(Polemika s článkem na Lucerně Wikipedie.)

Formou pozměňovacího návrhu se do sněmovnou schválené novely trestního řádu dostalo ustanovení § 8c, jehož účelem je zabránit zveřejňování policejních odposlechů v mediích. Takové jednání by mohlo být nově posuzováno jako trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji se sazbou do pěti let odnětí svobody.

Kriminalisace zveřejňování odposlechů jde proti dvěma důležitým právním principům, proti principu subsidiarity trestního práva, jež by mělo nastupovat jako prostředek ultima ratio až v situaci, kdy se soukromoprávní sankce nejeví být přiměřenými a dostačujícími, a principu veřejné kontroly nad výkonem státní moci, která musí být zajištěna bez ohledu na to, že přípravné řízení trestní je v České republice zásadně neveřejné a tato kontrola normálně nastupuje až v řízení před soudem. Nelze totiž zapomínat, že právo veřejně hájit svá práva, a to i formou zveřejnění odposlechu, musí mít i obviněný.

Navržená úprava, kterou v současné době projednává Senát, ve svém důsledku znamená, že media nebudou moci přiměřeně referovat ani o některých trestních rozsudcích: příkladmo o aféře s "kapříky" bychom se nyní mohli dozvědět pouze to, že obvinění fotbaloví rozhodčí a bafuňáři se dopustili korupčního jednání, které jim bylo soudem prokázáno. Že se tak stalo na základě telefonních odposlechů, je již za hranicí ustanovení § 8c TrŘ – zveřejnit se nesmí totiž ani to, že byl nějaký odposlech nařízen. Chce-li se občan tyto podrobnosti dovědět, nezbude mu než vyrazit k hlavnímu líčení osobně, v naději, že na něj v jednací síni vybyde volné místo.

O tom, kým byli využíváni a "zaléváni" I-čko a T-čko, bychom se samozřejmě nesměli dozvědět vůbec nic, podobně jako o celé řadě dalších korupčních afér, které vyšly najevo jen díky zvejnění odposlechů.

Takové legislativní řešení zcela jistě není v souladu s rolí medií v demokratické společnosti. Excesy při zveřejňování odposlechů (stejně jako dalších údajů z trestních spisů) musí být primárně postihovány prostředky soukromého práva, tedy na základě prostředků ochrany osobnostních práv. Zákaz publikace musí zahrnovat pouze ty informace, jejichž utajení je nezbytně nutné pro fungování státu, a k takovým informacím by se media vůbec neměla dostat.

Paušální zákaz jakékoli publikace údajů o odposleších, jakkoli se prima facie jeví posilovat ochranu individuálních práv na úkor oprávnění státní moci, nemohu proto než označit jako zákaz nevhodný, nesprávný a s funkcí demokratických medií neslučitelný.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)