Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Často se zamýšlíme, nejen zde na blogu, nad otázkou, proč je právní prostředí v této zemi tak nesnesitelné, a jaké jsou jeho největší bolesti, tedy ty věci, kterými by každý ministr spravedlnosti, pokud by mu šlo o skutečnou nápravu svého strašidelného resortu, musel začít.

Kdybychom byli na nejmenovaném nekvalitním technickém serveru, asi bychom tento text nazvali Deset kotev, které táhnou české právo ke dnu, a rozdělivše článek do deseti sekcí, tetelili bychom se nad vidinou počtu reklamních bannerů a dalších příjemností, které budou naši čtenáři nuceni si zobrazit, aby se dostali k dalším dvěma až třem odstavcům našeho díla.

My tak neučiníme, a budeme postupovat cestou prostého číslovaného seznamu:

1. Fikce náhradního doručení. Česká republika je zřejmě jedinou zemí na světě, kde se dá účinně doručit na adresu, na níž se adresát nezdržuje a o doručovacím pokusu se nikdy nedozví. Je to přece jeho povinnost, aby bydlel tam, kde si my, soud, myslíme!

2. Opatrovník osobě neznámého pobytu. Trestně stíhaným osobám, které se nepodaří dopadnout, svědčí – arci poněkud pochybné – privilegium, že jsou stíhány a odsouzeny jako uprchlé, ale když jsou konečně polapeny a dopraveny do příslušné věznice, smějí požádat o opakování procesu. V civilním řízení nic podobného neexistuje: jestliže soud žalovaného nenajde, ustanoví mu opatrovníka a dál se o něj nestará, naprosto odhlížeje od skutečnosti, že opatrovník – byť jím dnes už je pravidelně advokát a nikoli zaměstnanec soudu, jak tomu bývalo ještě před deseti lety – nemůže účinně skutkově argumentovat, protože k disposici má jen to, co žalobce uložil do spisu: tedy příkladmo neví, že dluh byl zaplacen, pohledávka zanikla započtením, podpis žalovaného na pojistné smlouvě je padělaný atd. atp. Šanci dosáhnout nápravy žalovaný obvykle nemá, ledaže by se pustil do riskantního a nákladného dobrodružství zvaného žaloba pro zmatečnost, případně návrh na obnovu řízení. Princip je ten samý: je to jeho chyba, že ho soud nenašel.

3. Absence efektivní soudní kontroly exekutorů. Exekutoři nejsou největším zlem, tím je to, že soudy, které by měly jejich svévoli napravovat a držet je na uzdě, tak činí ve lhůtách, v nichž jsou zvyklé rozhodovat, tedy v horizontu z pohledu povinného naprosto nedohledném. Sebral ti exekutor něco, co nesmí? Např. počítač zaměstnavatele s životně důležitými daty? Klid, hochu, podej excindační žalobu a za dva-tři roky ho máš zpátky.

4. Domněnka vlastnictví povinného. Exekutoři smějí vzít téměř všechny movité věci nejen povinnému, ale i každému, kdo s ním bydlí ve stejném bytě, na základě vyvratitelné právní domněnky, že v místě, kde povinný bydlí, je všechno jeho. Běžně se tak stává, že je odebírán majetek rodičům, dětem, sourozencům, a arci také pronajimatelům nebo nájemcům, kteří měli tu smůlu, že měli nebo mají stejné bydliště jako povinný. Exekutor dobře ví, že bere věci jiné osobě, než která dluží, ale jde o jeho zisk a v této zemi jsou, nejen v právu, peníze vždy až na prvním místě.

5. Operativní spisy. Úkolem policie je předat soudu obviněného, ne zjišťovat, zda je to skutečný pachatel, anebo obviněnému dokonce usnadňovat obhajobu. Proto vede vedle trestního spisu ještě další, operativní, ve kterém shromažďuje důkazy svědčící ve prospěch obviněného. Soud se dozví jen to, co dokazuje vinu obviněného: proč soudcům komplikovat rozhodování nějakými pochybnostmi, no ne?

6. Nerovnost znalců. Existují dva druhy znalců: ti dobří, v bílém klobouku, říkají soudu to, co by si přál slyšet, ti druzí, odění kloboukem černým, byli vybráni a zaplaceni stranami a proto jsou naprosto nedůvěryhodní. Jak jednoduché to bývalo v době, kdy znalce směl přibrat pouze soud – ministr Pelikán ostatně zpracoval návrh novely OSŘ, která má tento stav rajské nevědomosti znovu nastolit a jakékoli kompromitující pochybnosti o správnosti znaleckého výkonu odkázat do proklamativní roviny znaleckého posudku jako listinného – rozuměj irelevantního – důkazu.

7. Platební rozkaz/rozsudek pro zmeškání/pro uznání. Pasivita žalovaného se trestá všude na světě, avšak zvláštností této země je, že soud necítí potřebu přezkoumat, zda sumárním rozhodnutí nepůsobí evidentní bezpráví, tedy zda nepřiznal plnění z lichevní smlouvy, neaplikoval evidentně neplatná smluvní ujednání, nepřehlédl, že kalkulace dluhu předložená žalobcem obsahuje početní chyby apod. V trestním právu je variantou na téže thema trestní příkaz. Existuje mnoho lidí, kteří si myslí, že trestní příkaz je to samé jako rozsudek, a nebrání se mu, přestože jsou přesvědčeni o své nevině nebo o nepřiměřenosti uloženého trestu.

8. Zneužívání vazby. I když vazební substituty se užívají stále častěji, zákonodárce opomněl vyloučit odkladný účinek stížnosti státního zástupce proti nahrazení vazby, a tak o tom, zda obviněný půjde do vazby, rozhoduje efektivně státní zástupce a nikoli, jak stanoví ústavní pořádek, soud. Samostatnou kapitolou jsou ovšem podmínky ve vazebních věznicích, kde se Česká republika s pýchou může měřit s africkými zeměmi.

9. Advokacie. Český advokát není nevzdělaný nekňuba, jen praktik, který dobře ví, že produkt, který místní justice vygeneruje, má jen velmi volnou vazbu ke spravedlnosti a racionalita v něm těžce prohrává na body s libovůlí. Proč se snažit, když výsledek stejně neovlivníte? Tím vůbec nejdůležitějším právním předpisem – a jediným, jehož ustanovení čeští advokáti prožívají s vášní – tak pravidelně bývá advokátní tarif.

10. Korupce. Nic si nenalhávejme, existuje a je v justici přítomnější, než se jeví z prohlášení jejích koryfejů. Uplácí se v I. i II. stupni, uplácí se u Nejvyššího soudu, a dictum, že dobrý advokát zná právo, lepší advokát soudce, platí universálně: nejcennější KPI advokáta je být schopen doručit do správných rukou úplatek.

Komentáře   
0 # Anonymní 2018-04-15 06:39
Pane Pecino,
ještě jeden zmetek, který českou justici posouvá směrem k mafii. Je tím institut fiktivního příjmu při stanovování výživného a tím získání exekučního titulu k absolutnímu vydírání povinného. Toto je naprostá hnus a nemá také nikde ve světě analogii. Přitom stačilo použít prvorepublikový zákon o výživném a nebyl problém. Komu to vše slouží? Dětem určitě ne a rodinným vztahům také ne. Proč jsou i nadále zákonodárci a opatrovnické soudcovské spolky slepí a z historie se nepoučili je otázkou, na kterou je snadné odpovědět.
JK
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2018-04-15 07:54
Myslím, Yossi, že vaši exhibici je na čase ukončit. Pobavil jste, sdělil jste nám, že nejste jen tak nějaký blbec, ale doktor, ale teď už jen zaplevelujete diskuse.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # bz 2018-04-15 07:59
TP: jste me nastval, chtel jsem pana doktora pozadat o jeho nazor, ktere problemy ceske justice povazuje za nejpalcivejsi a vy ten jeho neprinosny prispevek odstranite.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2018-04-15 12:07
Pan doktor tady zásadně nic nevysvětluje, má na to přece školy, takže se s vámi nemusí bavit. Ale slibuji, že pokud na vaši otázku odpoví, jeho příspěvek nesmažu.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-15 08:20
Krásné shrnutí. Zejména v opatrovnické justici, má znalecký posudek vyhotovený účastníkem sporu, nulovou vypovídací hodnotu. Obvyklé alibi soudkyň zní, že tam nebyl druhý rodič. Fakticky se ovšem z jedné části tyto posudky zabývají osobností zkoumaného, kde není účast jakékoliv další osoby třeba. V Praze bylo často ustanoveno soudcem známě podvodné znalecké duo Hynek+Pavlát. Výsledek byl jasný vždy předem - otec je vyvrhel. Tito pseudoexperti obvykle našli na otci nějakou poruchu osobnosti, ovšem vždy takovou, která není na seznamu oficiálně uznávaných chorob - seznam diagnóz, asi tak, jako by někdo trpěl maďarskou chřipkou, či zeleným kašlem. Alibi pro soudkyni již ale bylo vytvořeno. Hynek pracoval tak intenzivně, že stíhal udělat tolik posudků, že měl den dokonce 38 hodin. Sám jsem viděl 3 posudky těchto expertů a opravdu to bylo velké scifi.
Také jsem přepočítával 1 posudek z oblasti ekonomie - tam podvodníci ze znaleckého ústavu zavedli do posudku koeficient beta, tedy proměnnou, aby to vyšlo. Dále měli ohodnotiti cenu práce, ovšem aby to vyšlo, přisoudili majiteli továrny mzdu skladníka. Myslím, ovšem, že žádný soudce to nečte, posudky slouží často jako alibi.

Petr Zdobinský
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Jan Vučka 2018-04-15 10:14
Beta koeficient se užívá zcela běžně. Samozřejmě musíte mít jeho hodnotu nějak podloženou, ne si ji vymyslet (klasika: přezkoumatelnost posudku). Kde byl problém?

Že jsou posudky často alibi, je bohužel smutná pravda.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-15 12:15
tak dnes uz to je beta? za mojich cias to bola bulharska konstanta co bol nazov ktory o jej kvalite hovoril viac: necyklopedia.wikia.com/.../...
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-16 14:57
V posudku znaleckého ústavu to bylo asi takhle. Koeficient beta jsme určili ve výši 0,8. Tečka. Proč ne třeba 1,2 ? Advokát, kterému jsem to tehdy zpracoval a přepočítal, nakonec s námitkami uspěl. Ale mám za to, že takovéto posudky nikdo nečte pro laickou nesrozumitelnost.
PZ
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-16 21:47
Ad beta: jistěže se to čte a přezkoumává, hádky "o betu" patří k povinným cvičením při napadání oceňovacích posudků, a místy (aspoň na některých krajských soudech) tomu někteří soudci začínají i rozumět.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-15 08:40
Ano, ano, když se Vám začne kazit pokoutnické PR, protože tu zase po ixté opakujete vyvrácené bludy o fikcích, a nestačí ad hominem okopávání kotníků, tak je na řadě mazání. Jako obvykle. Ale nebojte, na každého podvodníčka někde vaří voda.

Yossi
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-15 14:12
To s tou vodou je pane Mg.Ing.Jakube Backo naprostá pravda.K tomu nutno podotknout,že pořekadlo přesně zní “na každou svini se vaří voda”,což je Váš případ.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Libor Petříček 2018-04-15 09:54
1. Fikce náhradního doručení - k tomu se vyjádřit neumím, jak to je jinde na světě? Já pamatuji doby, kdy fikce neexistovala a tak, kde se účastník vyhýbal doručení, bylo za tehdejší úpravy doručování nemožné dospět k rozhodnutí, to bylo velmi tristní...
2. Opatrovník osobě neznámého pobytu - v trestu jsem opakovaně byl obhájcem jak v pozici opatrovníka, tak poté, co byl "odsouzený" dopraven do ČR z nějaké turistiské destinace (Dominikána apod.) a řekl bych, že tato úprava je vyhovující. V civilu jsou popsané výhrady přesné, ano, to je problém.
3. Absence efektivní soudní kontroly exekutorů - no, já všeobecný tlak na exekutory hraničící s hysterií nesdílím. Jejich výkonost, která není nijak vysoká (cca 40% úspěšnost?), je sice nesrovnatelně vyšší, než před jejich zavedením, kdy nedobrovolně splněné povinnosti cestou výkonu rozhodnutí se limitně blížily nule, ale klesá, a 40%, no "to nie je bohviečo...".

4. Domněnka vlastnictví povinného - s tím se v současnosti již setkávám minimálně. Postižení se s možnostmi obrany naučili pracovat a obecně, "mobiliárky" jsou v podstatě k ničemu a exekutoři k nim přistupují stále méně. Problém to ale je.

5. Operativní spisy - Ano, co skrývají "operativní spisy", to je velkou neznámou...

6. Nerovnost znalců - Ano, přesně tak. Je pravidlem, nikoli vyjímkou, že když se sejdou ve věci 2 či více posudků, jejich závěry jsou zcela jiné. Je to až fascinující. Stejně tak, že v případě rozporných závěrů 2 rozsudků platí u soudu vyvratitelná domněnka správnosti posudku "policejního".

7. Platební rozkaz/rozsudek pro zmeškání/pro uznání - Ano, je to někdy až úsměvné (tedy jak pro koho), jaké exekuční tituly přijdou na světlo boží popsanou cestou. Zajímalo by mne, jak se procesní pasivita řeší jinde.

8. Zneužívání vazby - Tento problém podle mne už pěkných pár let mizí a řekl bych, že už téměř vymizel. Vazební substituty se skutečně využívají. Pravdou ale je, že soudy moc vazby neřeší, takže když padnete na státního zástupce, který má "žízeň" na sprostého obviněného, může si takový nešťastník užít vazby do sytosti, substituty nesubstituty. Je tu tedy prostor pro "vazební libovůli".

9. Advokacie - a je tomu někde jinak?

10. Korupce - Obávám se, že tomu tak je bývá. Pokud se advokátů týče, vždy jsem je dělil na "dělníky" a "parlamentáře" (vyjednávače s policisty, prokurátory a soudci), přičemž "nejlepší" z parlamentářů u nichž vskutku nejlepším klíčovým ukazetelem výkonnosti byla/je schopnost přemisťovat obecné směnitele hodnoty. Většinou tyto osoby pocházejí z "druhého břehu" (bývalí soudci a prokurátoři, pardon, státní zástupci) nebo osoby s politickým angažmá. Je to tím, že osobně znají "muže (a ženy) s nimiž se lze rozumně domluvit" (rozuměj ovlivnit je). Ale jsou tu i jiné vynikající osobnosti v tomto smyslu Zde nelze nepoužití citát z Limonádového Joe: "Náš obchod potřebuje talenty všeho druhu! Padouch nebo hrdina – my jsme jedna rodina".
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Libor Petříček 2018-04-15 10:10
... Nicméně, ještě k bodu 10 - Nemyslím si, že jde o nějak mimořádně rozšířený nešvar (byť jistě, to je jen můj pocit).
Nedávno jsem byl přítomen debatě dvou ruských advokátů, kteří hovořili o jednom konkrétním soudu v RF a vyjádřili se v tom smyslu, že tam panuje "čemodannoje (kufříkové) pravo". Na můj dotaz, co to k sakru je, se na mně podívali s nelíčeným údivem, že neznám tento základní ruský právní pojem a pak mi vysvětlili, že se jedná o "legislativní zkratku" označující postup, kdy u soudu zvítězí ten, kdo přinese soudcům větší kufr napěchovaný penězi (:-)) ... Tak si tak myslím, že "kufříkové právo" se zatím u nás nepraktikuje.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2018-04-15 10:45
To je inspirativní! A ten menší čemodan, vrací se v případě neúspěchu, nebo jde o ryze asynallagmatický vztah, podobný kursové sázce?
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-15 14:30
Dle mne se náš systém tímto právem již kdysi dávno inspiroval,při
čemž se v našem systému,asi vzhledem k velikosti země a rozdílným měnovým kurzům,používá právo obálkové.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-16 21:53
Vždy se dá rozsudek udělat tak, aby větší čemodan vyhrál a menší čemodan dostal tím mírnější trest, čím více se snažil na objemu čemodanu.

Hlavní rozdíl mezi Ukrajinou a Ruskem je mimochodem ten, že v obou zemích si vezmou úplatek. Ale v Rusku se přijetím úplatku cítí zavázáni službu vykonat, zatímco na Ukrajině nikoli. Takže na Ukrajině vezmou úplatek, a klidně se na vás vykašlou.

Ještě úplatkověji to funguje v Bulharsku, kde snad nic jiného než šedá a černá ekonomika oficiálně neexistuje. Taky jim to tam vymírá nejrychleji v Evropě.

Je poměrně dost vidět, že čím blíže je daná země k neoliberalismu či anarchokapitalismu, a funguje pouze neviditelná ruka trhu a kapitálu, tím jsou více v háji. Nejliberálnější a všem moderním ekonomickým neoliberálním trendům jsou země jako Somálsko, to je mekka, která může být vzorem.

Miloslav Ponkrác

Miloslav Ponkrác
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2018-04-17 06:15
To je rovněž inspirativní. Jak říkáme my právníci, procesní úspěch lze vždy rozdělit v poměru výše úplatku.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Libor Petříček 2018-04-19 17:43
Tak teď jste mě, pane Pecino, rozesmál tak, že jsem si poprskal monitor...
Do podrobností typu "assynalagma vs poměr" jsem nešel, ale zajímavé to je. Tipnul bych si, že to bude assynalagma.
Jednou mi zase jeden ukrajinský klient v debatě týkající se násilí v právních vztazích říkal cosi jako "..."da, kde russkie, tam vsjegda strelajetsja..." (Ano, kde jsou Rusové, tam se vždycky střílí").
Řekl bych, že na Ukrajině vám kulka tak moc nehrozí, v Rusku podstatně více, a to nejen za skutečné/nepravdivé porušení "práva" (= právo ve smyslu ujednání s tou /ne/správnou skupinou), ale i za dopředu nepředvídatelné pokusy místních "bossů" všech možných národností.

Nicméně, nechci Rusko démonizovat.
Podle mne, čím blíže k západní hranici, tím i v justičním systému lépe (a naopak). Situace se v posledních letech výrazně zlepšuje (ale vzhledem k nízkému základu mají co dělat). Pokud nejde o politickou causu, tak v Peterburgu či v Moskvě, není naděje alespoň na základní právní ochranu nulová. Hodně pro to to udělal a dělá p. Medvěděv.
Prostě, situace je prý nesrovnatelně lepší, než třeba před 10-ti lety.
Přeji Ruské federaci, nám i celé EU, aby to tak bylo.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-15 10:20
Doplňuji 6/2002 Sb., § 164 (1): Fyzické a právnické osoby jsou oprávněny obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem,
a 283/1993 Sb., § 16b, (1): Každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství.
(Zákon občanům zakazuje stěžovat si na všechna ostatní pochybení.)
A samozřejmě čl. 2 ústavy, (1): Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(Jak má lid vykonávat svoji moc prostřednictvím nezávislých soudů a jak má soudní moc kontrolovat, to tam napsat zapomněli.)
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2018-04-15 12:14
Ad 3.
Napadlo mě, ověřit si existenci a právní status ex. úřadů na portálu justice.cz. Vyhledal a zadal 5 identifikačních čísel "úřadů - svobodných podnikatelů" a výsledek: nihil, všechna IČ systém zapírá, ač jsou aktivní (např. 01385437 04886674).
Nepodléhají snad tyto úřady veřejné kontrole? Nemusejí povinně zveřejňovat výsledky hospodaření v rejstříku? Nejsou-li povinnými subjekty podle z. 106, jak zdůvodněno např. zde, poskytne tyto informace nadřízený orgán (ministerstvo?)? Je takový system jinde v Evropě a udržitelný?
kK
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Marný 2018-04-15 17:26
Uff ... to je šílenost. Na někoho jsou přenesena jistá mocenská oprávnění státu, ale není veřejnou institucí?
Úžasná konstrukce.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # J. Janát 2018-04-18 09:58
Jak byste řešil problém osob, jímž nelze doručit, když odmítáte i fikci doručení i ustanovení opatrovníka? --- To jako když se můj dlužník začne skrývat, tak mi soud nevydá rozsudek na splacení dluhu?
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2018-04-18 10:19
Přesně tak. Pokud nejsem schopen zjistit, kde se žalovaný zdržuje, nemohu vůči němu vydat rozsudek.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # FORTUNA 2018-04-23 17:49
Je tady v česku zvláštní logika.
Já bych řekl, než se někdo může stát dlužníkem z rozhodnutí soudu, musí soud rozhodnout(věřitel si může myslet co chce). Aby soud mohl rozhodnout, musí vyslechnout ,,dlužníka". No a když se ,,dlužník" začne skrývat (skutečně asi proto, že dluh nechce vrátit - což soud nemůže ale posoudit než ,,dlužníka" vyslechne), je přece zřejmé, že ,,dlužníka" je třeba dostat před soud. Je-li situace aspoň zdánlivě vážná, může soud asi rozhodnout, že ,,dlužník" bude úředně hledán. A když bude nalezen a bude soudně zjištěno, že se úmyslně vyhýbal své povinnosti (splatit dluh), pak nepříjemné následky pro dlužníka budou o to větší. Pletu se snad?

Na co mi bude rozhodnutí soudu na splacení dluhu, když nemám dlužníka? A konečně, on se nemusí skrývat, může být nemocen, nebo mimo dosah českého práva (dovolená, pobyt v zahraničí, možná i smrt). Co potom, když se zjistí, že se neskrýval? Že jen nevěděl, že je hledán? Bude nalezen fikcí, tedy podvodně? A pak, pakliže vím, že se skrývá (tedy opravdu VÍM), pak musím vědět, kde je, ne? A pak jeho skrývání se, mu musí být platné jako zmrzlému zimník!
Připadá mi, že tady je vše postavené vzhůru nohama.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
Přidat komentář