Autorem blogu je 
Ve snaze o uchopení právní mathematiky jsem po víceméně úspěšném zápasu se soudními poplatky, náklady řízení a lhůtami pokročil k dalšímu thematu, jež mne roky irituje: k určení, jaká doba uplynula mezi dvěma daty, což je podstatné zejména při určování výše úroků a poplatků z prodlení.
Doposud jsem tyto hodnoty počítal pomocí ad hoc spreadsheetu a pokud jsem potřeboval přepočítat sazbu ze dnů na roky, vydělil jsem výsledek 365,25. Jak jsem zjistil, právě tak se to nikdy nedělá.
Nejstarší methodu vymysleli, v době dávno před nástupem počítačů, bankéři. Ti vyšli z fikce, že rok má 12 měsíců po 30 dnech, takže celé roky započetli násobkem roční sazby, celé měsíce její dvanáctinou a zbývající dny jednou třistašedesátinou. Výpočet tudíž nevyžadoval zkoumat, kolik dnů uplynulo, prostě vzali obě data a k výsledku, který byl – vyjma nejkratších lhůt – velmi blízký reálnému poměru, dospěli dosazením do vzorce (zdroj):
Tato methoda má několik variant, které se liší tím, jak naložit se dny na konci měsíce: bez korekce by totiž některé intervaly mohly vyjít jako nulové – kupř. mezi 31. lednem a 1. únorem – a jiné, počínající na konci února, by byly počítány jako nepřiměřeně dlouhé.
Počítače umožnily zjistit přesný počet dnů, což dovolilo pracovat s krátkými intervaly stejně jako s dlouhými, ale vznikl problém, čím výsledný počet dní vydělit. Nejpřesnější je započítat dny v nepřestupném roce jako 1/365 sazby a v přestupném jako 1/366, ale existují i jednodušší možnosti, např. existenci přestupných let pominout a dělit 365.
Methody mají různá pojmenování, nejčastější je konvence s lomítkem: před ním je uvažovaný počet dnů v měsíci, za ním v roce. Kde se počítá se skutečným počtem dnů, uvede se místo čísla ACT
(z actual = skutečný). Nejpřesnější je tedy methoda ACT/ACT, nejstarší 30/360.
Zde je výsledek.
Komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku