Ústavní soud dnes zčásti zamítl a zčásti odmítl ústavní stížnost malých stran směřující proti manipulacím při komunálních volbách v Praze.

Do poslední chvíle jsem si netroufal predikovat, jak Ústavní soud rozhodne. Na jedné straně mi bylo jasné, že vyhovět by znamenalo jednat proti politickému pudu sebezáchovy (ústavní soudnictví, v současnosti až nepostkomunisticky účinně fungující, by se stalo jen imitací téhož, po vzoru dalších institucí jako např. NKÚ, a soud by byl nejpozději jmenováním nových soudců efektivně normalisován). Na straně druhé, kdyby Ústavní soud vyhověl a pražské volby zrušil, výrazně by tím posílil své magnitudo mediální hvězdy a ukojil ješitnost a ambice těch svých soudců, kteří politickou realitu dlouhodobě odmítají uznat – a kteří, v nebývale vysokém počtu pěti, proti majoritnímu votu disentovali.

Ústně přednesené odůvodnění nálezu mne nepřesvědčilo, ale to je můj dlouhodobý problém s právním názorem, že volební soudnictví by mělo být zdrženlivější než soudnictví v ostatních případech. Mám naopak za to, že volební soudnictví by mělo být tak přísné, že by si každý avanturistické akce typu gerrymanderingu dvakrát rozmyslel a volební legislativu se snažil dodržovat na 105 %.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)