Přesněji ombudsmanka provocateuse, po vzoru agente provocateuse. Právě tak se etablovala Anna Šabatová, podle jejíhož názoru není nic nevhodného na tom, jestliže veřejný ochránce práv s využitím soukromé osoby vyprovokuje protiprávní – diskriminační – jednání, přičemž osoba takto použitá by měla mít nadto právo na relutární satisfakci za újmu vyprovokovanou diskriminací způsobenou.

Že bude působení aktivistky Šabatové v tomto úřadě jednou velkou pohromou, jsem arci předvídal, a mým favorisovaným kandidátem na tuto funkci byl Stanislav Křeček, s jehož názory na regulaci cen nájemního bydlení jsem se sice ostře neshodoval, ba uváděly mne místy do varu, ale jehož schopnosti přesvědčivé a právně relevantní argumentace jsem si vždy vážil.

Prosím, pište si: státní orgán není za žádných okolností oprávněn vyvolat protiprávní jednání tím, že k němu navádí, toto vyprovokuje, schvaluje neb je usnadní. Tak jako dopravní policista, který může například měřit překročení nejvyšší povolené rychlosti, ale nemůže, vydávaje se za stopaře, hecovat řidiče k riskantní jízdě a poté mu všechny přestupky sečíst.

Provokace není, opakuji: není, legitimním nástrojem státní kontroly a státní orgán si nesmí, za žádných okolností, počínat jako provokater.

Kromě toho máme za dosti pochybné, že se inveterátní nedůvěru majority k Romům podaří tímto způsobem ovlivnit jiným než nežádoucím směrem: kdo nechce byt určité skupině osob pronajmout a nemá smůlu, že by byl pronajimatelem velkého počtu bytů, si svou prostě prosadí a jediným důsledkem celé ombudsmansko-neziskovkové provokační akce bude, že se nenávist k Romům dále zvýší a pocit, že je jim pomáháno unfair prostředky, poroste. Ke škodě nás všech, právem a i mezi nerasistickou menšinou.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)