Syndromem bujivé poplatkové nenasytnosti bych nazval nejnovější nápad vedení České televise zatížit televisním poplatkem i domácnosti, které sice televisor nemají, ale díky počítači s internetovým připojením by, kdyby chtěly, mohli její pořady sledovat online.

Odpusťme si trapné žerty na téma faktur od dalších dodavatelů, jejichž produkty jsme si rovněž nekoupili, ale mohli jsme, nebo o poplatku za přítomnost poplatníka v dosahu televisního signálu (tzv. etherném), od něhož osvobozeni budou pouze ti, kteří si kolem obydlí namontují technikem ČT prověřenou bytelnou Faradayovu klec, a řekněme si rovnou, že systém televisních a rozhlasových poplatků je nejvyšší čas zrušit a nahradit financováním veřejnoprávních vysílatelů ze státního rozpočtu.

Politická representace bude mít klid, protože konečně získá možnost utahovat nebo povolovat veřejnoprávním mediím finanční kohoutky podle momentálního Indexu Poslanecké Spokojenosti, poplatník bude dojen esthetičtějším a nežádoucích vedlejších efektů typu dopisových kampaní zbaveným způsobem a státní rozpočet, resp. jeho deficit, změnu téměř nepocítí: mám ostatně pocit, že kdo by v této zdravým rozumem nepostižené zemi přišel s thesí, že základní formou hospodaření je vyrovnaný rozpočet, byl by okamžitě označen za sabotéra naší společné pravolevé cesty k šťastným zadluženým zítřkům. Ale to je jiná pohádka, o tom zase jindy.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)