Autorem blogu je 
Před několika týdny jsem byl požádán, abych poskytl Konservativním listům e-mailový rozhovor na thema boje proti tzv. pravicovému extremismu, čemuž jsem rád vyhověl. Otázky kladl Dušan Stuchlík.
Při vašem zájmu o právo a právní problematiku se v poslední době často angažujete a na svém blogu vyslovujete k postupům státních orgánu vůči lidem, kteří jsou nazýváni jako extremisté. Jak jste se k této problematice dostal, co vás k tomu vede?
O tyto otázky se zajímám už více než deset let, přesto v nich stále objevuji nové souvislosti.
Pojem politického extremismu je tradiční a pevnou součástí kontinentálního evropského myšlení: zatímco například ve Velké Británii se politické názory dělí na běžné a excentrické, my na kontinentu máme pocit, že kdo s námi nesouhlasí víc, než je nám příjemné, je nepřítelem demokracie, extremistou, a je přípustné jej umlčet, případně rovnou poslat za mříže.
Před Listopadem bylo trestně postižitelným extremismem třeba veřejně prohlásit, že vládnoucí strana je zločinnou organisací, nebo nazvat ruskou vojenskou přítomnost v zemi okupací. Dnes se kritisovat smí, ale ne moc a hlavně ne všechny; jakmile někdo vysloví názor, který jde vládě proti srsti, hned se povolá soudní znalec a začne se zkoumat, zda vyslovený názor není extremistický
, a běda takovému nešťastníkovi, pokud znalec dospěje k závěru, že jeho politický projev byl latentně antisemitský, rasistický, neonacistický apod.
Jistě, je to nemoc nedospělé demokracie, ale je velmi nebezpečná a potenciálně schopná i samu demokracii zahubit, protože ve svých důsledcích brání fungování demokratického politického procesu, možnosti obměny vládních garnitur, establishmentu a elit.
Nepodceňujme to, mějme na paměti, že svoboda projevu existuje jen tehdy, jestliže je přípustné vyjádřit i názory ostře menšinové, opovrženíhodné nebo šokující. Jak říká Noam Chomsky, i Goebbels a Stalin poskytovali svobodu projevům, se kterými souhlasili…
V jakých kauzách se angažujte, jak se k vám dostanou?
Zajímám se o celou řadu konkrétních případů, a tyto kausy se ke mně dostanou většinou tak, že se na mě postižený obrátí o radu. Snažím se pomoci, ale zároveň vždy obviněnému vysvětluji, že sám se jen těžko bude schopen hájit a měl by si uvědomit, že proti němu stojí cynická a profesionální mašinerie, státní aparát, od úkolovaných
policistů a státních zástupců přes snadným výdělkem zkorumpované soudní znalce po soudce, kteří jako kdyby si neuvědomovali, že už nemusejí poslouchat ničí příkazy, a vydávají jako na běžícím páse rozsudky, které působí dojmem, jako by jen opsali obžalobu a dali na ni razítko.
Jenže s obhajobou se musí začít co nejdřív, nejlépe už v přípravném řízení, a stojí peníze, což bývá kámen úrazu, protože obvinění mají pocit, že když přece nic neudělali
, nemůže se jim nic stát. Že je to jinak, obviněný zjistí zpravidla až ve chvíli, kdy už se s jeho věcí nedá nic rozumného udělat. Přitom náklady na obhájce by mu v případě úspěšného výsledku zaplatil stát…
Každý takový případ úspěšně odstíhaného
extremisty je přitom motivací k nové vlně represe. Příkladmo před několika týdny byl v Mostě odsouzen trestním příkazem mladý muž, který měl na tričku motiv Iana Stuarta. Že nosit takové tričko není trestné, potvrdil už před několika lety soud v Mělníku, ale co je to platné, když obviněný nepodal proti trestnímu příkazu odpor a rozhodnutí o vině i trest tím akceptoval. Uškodil tím sobě i jiným, a ve finále bude muset stejně částku srovnatelnou s odměnou pro obhájce zaplatit, až od soudu dostane výzvu k úhradě nákladů trestního řízení.
Optimální by bylo, kdyby na tyto účely byl k disposici fond, ze kterého by náklady obhajoby mohly být hrazeny, ale ti, kdo peníze na tyhle účely dostávají, třeba Liga lidských práv, se tváří, jako kdyby se jich persekuce tzv. pravicových extremistů netýkala, a nevypomohou stíhaným ani korunou: jsou to přece náckové
, jejich ideoví nepřátelé!
Tohle mě hrozně rozčiluje, copak si neuvědomují, že po náccích
to budou právě oni, ekoteroristé
a humanrightisté
, kdo přijde první na řadu?
Jak v nich stát postupuje, co policii, státním zástupcům a soudům vytýkáte? Můžete to rozvést podrobněji?
Hlavním problémem je, že orgány činné v trestním řízení pracují na politickou objednávku. V demokracii přitom jak policie, tak veřejní žalobci musí být přísně apolitičtí, je nemyslitelné, aby jim vláda určovala, koho mají stíhat a koho nechat být.
Chcete důkaz? Tak třeba před několika týdny zahájila policie trestní stíhání čtyř osob, které měly vloni 28. října v Praze na nám. Jiřího z Poděbrad držet vlajku rozpuštěné Dělnické strany. Jenže vlajku tam drželo pět lidí, tak proč jednoho z nich nestíhají? Protože tento pátý muž mezitím své politické aktivity v Dělnické straně sociální spravedlnosti (DSSS) zanechal a stáhl se do soukromí.
Neumím si představit jasnější důkaz, že tu existuje politická objednávka a že ve skutečnosti nejde o boj proti neonacismu, ale o snahu zastrašit politickou oposici.
Je tedy podle vás jejich postup účelový, nebo jak si jej vysvětlujete? Můžete to na nějakých konkrétních kauzách demonstrovat?
Ovšem, stačí si přečíst ta usnesení o zahájení trestního stíhání nebo obžaloby a musí vám být jasné, že právo je zde aplikováno jako instrument politické persekuce, právě tak, jako se to dělo před r. 1989. Rozdíl je v tom, že tehdy si komunisté – paradoxně – mohli dovolit mnohem méně než dnešní vláda, protože vše bylo pod kontrolou občanských iniciativ typu Helsinský výbor nebo VONS a hlavně zahraničních medií.
Vzpomínáte si na proces s Plastiky v r. 1976? Tehdy vzbudilo velkou pozornost, že do jednací síně neměla přístup veřejnost, že ji celou zaplnili policisté v civilu a estebáci. A vloni to samé při procesu s extremisty
udělala u Obvodního soudu pro Prahu 1 soudkyně Věra Bártová (mimochodem, předlistopadová členka KSČ), také nechala veřejnost stát na chodbě a jednačku obsadila policisty z Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu v civilu, že prý z bezpečnostních důvodů
.
Ovšem, na rozdíl od tehdejšího případu se o toto skandální porušení zákona nikdo nezajímá, nepsaly o něm jediné české noviny. Proč také, vždyť obžalovaní jsou extremisté
a nezávislý soud jejich trestnou činnost (spočívající, mimochodem, ve vylepování samolepek a organisaci řádně ohlášené demonstrace) jistě správně zhodnotí.
Typické je rozšiřování trestní represe na nové a nové druhy skutků a dvojí metr, který se stále častěji proti extremistům
uplatňuje. Tak například v současné době stojí před soudem místopředsedkyně občanského sdružení Dělnická mládež Lucie Šlégrová za to, že v jednom svém projevu na demonstraci hovořila o národním socialismu, což soudní znalec, jistý Michal Mazel, bývalý úředník ministerstva vnitra, z něhož je nyní nezávislý znalec a přední odborník na extremismus, posoudil jako propagaci nacismu. A co čert nechtěl, právě v den, kdy se v této věci konalo hlavní líčení, vyšla zpráva o tom, že si stranu s národním socialismem
v názvu zakládá i Jiří Paroubek. Když se znalce Mazla obhájce dotázal, zda by bylo trestným činem, kdyby stejný text jako Šlégrová pronesl Paroubek, znalec odpověděl, že samozřejmě nikoli, trestnost určitého výroku je nutné odvozovat od toho, kdo ho vyslovil. Tam represi verbálních trestných činů nepřivedli ani komunisté…
Dalším velkým problémem je účelové obsazování senátů, kdy se v případech extremistických trestných činů naprosto nerespektuje ústavní imperativ, že přidělení věci konkrétnímu soudci nebo senátu musí být předvídatelné, a tyto případy dostávají zvlášť vybraní soudci. V Praze to byla bývalá komunistka Bártová, a v Mostě soudí L. Šlégrovou – jistě jen docela náhodou! – další exkomunistka, soudkyně Bohumila Huňáčková.
Jak si tento postup OČTŘ vysvětlujete, co jej podle vás motivuje, proč to dělají?
V politické rovině je to bezesporu snaha umlčet nepohodlnou, protisystémovou
oposici, což je dnes vedle komunistů zejména DSSS. Proto tolik démonisace a hysterických reakcí v mediích. Ideálem je, že když někdo vysloví, že má cosi společného s DSSS, měl by se tím společensky deklasovat asi tak, jako kdyby o sobě prohlásil, že je pedofil. Každý občan by měl mít v hlavě psychologický vypínač, který, když se před ním řekne DSSS nebo neonacismus
, okamžitě překlopí a posluchač přestane vnímat, o čem je řeč.
Pohodlné je to i pro policii, vždyť o co jednodušší je honit vyjukané – a přiznejme, politicky značně nezkušené – mladé lidi než zasahovat proti skutečnému organisovanému zločinu: to by mohlo být pro policisty i nebezpečné!
Nerad to říkám, ale Útvar pro odhalování organisovaného zločinu se pod svým současným šéfem Robertem Šlachtou stal politickou policií, tedy něčím, co jsme si v r. 1989 naivně mysleli, že už tu nikdy nebudeme mít.
Jakou roli v tomto podle vás hrají mainstreamová média?
Zcela zásadní, protože na nich je, aby policií fabrikované sdělení
přetransformovala ve všeobecně srozumitelná klišé a tato klišé svým konsumentům naservírovala. Lidé se nezajímají o to, co se skutečně děje, ale o obraz, který jim o tom poskytují media, v prvé řadě samozřejmě mainstreamová.
Neuvěřitelná vlna mediální hysterie provázela tzv. vítkovský případ a pokusy učinit za tento útok odpovědnou Dělnickou stranu, což se nakonec nepodařilo. Přesto byly uloženy exemplární tresty, které neodpovídají závažnosti skutku, jen proto, že si to přála mediální masáží zmanipulovaná veřejnost. Musel se k tomu překroutit trestní zákon, protože ti útočníci – a brutalitu jejich činu naprosto neomlouvám! – evidentně přijeli zapálit dům, ale ne vraždit.
Anebo: pamatujete se na monstrosní zatýkání v červnu 2009? Šlachtovi lidé tehdy zadrželi deset osob, s velkou pompou a parádou a všemi obvyklými parafernáliemi typu vyrážení dveří u bytu v pět ráno, domovní prohlídky atp. Do medií policie vypustila zprávu, jak se jim podařilo najednou zneškodnit všechny špičky neonacistického hnutí. To, že do dnešního dne nebyla podána obžaloba a že do ní nemá státní zástupce co napsat, protože vyšetřováním se žádná trestná činnost neprokázala a celé obvinění stojí na vodě, resp. na nevěrohodných posudcích dvorních
soudních znalců, kteří – mimochodem za královské a jinde nemyslitelné honoráře – policii napíšou přesně to, co chce slyšet, o to se ovšem už novináři nezajímají.
A co je horší, nezajímají se ani o to, že jednomu z obviněných policisté mezi věci zabavené při prohlídce vložili CD s dětskou pornografií, aby ho mohli obžalovat aspoň za něco.
Co v celém kontextu tohoto dění považujete za nejzásadnější?
Jednoznačně jeho širší politické dopady, devastující účinek boje proti tzv. extremismu na kvalitu demokracie a demokratické debaty v této zemi.
Podívejte se na Spojené státy: kdokoli tam může veřejně vyslovit jakýkoli politický názor, můžete si před dům vyvěsit vlajku se svastikou nebo, co já vím, vystavit si tam billboard s Hitlerem, a nikdo vás za to stíhat nebude (že se tím, řeknu-li to mírně, společensky znevěrohodníte, nechme stranou, to je jiná věc). Znamená to snad, že v USA je demokracie v ohrožení, že se tam mohou každou chvíli dostat k moci neonacisté? Ale vůbec ne, lidé tam chápou, co je podstatou svobody a demokracie, a uvědomují si, že bránit politická práva těch, se kterými nesouhlasíme, je stejně důležité – ne-li ještě důležitější – než hájit práva šířit názory, se kterými se ztotožňujeme.
Když dnes dovolíme, aby byla pošlapávána práva vandasovců, zítra bude stejně zakročeno proti komunistům – a plány na jejich rozpuštění se momentálně zcela vážně projednávají ve vládě –, pak proti nepohodlným ekoaktivistům, poté přijdou na řadu příliš hlasité odbory a nakonec zjistíme, že v naší dokonale ubráněné a ochráněné demokracii máme na výběr ze dvou stejně zkorumpovaných politických stran, které si ze státu udělaly své léno a ze státního rozpočtu dojnou krávu. A kdokoli by se mohl a chtěl pokusit o změnu, bude dávno vyřazen ze hry jako extremista
.
Komentáře
Je tahle konkrétní historka potvrzená ze spolehlivého nezávislého zdroje nebo jen od obžalovaných a jejich kámošů? Řešilo se to nějak, byla podaný stížnost?
Pokud se to potvrdí, bral bych to jako naprostý skandál, ale zatím to vnímám jen jako další historku typu "odsoudili mě, tak to je důlkaz, že byli zaujatí".
Jinak už nerozumím vážně ničemu. $:-/
A pokud jde o pana Grigoreviče,tak tuším v roce 99 jsem měl v ruce jeho tzv.znalecký posudek,kde si dokonce vymyslel nikdy neexistující divizi SS Holland jen aby jistý člověk mohl být odsouzen trestním příkazem za onu notoricky známou propagaci.
cnemo
Nakonec soud se mnou prohrál,ale omlouvat se mi nemusel. A na přelíčení přišel opilý.
Holt to je ta demokracie.Mě hrozilo 2 až 5 let vězení za obrázek a Gregorovič mi na to řekl,že se prý omlouvá.že dělal jen svou práci :)
L.Budz
člen republikového sněmu DSSS
RSS kanál komentářů k tomuto článku