Na cestu z vlády do sněmovny se v nejbližší době vydá první rozsáhlejší novela soudního řádu správního, a to bez jakékoli zaznamenáníhodné kritiky ze strany odborné veřejnosti.

Osobně mám za to, že ne všechny navrhované změny jsou účelné a promyšlené.

Předně se ne zcela uváženě mění místní příslušnost krajských soudů, která bude nadále určována správním obvodem úřadu, který ve věci rozhodoval v I. stupni. To sice ulehčí Městskému soudu v Praze, jenž nápad správních žalob dlouhodobě nezvládá, avšak povede to k situaci, kdy rozhodnutí téhož odvolacího orgánu budou nově přezkoumávána různými soudy, což bude nutně resultovat v nejednotnost judikatury a ve schizofrenní situaci, kdy identické správní rozhodnutí bude buď zrušeno nebo potvrzeno v závislosti na tom, kterému soudu se dostane na stůl. Sjednocovat judikaturu bude až Nejvyšší správní soud. Nebylo by jednodušší a systémově čistší prostě jen zvýšit počet správních soudců Městského soudu v Praze, jestliže jsou opravdu tak přetíženi (čemuž nevěřím, spíš mám dlouhodobě pocit, že je tento soud jen velmi špatně spravován)?

Dále se rozšiřují možnosti u žalob proti faktickému zásahu orgánu veřejné moci. Tyto žaloby mohou navíc nově požadovat i pouhé vyslovení, že zásah byl nezákonný. To je reakcí na praktickou nemožnost domoci se podle stávající úpravy a judikatury vyhovujícího výroku, a změna by měla pomoci i těm, kteří hodlají uplatnit nárok v řízení podle ZOŠ. Bylo by ovšem na místě vyřešit s tím související závažný problém SŘS, totiž absentující úpravu pro žaloby, které nejsou výslovně upraveny ve zvláštní části zákona: sám jsem jednu takovou inominátní žalobu psal, pro obecního zastupitele, který se od svého starosty nemohl domoci informací o správě obce.

Důležitou změnou je, že mezi přednostně projednávanými žalobami se ocitají i žaloby proti průtahům a proti faktickému zásahu; ano, jestliže dosud trvalo projednání typické žaloby na průtahy několikanásobně déle než samotné řízení, ve kterém byly průtahy naříkány, bylo to jaksi chucpe.

Dále se mění procedura pro podání kasační stížnosti, kterou bude stěžovatel podávat přímo Nejvyššímu správnímu soudu, a tento soud bude sám i doručovat svá rozhodnutí. To je ovšem hloupost non plus ultra, na rozdíl od dovolacího řízení nebývá s postoupením kasační stížnosti NSS v praxi problém a řízení se takto zbytečně protáhne o několik úkonů. Skutečný problém tkví zcela jinde, v naprosto nepřiměřené dvouměsíční lhůtě, kterou má správní úřad na vyjádření k žalobě a zaslání spisů: není nejmenšího důvodu, proč by mu k tomu neměly stačit dva týdny; protože správní úřady svou lhůtu až na výjimky využívají, touto jedinou úpravou by se průměrná doba řízení o správní žalobě zkrátila o půldruhého měsíce.

Ostatní změny jsou jen kosmetické nebo technické.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)