na svých blozích, o jiných, a takových je většina, ne, protože by to nebylo buď účelné, nebo zajímavé. Jestliže otevřu stránky K213, nic jako zprávy o úspěšných případech tam nenajdu, pouze sebepropagaci, sebelítost a ne právě objektivní zprávy o persekucí představitelů spolku, zkrátka materiál zpracovaný tvůrci fialovského kultu a určený jeho vyznavačům. Aktivismus vyžaduje exhibici, nemůže se jí však vyčerpávat.

Čím je Jiří Fiala cenný, je především jeho schopnost analysovat stav současné české společnosti a viděl ji v reálných proporcích a souvislostech. Jeho Pankrácké rysy jsou brilantní, stejně jako úvahy na videu natočeném po návratu z Nového Sedla.

Jako u jiných lidí podobného druhu je však otázkou, zda J. Fiala dokáže odolat kariéře režimního mučedníka, jež se, minimálně pro tuto chvíli, jeví být jeho zjeveným osudem, a s uplatněním nezbytného stupně sebereflexe se pustí do takových akcí, které této zemi skutečně a bezprostředně pomohou.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)