Lidové noviny thematisují jedno z aktuálních bojišť frontových bojů mezi občanem a státem, povinnost lékaře oznamovat, že rodiče nenechali své dítě řádně očkovat. Věcně se jedná o podobnou záležitost, jakou je boj mezi Českým telekomunikačním úřadem a mobilními operátory, jehož výsledkem jsou nejvyšší ceny za tyto služby v Evropě: farmaceutické společnosti dávno vědí, že efektivnější než zaměřit marketingové aktivity na spotřebitele je zacílit na státní úředníky, kteří ve svatém zápalu a v zájmu zdraví populace zařadí mezi povinná očkování cokoli, a pokud možno ve formě, která bude pro státní rozpočet nejdražší a pro kasu výrobců očkovacích látek – jakož i pro osobní úřednická konta – nejpřínosnější. Pro voliče se ve druhém, stínoherním plánu hraje maňáskové divadlo o šílených biomatkách a odpovědných lékařích, kteří tvoří poslední hráz bránící nové pandemii slezinné sněti, dýmějového moru a nemoci šílených krav.

Má tedy lékař povinnost udat rodiče, kteří nechtějí uposlechnout a dát své děti očkovat tak, jak stát stanoví? Domníváme se, že ve většině případů nikoli. Sedes materiæ tkví v otázce, jaký je v tomto případě rozsah rodičovské odpovědnosti, neboť podle § 10 odst. 4 ve spojení s § 6 písm. a) bod 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, mají lékaři povinnost nahlašovat OSPODu děti, jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti. Ta je vymezena ustanovením § 858 ObčZ a zahrnuje péči o zdraví dítěte. Až takové rozhodnutí o odmítnutí očkování, jímž by bylo zdraví dítěte v materiálním stupni ohroženo, zakládá shora označenou povinnost lékaře. Odmítnutí očkování zbytečného, jehož cílem a jediným účelem je zvýšení zisku výrobce vakciny, takovým deliktem není, a lékař proto není povinen oznámení úřadu učinit.

Tento závěr, domníváme se, může obstát i ve světle judikatury Ústavní soudu, jinak, pokud jde o povinné očkování, dosti rozpolcené a nejednoznačné. Tento soud se příkladmo v nálezu sp. zn. I. ÚS 1253/14 zabýval výhradou svědomí a pozastavil se i nad tím, že není zajištěn mechanismus, kterým by byly reparovány škody na zdraví dítěte v důsledku očkování. Máme za to, že tyto úvahy by vůbec nebylo možno v rovině judikatorního diskursu Ústavního soudu vést, pokud by důvody pro očkování byly takového druhu, že by jeho zanedbáním mohlo dojít k ohrožení zdraví dítěte. To jsou arci spíše náměty na budoucí vehikula pro rozhodovací činnost soudů; pro tuto chvíli je na odvaze konkrétního lékaře, zda udání na odbojné rodiče učiní čili nic.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)