President Miloš Zeman dnes jmenoval dalším ústavním soudcem Radovana Suchánka. Moje očekávání, že akt president vykoná, pro dosažení maximální možné důstojnosti, s francouzskými holemi v barvě státní trikolory, byla sice zmařena, avšak jmenování samotné dává prostor k úvahám a pochybnostem.
Především byl – za posledních deset let prvně – jmenován kandidát, který byl v minulosti úzce spojen s konkrétní politickou stranou, se sociální demokracií. Dosud jmenoval Zeman kandidáty politicky neutrální, Suchánek je první výjimkou. A za druhé, jmenován byl další ústavní soudce, který u nikoho nevyvolá rozčilené reakce (Cože? Ten a ústavním soudcem!? Skandál!), nýbrž u mnohých pátrání v paměti, kdy a kde to jméno již slyšeli.
Domnívám se, že nesvědčí prestiži Ústavního soudu, aby jeho soudci byly jmenovány osoby, jejichž C.V. si je nutné googlovat. Na druhé straně nemám problém s tím, stane-li soudcem osoba prima facie politicky profilovaná, a to případně i hlouběji.
Existuje úzký vztah mezi ústavním právem a politikou, a lze mít oprávněné pochybnosti, zda vůbec je něco jako čisté, apolitické ústavní právo. Jistě existuje korelace mezi tím, jak vyhodnotil soudce zpravodaj Pavel Rychetský návrh na zrušení přísudkové vyhlášky, a jak vyhodnotil mou ústavní stížnost ve věci seznamu komunistických soudců Vojen Güttler. Být přidělení opačné, oba návrhy by s velkou pravděpodobností skončily pod stolem. Ale tak je to všude, i v Americe, u Nejvyššího soudu, kde rovněž velmi záleží na tom, jaké politické názory zastává ten-který soudce a kdo má v dané době v plenu většinu.
Osobně pokládám za mnohem větší problém to, že soudce zpravodaj je určován už ve fasi prvotních úkonů prováděných Ústavním soudem, fakticky na podatelně
. Daleko rozumnější by bylo přidělit věc pouze senátu, a resumé nechat zpracovat aparátu společnému pro celý Ústavní soud. Pokud by se všichni tři soudci v senátě shodli na odmítnutí, pak by se ústavní stížnost odmítla, pokud ne, byla by meritorně projednána. Soudce zpravodaj, jehož asistenti ústavní stížnost posuzují a navrhují rozhodnutí, je příliš silným subjektivisujícím prvkem, který činí z rozhodování tohoto soudu skutečnou loterii
, a to nemluvím o velmi snadné zneužitelnosti systému rozdělování nápadu k podvodům. Ale to je jen poznámka na okraj a de lege ferenda.
Popřejme Radovanu Suchánkovi, aby se z neznámého právníka stal co nejdřív známým ústavním soudcem.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Radovan Suchánek ústavním soudcem
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 5579
Komentáře
Yossi
Netvrdím, že nějaká "vyšší právní zkouška" je dostatečným předpokladem pro činnost ústavního soudce, ale nějak jsem tak doufal, že bude nutným předpokladem.
V zásadě ale s Vámi souhlasím, prostě bylo možné vybírat z jiných mnohem lepších a kvalifikovanějších kandidátů. Možná s funkcí poroste, ale měl jsem dojem, že na profesní růst zde máme asistenturu u soudců a nikoli samotnou funkci soudce.
Yossi
Přijde mi, že třeba Šimáčková s advokátní zkouškou tu spravedlnost hledá lépe než někteří soudci bez ní.
DdN
Bylo by dobré vyjít z pravidla 4. Vzhledem k tomu, že ČR má nesmyslně 15 ústavních soudců, muselo by se modifikovat na pravidlo 7.
V tu chvíli by vyvstala otázka, zda mít vůbec oddělený Nejvyšší a Ústavní soud. Osobně mám čtyřstupňové soudnictví (plus vrchní soudy) za neúčelnou raritu, ale reforma by vyžadovala selekci soudců, a to se nikdo neodváží: bolševické kádry u NS jsou nedotknutelné.
Koncentrované ústavní soudnictví je ten vůbec největší nesmysl, který kdy z Rakouska vyšel.
Další nesmysl, o němž zatím nevím, kde má původ, jsou tříčlenné senáty vrcholných soudů.
Selekce je odůvodnitelná víceinstančností. U koncentrovaného ústavního soudnictví zavání odepřením spravedlnosti.
"Když něco nefunguje, řešením není to zlikvidovat." Už jsem vypátral, že tříčlenné senáty jsou dědictvím sovětských trojek. Byly zavedeny v roce 1952 po osvědčeném sovětském vzoru.
K tříčlenným senátům jsem se nevyjadřoval.
Nikdy jsem nenapsal, že advokátní zkouška je zbytečná, jen že její absolutorium nekoreluje s předpoklady dobrého výkonu funkce ústavního soudce.
Což na druhé straně neznamená, že bych ke zkoušení koncipientů neměl výhrady.
Nikdy jsem nenapsal, že adv. zk. je pro ústavního soudce nezbytná.
Což na druhé straně neznamená, že bych ke kvalifikaci a způsobu uplatňování na trhu s právními znalostmi dr. Suchánkem neměl výhrady.
Můžeme právem chtít, aby nacisté / komunisté etc. směli mít své přesvědčení, a aby je mohli svobodně "rozkřičet" do světa, protože zakazovat jim to není opatření nezbytné v demokratické společnosti.
Ale to, že chceme, aby tak mohli činit, je rys ryze liberálně demokratický - oni by to samé právo liberálním republikánům nikdy nepřiznali. Právo je se základní politickou doktrinou spojeno bytostně, ať si to připouštíme, nebo nepřipouštíme. Na tom se nedá nic změnit.
>>Ústavní právo přece nemůže být zcela apolitické, protože jeho základy stojí na politice.<<
ÚS je prostě politikum... Nic jiného... Tj. O co zde jde, je moc a vliv...
Petr V
Petr V
RSS kanál komentářů k tomuto článku