Přesně před pětasedmdesáti lety byly vyhlášeny tzv. Norimberské rasové zákony, jedna z přízračných ikon 20. století. Vedle těžce ideologického a věcně nepřesného textu na blogu Miroslava Václavka jsem v českých mediích nezaznamenal ani náznak analytické reflexe tohoto thematu: a ne, že by tu důvody k zamyšlení nebyly.
Příkladmo to, že zcela analogicky k formulaci Norimberských zákonů vymezil skupinu občanů druhé kategorie ve svých dekretech President-Budovatel, dodnes Čechy uctívaný válečný zločinec Edvard Beneš. Anebo že zcela záměrně po vzoru těchto zákonů (a jejich prováděcí a odvozené legislativy) bylo upraveno poválečné postavení německého obyvatelstva v Československu.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Nad výročím Norimberských zákonů
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2664
Komentáře
Presumuje se, že cosi mělo probíhat, přitom probíhat nemělo nic: sudetští Němci byli plnoprávnými československými občany a nebyl důvod činit mezi nimi a Čechy/Slováky rozdíly.
Karel Vážný
Postupný projekt obnovy demokracie. Postupná obnova obecních samospráv, atd. Obnova občanství, které skutečně neměli. Třeba na principu přísahy republice. Jenže jak dělat demokratizaci s komunisty ve vládě a národně-sociálním diktátorem v čele státu?
Pokud zavřete lidi do českých koncentráků a zde zahyne většina malých dětí, tak se to jmenuje genocida. A snížili jsme se přesně na jejich úroveň.
Když vysídlíme obyatele, formou odchodu do koncentráku, nebo přesídlením s 30 Kg, a pak zničíme vesnice, jak daleko je to od Terezína a Lidic?
Přiznám se k oosobním pocitům: Nemám rád právní fikce. Daleko přirozenější mi přijde postupně klesající legitimita Háchova, než Benešovy veletoče. Tady v Čechách se totiž snažiy vést právní a administrativní ústupovou bitvu... Udělali velké chyby, ale to byly chyby tragédie, zatímco zahraniční vedení připomínalo spíše frašku, která ale tragedií skončila.
Jinak jsem ale přesvědčen, že občanství (na základě smlouvy mezi Č-SR a NŘ) neměli. I když zase je otázka jak na tuto smlouvu působil dekrety prezidenta Beneše, zda tedy nebyla v době vydání dekretu o občanství nulitní. (Jak jsem psal jsem spíše pro kontinuitu, než skoky. Ale historie šla jinak.) Nicméně je kuriozní anulovat smlouvu pro ČSR a pak podle jednání NŘ podle této smouvy vnášet důsledky do našeho právního řádu.
Karel Vážný
Tak je Mnichov platný, nebo ne? Pokud ne, tak ho měli.
Stačí vyplnit správnou rubriku: Název/adresa URL.
Připadá mi (imHo), že kdyby šlo pouze o princip, že "od Mnichova není právo", tak by ho měli. Ale právě proto obsahuje dekret v par. 1 odst 1. odkaz na cizí okupační moc.: "Českoslovenští státní občané národnosti německé nebo maďarské, kteří podle předpisů cizí okupační moci nabyli státní příslušnosti německé nebo maďarské, pozbyli dnem nabytí takové státní příslušnosti československého státního občanství." Protože samotná smlouva Č-SR - NŘ, která to vymezila byla zřejmě z hlediska ČSR neplatná (diskontinuita Mnichova).
Je ale vůbec možné, aby tato smlouva pro ČSR neplatná založila vztahy tím, že na jejím základě jednalo Německo?
Ta smlouva byla neplatná obecně, protože její právní základ odpadl.
V tomto smyslu jistě, ale šlo mi o to, že nebylo legitimní činit jakákoli zvláštní opatření ve vztahu k Čechům německé národnosti (aka sudetským Němcům).
Ad KV:
Tam se uplatňuje tzv. theorie selektivní platnosti, stejně jako u Dekretů: kde se nám to hodí, je Mnichov platný, kde ne, je neplatný, a to buď ab origine anebo ex nunc, opět podle momentální výhodnosti.
Ovšem ani v případě, že by německé obyvatelstvo Československa ztratilo čs. občanství, neopravňovalo to ani ke krádežím jeho soukromého majetku, ani ke genocidě, která se po válce odehrála.
Souhlas s nimi projevili i rabíni, neboť židé by se neměli mísit s jinověrci.
Zákaz výkonu určitých povolání a další omezení (ačkoli ústava byla stále v platnosti) následovaly podle jiných norem a tudíž srovnání s naším odsunem kulhá (navíc teoreticky mělo jít jen o osoby provinilé).
Vážný Karle, secese Jihu se dá těžko posuzovat jako vzpoura, vystoupení států z Unie totiž ústava USA nijak neupravovala.
Spíše se jednalo o jakési červánky NWO, svévoli ústřední vlády organizovanou stejnými silami, jaké nás dusí i dnes.
Sám Lincoln nebyl stoupencem represí vůči poraženým Jižanům a proto ho zřejmě tyto plutokratické síly ihned po válce odpravily ...
"Udělat něco" můžete s tím, kdo se konkrétně provinil, a to výhradně rozsudkem nezávislého trestního soudu. Člověk, který se například podílel na puči SdP v září 38 nebo někoho zabil, mohl být odsouzen (nyní fabuluji, musel bych se podívat na sazby v TZ a v zákoně na ochranu republiky) k trestu smrti, propadnutí majetku atd.
Občany jiných států (Rakouska, říše, uprchlíky ze Slezska) bylo možné standardním (humánním) způsobem vyhostit. Vlastní občany ne. Citovaný dekret byl protiústavním zbavením občanství.
Ostatně, v Češích žije dokonale dětinská představa, že většina zdejších Němců byla zavilými nacisty, občas posilovaná různými archivními záběry zástupů a hysterických žen v dirndlech, vítajících Adolfa a Konrada, apod. Je to stejné, jako by někdo ze záběrů Prvního Máje za normalizace soudil, že Češi byli v té době fanatickými komunisty, nadšeně podporujícími ten režim. Ti, kdo seděli doma, na těch fotografiích samozřejmě nejsou. Železná sociální konstanta je, že většina populace je pasivní za jakéhokoli režimu. Denacifikace byla možná jako kdekoli jinde.
to Anonymní 1:55: V moderním demokratickém státu je člověk buď občan nebo neobčan. Jakékoli rozlišování v právech podle náboženství, etnicity, pohlaví etc. je nepřijatelné. Proto jsou nepřijatelné i Norimb. zákony. Žádný redaktor nemá právo označovat někoho za muslima, Čecha, žida či Žida, Němce, leda by taková osoba sama takovým způsobem veřejně vystupovala a se označovala. - Ti rabíni, kteří podporují zásady nábožensko-ethnického apartheidu a náboženstvím ovládaného státu jsou podle mého názoru (jsem stoupencem rovnosti všech lidí) prasata, ať v Izraeli nebo kdekoli jinde. - Jednou se ovšem i Izrael stane normálním demokratickým sekulárním státem, judaismus v něm bude pouhou jednou z mnoha náboženských společností, stát bude mít pořádnou ústavu, přistoupí pod jurisdikci ESLP atd.
RSS kanál komentářů k tomuto článku