Z nálezů, které by měl Ústavní soud vyhlásit během června, nás zaujaly dva:
Už v pondělí 6. června bude vyhlášen plenární nález sp. zn.
Pl. ÚS 13/15 ve věci návrhu na zrušení
fikce uznání nároku v občanském soudním řádu. S návrhem souhlasíme; ačkoli příslušné ustanovení (§ 114b odst. 5 OSŘ) v právním řádu ještě nedosáhlo deseti let věku, neosvědčilo se, neboť soudům umožňuje z důvodu pasivity žalovaných, často arci sociálně slabých, již nemají prostředky na zastoupení advokátem, případně si dosah své pasivity ani nejsou s to uvědomit, přiznávat nedůvodné nároky a přispívá tak k hladkému chodu exekučního průmyslu, jenž je v současné podobě v této zemi kvintesencí nespravedlnosti.
Ke zvýšení rychlosti občanských soudních řízení a snížení zátěže soudů by vedly jiné kroky, zejména zkvalitnění soudního rozhodování, tak aby jít k soudu nebylo podnikem méně jistým než zúčastnit se sázkové hry a aby se nevyplácelo prostě to zkusit
. To by arci vyžadovalo systémovou reformu soudů, která, jak jsme na tomto blogu opakovaně upozorňovali, už patrně není možná jinak než v rámci destrukce celého politického systému, jenž se usadil
v poloze, kde dysfunkční justice náramně vyhovuje, ba pro mnohé aktery v politice a businessu, případně politické podnikatele
a podnikavé politiky
, jest sine qua non.
Vrcholem bude ovšem 22. červen a vyhlášení nálezu sp. zn.
II. ÚS 2430/15. Ústavní stížností bylo napadeno
arbitrární obsazování senátů přísedícímí u Krajského soudu v Brně. Nejvyšší soud senátem soudruha
Karla Hasche benevolentně
pravil, že
se lze domnívat, že Krajský soud v Brně měl v dané době vnitřní systém přidělování přísedících, ač ten nebyl v rozvrhu práce vyjádřen, podle kterého byli konkrétní přísedící určeni,
formuluje tak novou ústavněprávní zásadu, že existují-li pochybnosti o tom, že proces byl spravedlivý, uplatní se domněnka, že spravedlivý byl.
Zamyslíme-li se nad tím, musíme uznat, že to není nic nového, protože právě tak jsou dlouhodobě hodnoceny případy účelového přidělování nápadu na podatelnách, jež představuje
mazací hmotu
justiční korupce. Masivní odpor proti snaze ministerstva přidělovat nápad centrálně ukazuje, že korupce je u soudů rozšířenější, než jsme si mysleli.
Aktualisováno.Ústavní soud první shora zmíněný návrh
zamítl.
Komentáře
Na druhou stranu, mel jsem dokonce protistranu, ktera projela soud prave na takovouto vyzvu. Chlapik vyhrozoval tim jak vse bude protahovat, jak zabrani exekucim, atd., ze mame odpustit 50% pohledavky a zaplati ihned. A nakonec to dopadlo tak, ze v exekuci do roka skoncil, nakonec zaplatil jistinu celou i cast smluvni pokuty a nejake uroky z prodleni.
MH
Představa, že člověk musí soudu odpovědět, tedy mu vlastně "odporovat", je pro tuto skupinu lidí mimo horizont představitelného.
Ani relativně vzdělaní lidé nedokážou číst soudní písemnosti správně, a nerozlišují např. rekapitulaci od vlastního odůvodnění, a podobně nevědí, že význam má pouze výrok.
Justice je institucionalisované hledání spravedlnosti, a ustanovení § 114b odst. 5 OSŘ tomuto cíli protiřečí.
Tak. A ještě jsem osobně nepotkal neprávníka, který by dokázal pochopit obsah písemnosti od exekutora.
Prosil bych o vysvetleni.
Jadrem meho sdeleni bylo, jestli by nebylo lepsi neresit dusledky, ale zamerit se priciny. Co treba novy odst. § 114b (153a) odst. 6) Soud musí poučit účastníka bez právního vzdělání též formou komixu dle přílohy Q a listinu označit červeným nadpisem velikosti min. X "Usnesení - toto není konečné rozhodnutí soudu, budete-li se bránit, nemusíte prohrát. Do boje! Braňte se! Neumíte-li to, volejte linku 800 666 666" ? ;-).
Koneckoncu, nestalo by za to treba delat ukony soudu tak, aby jim i laik rozumel? Stacilo by se vyhnout urcitemu typu formulaci a latine a hned by bylo vse srozumitelnejsi pro kazdeho.
MH
Dekuji, Neocon
Neocon
Pokud říkáte, že se může stát, že mnohý člověk uvěří tomu, že tři dny jsou v pořádku, nestihne se vyjádřit, a pak už se neodváží ozvat proti rozsudku pro uznání, jistě se to může stát.
Tady by pomohla určitě emancipace advokátního stavu, lidé by měli vědět, že advokát jim může pomoci i v případě, že už u úřadu nebo soudu neuspěli, a neměli by právní záležitosti řešit sami.
archiv.ihned.cz/.../
Jde o dvě zcela odlišné situace - pokud by byli přísedící účelově vybráni s úmyslem ovlivnit proces, jistě by to nebylo v pořádku, ale pokud jen byli jmenováni bez nějakého seznamu, potom na tom není nic divného ani špatného. Seznam a postup je beztak zcela k ničemu, neboť soud nemá možnost přísedícímu účast přikázat a může se jej pouze zeptat, zda na ten den přijde. Pokud odmítne, postoupí k dalšímu. Zejména v době dovolených může být seznam dostupných přísedících zúžen na dva, kteří pak dělají všechno. Nebo i na méně a půjčují se od jiných senátů.
Soud má pravdu v tom, že námitka je formalistická a na výsledek sporu nemá žádný dopad; je to je "právní klička". Pokud by existoval byť jen náznak, že přísedící byli vybráni záměrně, aby ovlivnili rozsudek, potom by to byla jiná.
Jinými slovy, jediné, co by z toho obžalovaný měl, kdyby byla jeho námitka uznána je, že by se celý proces musel opakovat. Avšak bez změny v důkazní situaci těžko docílí jiného výsledku, takže jediné co získá, je že bude zatěžovat justici dalším procesem.
Jinými slovy, arbitrární jmenování přísedících samo o sobě nemůže založit - materiálně - nespravedlnost řízení.
A popravdě neznáme důvody, proč byli tito přísedící arbitrárně jmenováni - třeba v příslušnou dobu jiní prostě nebyli ochotni přijít. Potom by jakýkoli systém byl stejně nanic.
Ale to prima facie nemůže ani arbitrární určení předsedy senátu! Přesto ÚS od obecných soudů vyžaduje přezkoumatelný postup při určení soudce.
Vzpomínám si na jednu ze svých dávných ústavních stížností (sp. zn. III. ÚS 441/04), kdy ÚS judikoval: "Podle názoru Ústavního soudu je vzhledem k objektivnímu testu nestrannosti soudu třeba toto pravidlo [tj. pravidlo týkající se vyloučení soudce] vztáhnout i na případ, kdy je poškozeným přísedící, neboť má při rozhodování v senátu stejné postavení a stejná oprávnění jako soudce [srov. § 34 odst. 2, § 35 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, § 127 trestního řádu]."
Pokud se ÚS této premisy přidrží, musí nutně arbitrární přidělování přísedících označit za porušení práva na zákonnéh soudce.
brno.idnes.cz/.../...
RSS kanál komentářů k tomuto článku