Autorem blogu je 
Nejvyšší správní soud podle očekávání zamítl kasační stížnost Úřadu městské části Brno-střed ve věci zakázaného prvomájového pochodu brněnskou čtvrtí zvanou Bronx.
Příjemným překvapením je, že tak učinil antiliberální osmý senát NSS, a co musí inteligentnímu čtenáři způsobovat hotovou rozkoš, jež četba pasáží z hojně rekapitulované kasační stížnosti, pod kterou je podepsán advokát Radek Ondruš (těžko říci, zda jde o produkt jeho vlastního mentálního ústrojí anebo o text, který dodali úředníci a on ho pouze, úpěje, podal).
Ačkoli mám obvykle k nadměrným rekapitulacím výhrady, tentokrát jsem Nejvyššímu správnímu soudu vděčen; perly obsažené v kasační stížnosti tak zůstanou zachovány příštím generacím. Příkladmo tohle:
Je obecně známým historickým údajem, že svátek práce byl zneužíván k propagaci svých ideí i fašistickým režimem v letech 1933, 1936, 1939 a po celou dobu války. S tichým souhlasem německých státních orgánů, zastávajících stejně formální a formalistický přístup, jaký nyní slepě uplatnil Krajský soud v Brně, začínal stejným způsobem i nacismus v Německu, výsledkem byla Osvětim, Majdanek, milióny zavražděných a umučených obyvatel Evropy, více než 6 milionů zabitých židů a nevyčíslitelné škody na majetku, kultuře a dalších společenských hodnotách. Tyto škody v řadě ohledů přetrvávají dodnes, stěžovatel si osoboval právo nebýt stejně slepý.
Jak prosté: dnes povolíte pochod závadovým osobám, a zítra tu máte nový holokaust!
Jak rekapituluje NSS, podle stěžovatele ani dnešní hypertrofie lidských práv
nemůže popřít, že práva jednoho končí tam, kde začínají práva druhých.
Anebo převratný právní názor, že [p]rávo několika osob konat shromáždění a prezentovat na něm své názory pak nelze upřednostnit před právem obyvatel města pokojným způsobem a bez zbytečných komplikací je užívat
.
Členové svolavatele se podle Úřadu hlásí k myšlenkám národně socialistické revoluce a odmít[ají] hodnoty a usiluj[í] o změnu společnosti v souladu s vlastním světonázorem
, takže je logické, že, jak píše kasační stěžovatel, samotný zákaz shromáždění je sám o sobě odůvodněn charakteristikou svolavatele shromáždění, kdy souhrn důkazů opatřený v dané souvislosti tvoří logickou, uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které na sebe navzájem navazují a vzájemně se doplňují
. Takže to máme černé na bílém: některé osoby jsou již svou povahou z universálního shromažďovacího práva vyňaty!
Souhrnem důkazů je zde, mimochodem, míněno několik povšechných odkazů na domnělé notoriety a informace šířené medii (záběry České televize například z května 2008, 2009, webové stránky anarchistických skupin, údaje z regionálního tisku
). Zákaz je pak prý plně odůvodněn tím, že svolavatel neskýtá záruku, že účel shromáždění nebude zneužit
a je zjevné, že svolavatel, jako myšlenkově spřízněný subjekt s nástupnickou DSSS a k jeho programu se hlásící, je veden snahou pokračovat v podobném programu
.
To, myslím, bylo příliš i na NSS, který ve svém rozsudku Úřadu vysvětlil to, co je pro nás samozřejmostí, ale pro úředníky městské části je to zřejmě novinkou:
Zmínil-li proto stěžovatel německý režim v třicátých letech dvacátého století, Nejvyšší správní soud připomíná český, resp. československý režim v letech 1948–1989. Česká republika roku 2011 se pak jistě nenachází v situaci obdobné třicátým letům dvacátého století a tím méně v nutnosti bránit projevům extremismu pouze za cenu nezákonností v rozhodování správních orgánů. Uvedl-li stěžovatel, že si osoboval právo nebýt slepý, měl tak učinit již při svém rozhodování o zákazu shromáždění s oporou v důkazech, o něž by přesvědčivě a přezkoumatelně opřel své závěry.
Komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku