Stručné, ale precedenčně významné stanovisko vydal tento týden Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS-st 26/08. Interpretativním výrokem ÚS rozhodl, že "ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu".

Toto rozhodnutí by mohlo mít v praxi nedozírné následky, protože žaloba pro zmatečnost, znovu zavedená do českého procesního práva novelou OSŘ z r. 2000 mj. jako náhrada některých dovolacích důvodů, může být uplatněna proti velmi široké třídě procesních vad. Pokud by měly být napříště odmítány všechny ústavní stížnosti, jež lze theoreticky suplovat tímto mimořádným opravným prostředkem, vznikla by situace dosti podstatného oslabení právní jistoty, neboť důvody pro podání žaloby pro zmatečnost, zejména ustanovení § 229 odst. 3 OSŘ, jsou formulovány velice vagně.

Jiné důvody mohou vést ke vzniku komplikovaného procesního řetězce. To bude nejlépe ilustrovat na praktickém příkladu:

Zažaloval jsem Českou republiku o náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení před Městským a Vrchním soudem v Praze.

V prvním stupni, navzdory mé námitce podjatosti, o žalobě rozhodl – a zčásti ji zamítl – Obvodní soud pro Prahu 2. Obě strany podaly odvolání a toto odvolání bylo postoupeno Městskému soudu v Praze – přirozeně s mou námitkou podjatosti, neboť je těžko představitelné, aby o náhradě za průtahy rozhodoval ten soud, který je způsobil.

Pokud Městský soud v Praze moje odvolání zamítne, vznikne situace přípustnosti žaloby pro zmatečnost z důvodu podle § 229 odst. 1 písm. e) OSŘ. Tu dostane na stůl opět Obvodní soud pro Prahu 2 (§ 235a odst. 1 OSŘ), přirozeně opět s mou námitkou podjatosti, a pokud ji zamítne, věc půjde – ano, hádáte správně, s novou námitkou podjatosti – k Městskému soudu v Praze. Až tam budu mít na výběr, zda podám fakultativní dovolání [§ 238a odst. 1 písm. b) OSŘ] nebo ústavní stížnost; nová žaloba pro zmatečnost, jež by zakládala nekonečný cyklus, díky moudrosti zákonodárcově naštěstí možná není (§ 230 odst. 3 OSŘ).

Počítejte se mnou: než se se svou věcí dostanu k Ústavnímu soudu, musí spis obligatorně projít obvodním soudem, městským soudem, ještě jednou obvodním soudem a znovu městským soudem, a fakultativně ještě Nejvyšším soudem. Civilní řízení je tedy čtyř- až pětistupňové, což při rychlosti místních soudů nemůže znamenat méně než šest až sedm let, a možná ještě víc, protože "nezmateční" námitky budu muset souběžně uplatňovat v jiném řetězci a naše elektronickým spisem nepoznamenané soudy si budou spisy navzájem posílat.

Je toto skutečně stav, o jehož nastolení moudrý zákonodárce s ještě moudřejším judikátorem usilovali?

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)