Autorem blogu je 
Na tento den jsem se těšil víc než rok: dnes poprvé jsem mohl uplatnit argumentaci proti absurdnímu výkladu stavění promlčecí doby podle ZOŠ (rozsudek, odvolání). Teď už jen zbývá, aby byl téhož názoru jako já i soud…!
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Komentáře
Žalobce se nechal zmást ustanovením § 15 odst. 2 ZOŠ, které se sice týká lhůty, kdy se lze nároku domáhat u soudu, avšak pouze v případech, kdy příslušný úřad nárok přiznal(ustanovení § 15 odst. 1), ale do 6 měsíců ode dne uplatnění jej plně neuspokojil.
Žalobce udělal chybu, že se spoléhal na advokáty. Cpát peníze advokátům, může jen trotl. Je to z převážné části neschopná sebranka.
Dovozovat, že § 15 odst. 2 ZOŠ se vztahuje jen na případ, kdy je náhrada přiznána, je proto nesmyslné a neudržitelné, daleko logičtější je výklad, který jsem použil v odvolání.
A mimochodem, nechápu, co s tím mají do činění jací advokáti, se žádnými jsem se neradil.
text V návaznosti na předchozí odstavec je výslovně stanoveno, že možnost uplatnění nároku na náhradu škody nastává marným uplynutím šestiměsíční lhůty běžící od uplatnění nároku poškozeným u ústředního orgánu, a to i v případě, že ústřední orgán již dříve sdělí poškozenému své negativní stanovisko k uplatněnému nároku. Byla-li žaloba podána bez předběžného projednání, jde o odstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 103 a 104 OSŘ a je namístě postup soudu podle ustanovení § 104 odst. 1 OSŘ , nikoliv věcné zamítnutí žaloby.text
I tam je jasně napsáno, že šestiměsíční lhůta běží i v případě, že je sděleno negativní stanovisko, takže zbývá jen doufat, že Vojtek u NS tento názor prosadí.
Za stěžejní považuji argument, že vznik promlčení je vázán na úkon žalovaného. Spíše ze zvědavosti, jak se s nimi soud, event. ÚS vypořádá, jsem připojil i další argumenty, které stojí proti existenci šestiměsíční lhůty obecně.
Českou republikou zvolený model je svého druhu absurditou. Poškozená osoba je nucena ze zákona absolvovat jakési svého druhé smírné předřízení se škůdcem, navíc stižena lhůtami - po jejich uplynutí je nárok promlčen. Za současného stavu přetlaku odboru odškodňování, kdy většina žádostí Mspr víceméně v šestiměsíční lhůtě jen propluje, lze uvažovat, zda je tato zvolená varianta vůbec účinným prostředkem nápravy ve smyslu judikatury ESLP.
U náhrady škody, ale zejména pak i v nárocích obdobných (ochrana osobnosti) je promlčován pouze peněžitý nárok ve lhůtě tříleté, u nemajetkové se ze zákona promlčuje i právo na satisfakci nepeněžitou, což není příliš patrné, jelikož stát se obvykle neomlouvá (konstatování porušení práva za účelem neplatit odškodné za omluvu nepovažuji). To je odepřením spravedlnosti.
O
Netýká se to přímo odškodnění za průtahy, ale náhrady nákladů za zastupování.
Žaloval jsem MV ČR - rozhodnutí ve správním řízení. Spor jsem vyhrál a soud MV určil povinnost uhradit mi kromě soudního poplatku i náklady za zastupování (podle advokátního tarifu 2100 + 300 za úkon). Advokátovi jsem ale platil 5000 + 300 za úkon, navíc i s DPH.
Je komedie, když občan odpovídá státu do poslední koruny, za všechny možné škody, nemluvě o daních a penále, zatímco stát občana za škodu, kterou mu způsobil, odbude almužnou, která ani nepokryje polovinu jeho nákladů.
Nemluvě o případech, kdy občan uspěje u ÚS a stát mu opět zaplatí jen almužnu, ačkoliv kvalitní ústavní stížnost se pořídí za cca 12 tisíc za úkon (převzetí věci, ústavní stížnost, replika) To dělá nějakých 44 tisíce vč. DPH. Od státu se občan dočká (podle tarifu) 7200 kč.
RSS kanál komentářů k tomuto článku