Jsa patrně posledním Čechem, který se ještě nevyjádřil k ústavní dimense bez nejmenších pochyb dosahující události, při níž v Brně vyhodili z hospody U proutníka (ne, opravuji, to jsem si popletl s mluvčí tamního hejtmanství) dva regionální levicové politiky, jednoho místního a druhého, jenž za tím účelem přicestoval z daleké Prahy, pochybení spěšně napravuji.

Jak jsme kdysi vzpomínali v souvislosti s Konservativní stranou, jíž jsem tehdy byl údem, o problematice veřejného fackování s politickým podtextem psal již Jaroslav Hašek v dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona, kde vzpomíná, jak se stranická delegace vypravila na schůzi partaje znepřátelené kamsi do Nuslí, a když tam Hašek dostal slovo a hned úvodem si postěžoval, že zatímco jeho předřečník byl přivítán halasným aplausem, před jeho vystoupením vládne ticho, dál už ho neposlouchali, celá delegace dostala společně a nerozdílně přes hubu a poté, vyhozena ze sálu, vzájemně se podpírajíc a ubezpečujíc, že morální vítězství je na její straně, odebrala se zpět na Vinohrady.

Dle dostupných zpráv v případě Matěje Hollana a Matěje Stropnického na facky nedošlo, ty se nad Starobrněnskou vznášely toliko jako virtuální hrozba v případě neuposlechnutí dobře míněné rady, consilii (urychleného) abeundi.

Jakkoli uznáváme, že zřejmě došlo k přestupku proti občanskému soužití, nemůžeme odhlédnout od skutečnosti, že vyhození z hospody je v našem kulturním milieu tradičním, starobylým institutem: koho nikdy nevyhodili z hospody, kdo se tam nikdy nepopral a kdo nebyl nikdy uhozen do hlavy židlí nebo jiným kusem hospodského nábytku, jako by ani nebyl Čechem. Proto odmítáme vykládat událost v jejím transcendentním přesahu do popření ústavně zaručeného práva na svobodu politického přesvědčení, spokojivše se s konstatací, že v hospodách platí obyčejové právo, ius tabernæ, jež je starší než to ústavní.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)