Je to taková moderní bojová hra: Neonacisté se sejdou, opijí, dosytosti vyhajlují a aby pamětihodná událost neupadla v zapomnění ani poté, co vystřízlivějí, pořídí o tom trofejní fotodokumentaci, kterou posléze vystaví na své osobní nebo komunitní stránky, před zvědavýma očima chráněné heslem. Jelikož se takto zaměření jedinci zpravidla nevyznačují mimořádnou hloubkou intelektu, jejich hesla nabývají zvláště komplikovaná (ba řekl bych, že dvojkombinace "heilhitler" a "siegheil" bude na nacistické weby fungovat téměř jako klíč-universál). Poté tedy nastoupí druhá parta, anarchisté, ta heslo uhodne, fotografie zkopíruje a vystaví – už bez hesla – na svůj vlastní, protinacistický web. A po ní dorazí protiextremistické oddělení Policie ČR, které fotografie sesbírá jako důkazní materiál, vyfotografované osoby ztotožní a věc předá státnímu zástupci, jenž pachatele obžaluje z trestného činu podpory a propagace. Závěrečné dějství se pak odehraje před soudem.

Kde je chyba z hlediska práva? V doktrině ovoce z otráveného stromu, která je tu flagrantně porušována. Fotografie získaná protiprávním, podle nového trestního zákoníku dokonce trestným jednáním je v trestním řízení důkazně nepoužitelná, a nepoužitelné jsou i další důkazy, k nimž se OČTŘ dostanou na základě nepřípustným způsobem získaných informací. A tak můžeme očekávat, že triumfální úsměv medialisujícího se soudce dozná ve finále nikoli nepodstatné změny, a media spolu se zmatenou veřejností budou, podobně jako po rozhodnutí NSS nerozupustit Dělnickou stranu, marně hledat viníka.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)