Díky systému, který jsme se zavázali nejmenovat, tu máme usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byl zbaven mandátu zastupitele obce Hostivice David Rath. Protože proti volební stížnosti týkající se komunálních voleb není přípustná kasační stížnost (což jsme opakovaně kritisovali), nemá kdo sjednocovat judikaturu krajských soudů a vznikají tak situace, že jedna a ta samá právní otázka je různými soudy, případně senáty, posuzována různě, a tento nežádoucí stav může přetrvávat roky, případně desítky let.

Onou klíčovou otázkou v daném případě je, co se má stát s hlasy pro kandidáty, u kterých se ukáže, že jsou nevolitelní; v praxi je to nejčastěji případ, že nemají v obci, kde kandidují, evidován trvalý pobyt, ale může jít i o jiné případy, např. o náhlé úmrtí kandidáta.

Krajský soud tvrdí, že v takovém případě je třeba postihnout volební stranu a tyto hlasy jí odebrat, jako sankci za to, že se dopustila podvodu na voličích, když jim předložila kandidáta, který byl ve skutečnosti nezpůsobilý nabýt mandátu.

So far so good, jak by řekl Angličan, avšak pokud má být soud spravedlivý a přistupovat ke všem případům stejně, je zapotřebí zabývat se otázkou, jaká je reálná možnost potenciálního volebního stěžovatele o podvodu se dozvědět, spočívá-li onen v tom, že kandidát, ač tak písemně přislíbil, nezměnil místo svého evidovaného trvalého pobytu. Jsou tu prima facie dvě třídy stěžovatelů: jedni, kteří mají přístup k centrálnímu registru obyvatel, kde se o podvodu mohou dozvědět, a druzí, kteří takovou možnost nemají.

Volební stížnost založená na hypothese, že si kandidáti, kteří mají na kandidátce uveden jiný domicil, své evidenční bydliště možná nezměnili, je poněkud spekulativní a není vyloučeno, aby ji soud pro tuto vadu odmítl.

Chápeme, že David Rath leží mnohým v žaludku, to je ostatně patrné i z míry přacího myšlení, obsaženého v tom, jak soud hodnotí Rathovo nepravomocné trestní odsouzení: prý na něj je třeba hledět, jako kdyby nebyl odsouzen; nikoli, holoubkové, on odsouzen skutečně nebyl, protože dokud rozsudek nenabude právní moci, nemá jiné než zákonem stanovené důsledky. Na straně druhé se zde ukazuje vážná vada volební legislativy: je-li podmínkou vzniku mandátu trvalý pobyt v místě, kam osoba kandiduje, přičemž postačí, aby se kandidát k jeho změně písemně zavázal a pobyt si změnil těsně před volbami (což se ale u neúspěšných kandidátů normálně nekontroluje), mělo by být zajištěno, že se ke všem bude přistupovat stejně a např. bude splnění této podmínky ex officio ověřeno volební komisí.

Kdyby byl přístup Krajského soudu v Praze uplatněn na všechny obce, nepochybujeme, že bychom zde měli desítky, ne-li stovky obcí s odlišným než vyhlášeným volebním výsledkem.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)