Ústavní soud se nebude zabývat ústavní obžalobou expresidenta Václava Klause pro velezradu, neboť shodně s námi dospěl k závěru, že po uplynutí funkčního období nelze s použitím relevantního znění Ústavy a zákona o Ústavním soudu presidenta pro tento delikt stíhat.
Bublina tedy splaskla a lze jen doufat, že se tato trapnost nestane tradicí a president nebude žalován pro velezradu pravidelně, kdykoli tomu bude složení Senátu (resp. nově i Sněmovny) numericky nakloněno.
Aktualisováno.
K témuž na Jiném právu Zdeněk Kühn.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Ústavní soud zastavil řízení o velezradě
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 4385
Komentáře
Richard
Musil má naprostou pravdu, díky presumpci neviny je "zastavený" pachatel stejně nevinný jako zproštěný, a právo trvat na projednání obžaloby je výjimkou z pravidla, např. v případě abolice (kde má, nutno podotknout, i velmi podstatné dopady do sfery uplatnitelnosti nároku na odškodnění).
Yossi
Každý institut má svůj smysl a presumpce neviny je zde proto, aby se na obviněného pohlíželo JAKO na bezúhonného až do pravomocného rozhodnutí o jeho PŘÍPADNÉ vině. Pokud však abolicí řízení zastavíme před rozhodnutím o (ne)vině, pak presumpce neviny ztrácí jakékoliv opodstatnění i platnost. Čili je obrovský rozdíl mezi skutečně nevinným, který byl zproštěn obvinění a obviněným, u něhož díky abolici k rozhodnutí o (ne)vině nedošlo. V případě abolicí zastaveného řízení tedy princip presumpce neviny zjevně postrádá svůj skutečný smysl, neboť imanentním předpokladem tohoto principu, že o (ne)vině bude pravomocně rozhodnuto.
Richard
Podle vás by tedy např. měl Jan Šinágl mít právo trvat na projednání své obžaloby, přestože soud dospěl k závěru, že v ní popsané jednání není trestným činem?
"VÁCLAV KLAUS - Prezident České republiky v letech 2003 až 2013, před tím premíér a ministr financí. Za svého působení v úřadu prezidenta byl často obviňován z porušování Ústavy, těsně ke konci funkčního období byla na něj Senátem podána ústavní žaloba pro velezradu, jediná v našich moderních dějinách, kterou však Ústavní soud nestihl za tehdy účinného znění zákona projednat a řízení proto muselo být zastaveno."
Netvrdím, že na obviněného, u něhož bylo zastaveno řízení, lze pohlížet jako na viníka. Po zastavení řízení již není hodnocení ve smyslu vinen-nevinen korektně použitelné, zatímco za běhu řízení má presumpce neviny plné opodstatnění. V případě zastavení řízení nelze se 100% jistotou říci, zda byl obviněný viníkem, či nebyl. V takovém případě je rozměr vinen-nevinen nesmyslný a neaplikovatelný. Ten dává smysl jen v případě, že je o (ne)vině rozhodnuto. Jinými slovy o panu Šináglovi nelze v takovém případě tvrdit ani, že je viník, ale ani, že je nevinen. Možná to beru příliš technicky. V případě zastavení řízení je třeba dělat závěry spíše ve vztahu k soudu (jinému orgánu), než ve vztahu k obviněnému. Tedy buď orgán konal, kdy konat neměl, nebo nekonal, když konat měl.
Richard
To je otázka. Pokud tak učiníte a budete za to žalován, pak jestli se nemýlím, tak budete mít důkazní břemeno vy a bude muset prokázat, že jste měl pravdu a Klaus je velezrádce. Klaus nebude muset prokazovat, že vy nemluvíte pravdu. Jinak i kdybyste měl pravdu, tak je to jen slabá útěcha.
Richard
Představa, že působení presumpce neviny končí s ukončením trestního řízení, je mírně řečeno nepraktická. Trestní soud je zřízen k ochraně společnosti tím, že bude prokazovat vinu, nikoli nevinu. Jen za velmi specifických okolností, např. v případě smrti obžalovaného, v jehož prospěch byl podán mimořádný opravný prostředek, se řízení dokončí, přestože jeho vyústěním může být toliko akademické rozhodnutí.
Obviněný má silné prostředky k obraně před nařčením z toho, že se dopustil jednání, které má znaky trestného činu, a v takovém řízení je důkazní břemeno na žalovaném. Nevidím nejmenší důvod, proč by mu k tomu ještě měly pomáhat OČTŘ.
Ke svobodě projevu: jednotlivec nemusí v osobnostním sporu při kritice výkonu veřejné funkce prokazovat v tomto případě spáchání velezrady. Ustálená judikatura.
jinepravo.blogspot.cz/.../...
Mně osobně v odůvodnění schází větší pozornost rozporu mezi Ústavou a ZÚS, ale v zásadě s Musilem souhlasím: novela, jejíž účinnost do mého funkčního období ani nezasáhne, přece nemůže zhoršovat mé právní postavení.
Strom, který tak plodí hrušky, jabka, švestky, meruňky a možná, že se dočkáme i melounů a tykví. Strom, který plodí jak zlo tak dobro, takže nelze rozeznat jedno od druhého. Máme prezidenta a sníme o monarchovi, naše představy o svobodě z nás dělají otroky. Nelze ničeho udělat rozbor, o řešení problému ani nemluvě.
Mirek Vorlický
Myslím, že Kühn dost precizně rozebírá, proč argumenty ÚS neobstojí, přesně se vysmívá nesmyslně použitým odkazům na "internetovou moudrost" i Balíkově totálně slabomyslné exhibici.
Dle mého názoru se zcela jistě měl ÚS žalobou meritorně zabývat a hodit ji senátu na hlavu. Pro zjevnou nepřiměřenost a dále proto, že za prezidentské excesy nese hlavní vinu sám ústavodárce, který přiřkl v havlistickému modloslužebnictví prezidentu naprosto nepřiměřené polofeudální postavení. Což je, mimochodem, v přímém rozporu s argumentací senátu, jak je můžeme číst v článku 5 Usnesení.
Ústava je v pořádku. Pouze, stejně jako každý jiný právní předpis, při své obvyklé obecnosti nepočítala s tím, že se může vyskytnout prezident, který udělí takovou abolici, jakou udělil, a že současně s ním se vyskytne i premiér, který takovou abolici kontrasignuje. Přesně v takových excesivních případech by měl zasáhnou právě Ústavní soud, jako poslední instance ochrany demokratického právního státu a nepřekročitelná překážka zcela zjevného a velmi vážného zneužívání veřejné moci. Ústavní soud je ovšem zjevně součástí problému zneužívání moci, když takové zneužití moci toleruje a ústavní soudci se chovají jako většina "běžných" soudců a úředníků, kteří vždy své veškeré mentální schopnosti vyčerpají při hledání důvodů, proč ve věci meritorně nerozhodnout, a to bez ohledu na následky takového jejich chování.
Richard
Jakkoli si Vás velmi vážím, v tomto Vaše myšlení nechápu. ÚS nepředvedl nic jiného, než formalistický alibismus nejhrubšího zrna. Nemá pravdu, ani za mák. Takto uvažovat má snad smysl v trestním řízení, kdy jde o trestní postih obviněného, zásah do jeho svobody. Klausovi žádný trestní postih nehrozil, nehrozila mu žádná újma na základních právech, takže nebyl žádný důvod neposoudit ústavnost jeho postupu. Navíc argumenty pro opačné posouzení tu jsou a jsou silnější (opět viz Kühn). Nová úprava postavení obviněného nezhoršila, jen výslovně specifikovala, co bylo i dříve logické a dovoditelné a napsané jen v důvodové zprávě.
Richarde:
Vaše myšlení je (v lepším případě) nekorektní, idealistické a dovedlo nás do tohoto marasmu. Nic nenasvědčuje tomu, že jsou mezi námi nějací ideální dokonale moudří spravedliví nezištní nezkorumpovatelní lidé. Naopak se denně přesvědčujeme o opaku. Žádný kabát nebývá blíže, nežli košile. A i kdyby takoví lidé mezi námi byli, vždy bych raději pro jistotu minimalizoval nebezpečí korupce mocí, jejíž absolutní vlastnictví korumpuje absolutně, jak je z historie známo. Čím větší moc, tím větší by měla být zodpovědnost za ni. Paradoxní je, že se senátoři odvolávají na "republikánskou státní formu, v níž prezident nepožívá žádného specificky nadřazeného nebo mocenského postavení". Asi tu Ústavu vůbec nečetli.
Plně souhlasím s tím, co jste napsal panu Pecinovi. Současně ale musím říct, že považuji za svoji morální povinnost, zastávat ony idealistické názory To, že nebudou nikdy v realitě prosazeny si uvědomuji. Rozumím tomu, že když někdo bezmezně věří, že svět je plný Mirků Dušínů, že to může napáchat reálné škody. Srovnatelně škodlivý, pravděpodobně daleko škodlivější, ale může být i cynický rádoby realismus. Jedním z představitelů tohoto směru je samozřejmě také všem známý autor hesla: "neznám špinavé peníze".
Richard
ČÍM VĚTŠÍ MOC, TÍM VĚTŠÍ BY MĚLA BÝT ZODOVĚDNOST
ano, jistě. Ovšem než se spoléhat na zodpovědnost moci, rozumní lidé zavedli dělbu moci, kde jsou tři moci pstavené proti sobě a tím, že každá si chrání to svoje, nemůže žádná z nich být absolutní. Zodpovědnost moci první hlídají moc druhá a moc třetí. Moc třetí hlídají moci druhá a první, atd.
Není to tu náhodou tak, že se tu vyskytuje jakási moc ČTVRTÁ (někteří právníci ji popisují jako moc samospráv, moc veřejná, nebo nějak tak), která je autoritativní v rámci své vlastní definice?
Mirek Vorlický
Anonym, 28.3.2013, 13:45
Ano, dělba moci je jasná. A Vaše reakce na druhý odstavec mého příspěvku?
mv
O žádné takové čtvrté moci nic nevím. Existuje významná moc mediální, která se však PŘÍMO na moci nepodílí,.
Anonym, 28.3.2013, 13:45
Tady moje angažovanost jako laika musí skončit. Jsou tu ale právníci, kteří existenci a důležitost této Vám neznámé moci určitě vysvětlí.
mv
Po přečtení disentu skutečné ústavní soudkyně Ivany Janů musím konstatovat, že veškeré zde uvedené argumenty, jež měly podpořit usnesení "Ústavního soudu" o zastavení řízení, jsou tímto disentem překonány. Kdo má jakékoliv výhrady k obsahu onoho disentu, tak sem s nimi :-). Totéž by se dalo napsat rovněž k usnesení o zastavení řízení ve věci té ostudné abolice.
Richard
Richard
RSS kanál komentářů k tomuto článku