Už to tak vypadá, že letošní rok bude ve znamení nabývalého rozšiřování soudních pravomocí. Jak referuje ČTK, padají návrhy, že by president mohl být donucen k podpisu Lisabonské smlouvy správní žalobou.

Pokud by se tak s úspěchem stalo, bylo by to další rozšíření pravomoci soudu výkladem, neméně radikální než nedávné rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení voleb.

Podle mého názoru se orgán veřejné moci může obrátit na správní soud s vlastním návrhem jedině v případě, že mu to výslovně dovoluje SŘS, evenutálně zvláštní zákon – typicky v případě kompetenční žaloby nebo návrhu na rozpuštění politické strany. Jinak platí § 2 SŘS, podle něhož správní soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fysických a právnických osob, mezi něž nelze Českou republiku, právnickou osobu sui generis, rozumně počítat, neboť ta nemůže být nositelem žádných veřejných subjektivních práv.

Navíc je tu ustanovení § 79 odst. 1 SŘS, podle něhož se dá tento žalobní typ uplatnit pouze v případě, že dochází k průtahům při vydání rozhodnutí nebo osvědčení, nikoli u faktického úkonu typu ratifikace mezinárodní smlouvy (tato zužující definice průtahů může být v některých případech zdrojem potíží nabývajících ústavní dimense; sám jsem kdysi napsal "inominátní" správní žalobu, jíž se zastupitel obce domáhal po starostovi předání informací, na něž měl ze své funkce právo).

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)