Nápad uskutečnit tiskovou konferenci, na níž by byla presentována fakta o obsahu nyní již legendární námitky podjatosti, včetně jejího doplnění, se ukázal rozumným. Ne snad, že by o ní media referovala objektivně, ale byla přinucena učinit ze svých konsumentů bandu ťulpasů schopných uvěřit, že není nic podivného na tom, když znalec vyúčtuje za 50 pracovních dnů 690 hodin náročné, odborné práce (a to je přitom jen neověřený údaj, který poskytl sám Michal Mazel – klidně jich mohlo být i víc).

Jak se dalo očekávat, druhá strana nedostala včera v mediích téměř žádný prostor, a o tom, jak je třeba bojovat proti extremistům, hovořili na České televisi s moderátorem pouze Miroslav Mareš a Klára Kalibová. Mareš byl korektní, naopak Kalibová neřekla nic konkrétního a její vystoupení zanechalo dojem, že proti extremistům je nutno bojovat za každou cenu a všemi prostředky, neboť oni jsou Zlo, kdežto ona zastupuje universální Dobro; toť v kostce podstata tzv. tydlitátismu. Naštěstí Kalibová neumí vůbec mluvit a chybí jí charisma, takže přesvědčila jen přesvědčené.

A co by řekla druhá strana, kdyby byla do diskuse připuštěna? Patrně to, co požaduje, totiž právní jistotu, stav, že je-li určitý symbol jeden den legální, nestane se jeho užití přes noc trestným činem, a rovnost před zákonem, kdy orgány činné v trestním řízení budou trestnou činnost posuzovat nestranně a bez ohledu na to, kdo se jí dopouští.

Včerejším thematem bylo ohrožení soudních znalců, kteří za své záslužné a pro bojující demokracii neocenitelné služby čelí neustálým výhrůžkám a útokům. Znalec Svoboda tvrdil, že musí svou podobu a adresu bydliště skrývat (obojí je přitom volně na internetu, včetně čísla jeho mobilu: foto, adresa např. zde). Fysický útok přitom nikomu z nich nehrozí, druhá strana totiž pochopila, že je daleko účinnější bojovat proti jejich nefairovým posudkům právními prostředky.

Co bude dál? Nejdřív patrně zamítnutí námitky podjatosti v Mostě, s odůvodněním, které vzbudí u každého, komu je znám skutečný stav věci ohledně poctivosti páně Mazlovy fakturace, bujaré veselí, a poté serie prvostupňových rozsudků, v nichž medialně téměř do bezvědomí zmasírovaní soudci vysloví nehoráznosti, nad nimiž budou naše děti a děti našich dětí jednoho dne žasnout tak, jako my dnes žasneme nad Procesem H.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)