Kdy je policista nejšťastnější? Přirozeně tehdy, když může sám trestat. Moderní právní stát, v němž je ve většině případů tato role svěřena jinému orgánu než policii, ať přestupkovému nebo soudnímu, vnímá každý policista nanejvýš úkorně, dobře věda, že kdyby mohl pachatele potrestat sám, nikdy by žádný gauner díky trikům obhajoby – dle mínění onoho zbytečné až škodlivé – neunikl.

A legislativa tomuto přání vychází vstříc. Trest musí předcházet projednání deliktu, tato zásada se v českém právním řádu uplatňuje stále častěji: vydavatelé Hitlerových projevů tak byli příkladmo potrestáni odnětím osmi milionů korun z účtu, a když se po půldruhém roce ukázalo, že se ničeho protiprávního nedopustili, peníze se jim prostě vrátí a stát se bude tvářit, jako že se jim nic špatného nestalo; tedy minimálně nic tak špatného, že by snad sprostí osvobození měli nárok na náhradu této újmy. No, nebudu předbíhat, ale na ty přednesy u soudu se opravdu těším!

Ovšem nejde jen o excesivní zajišťování majetku, analogicky funguje i vazba: v optice policejního, resp. prokurátorského myšlení není důležité pachatele usvědčit a odsoudit, ale dostat drbana (nebo drbanku) na vazbu. Princip je ten samý: nejdřív trest, pak proces. Dostatečně dlouhá vazba v zásadě stačí, spravedlnosti je tím učiněno zadost, i kdyby snad soud ve své neschopnosti obviněného neodsoudil (a nebudeme si nalhávat, že by vazba nebyla jedním z faktorů, které ovlivňují, zda soud vynese odsuzující nebo zprošťující verdikt, bez ohledu na přesvědčení o vině).

Na pěkný příklad, jak tento princip prorůstá do přestupkového práva, upozornil D-FENS. Moravskoslezští krajští zastupitelé chtějí, aby policie mohla trestat řidiče odebráním řidičského průkazu i v případech, kdy je podezírá z překročení nejvyšší povolené rychlosti o 40, resp. 50 km.h^–1 (nebo, v případě recidivistů, ještě o méně).

Důvodová zpráva je báječně upřímná:

Praxe však ukazuje, že bylo chybou, když zákonodárce mezi důvody zadržení řidičského průkazu nezařadil i podezření ze spáchání přestupků kvalifikovaného překročení nejvyšší dovolené rychlosti se sankcí zákazu řízení motorových vozidel (skutkové podstaty podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu a podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu při opakovaném naplnění v průběhu dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců). Jednak zjištění přestupku nezávisí na subjektivním posouzení policistou, ale vyplývá z objektivního empirického změření rychlosti vozidla, a jednak při projednání těchto přestupků dochází pravidelně k neúměrným průtahům řízení ze strany obviněných, zpravidla zastupovaných k tomu specializovanými firmami, které zakládají obranu obviněných téměř výhradně na promyšleném systému procesních obstrukcí. Situace se v tomto směru již stala neúnosnou a vyžaduje účinnější zákonné řešení.

Rozšíření téhož principu by jistě pomohlo i trestnímu právu, kde se také obhajoba rozrůstá do neúnosných mezí a trestní proces vyžaduje účinnější zákonné řešení. Příkladmo, aby podezřelý nemohl řízení obstruovat, byl by obligatorně umístěn do vazby, a aby prostřednictvím obhájce nemařil své odsouzení nejrůznějšími kličkami, hájil by ho k tomu určený specialisovaný soudní úředník. A pokud by snad byl stíhán na svobodě, rozhodně by se mu měl zajistit všechen majetek – tak jako společnosti guidemedia – aby pokud možno na obhájce ani neměl.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)