Omluvte trochu infantilní veršík v nadpisu tohoto blogpostu – řeč bude o thematu docela seriosním, o vztahu speciality a subsidiarity právních předpisů v otázce počítání času.

Přivedla mne k němu tisková zpráva Nejvyššího správního soudu, jenž se evidentně domnívá, že lhůta pro podání volební stížnosti ve věci voleb do Evropského parlamentu skonči v sobotu 20. června 2009 v 16.00 hod.

Jsem jiného názoru. Jak upozornil Ústavní soud ve svém dnes již legendárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/97, zásady uplatňované při počítání času mají obecný charakter a mnohé z nich platí už od dob římského práva. Mezi tyto zásady patří i princip prodlužování lhůty, jejíž konec připadá na jiný než pracovní den.

Nelze nic namítat proti tomu, že NSS vykládá lhůtu pro podání volební stížnosti jako hmotněprávní a nikoli procesní (to se podává přímo z ustanovení § 67 odst. 3 zákona č. 62/2003 Sb. o volbách do Evropského parlamentu), avšak úprava počítání času ve volebním zákoně není natolik komplexní, aby se vedle ní nemohlo uplatnit ustanovení § 40 odst. 3 soudního řádu správního, které navíc implementuje obecnou, celým právním řádem prostupující a starodávnou procesní zásadu.

Faktické zkrácení lhůty pro podání volební stížnosti v případě, že by lhůta měla končit v sobotu, v neděli nebo ve svátek (v tyto dny podatelna soudu nefunguje, takže podání nelze učinit), je svévolný výklad, jehož absurdita by se projevila zvlášť intensivně v případě, že by konec lhůty připadl na poslední den delšího období volna, např. na neděli 28. prosince. Desetidenní lhůta by se tak, bez viny navrhovatele, zkrátila o celých pět dnů.

Že bych si v pondělí cvičně sepsal volební stížnost a zkusil svůj názor prosadit u Ústavního soudu?

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)