Opačně než v případě prvomájového incidentu rozhodl Krajský soudu v Praze soudem Vojtěchem Ceplem ml. ohledně výroku, který na adresu antikomunistického aktivisty Jana Šinágla pronesl v říjnu 2007 za přítomnosti kamer České televise místopředseda Konfederace politických vězňů František Šedivý. Šináglova žaloba o osobní a veřejnou omluvu byla – prozatím nepravomocně – zamítnuta, a to s odkazem na hodnotící povahu napadeného výroku a na ústavně zaručenou svobodu projevu.

Je to poněkud překvapivé, protože označení "darebák" je o stupeň hanlivější než "primitiv", takže se zdá, že Jana Šinágla sice nesmíme nazvat primitivem, ale kdokoli ho může svobodně označit za darebáka. Stejně tak zaráží, že zatímco v případě letenského incidentu přiznal soudce Krajského soudu v Brně Miloš Holeček právo na svobodný projev právě J. Šináglovi a rozhodl, že M. Grebeníček měl na jeho rušivé jednání reagovat adekvátně a nikoli invektivou, a uložil mu proto povinnost k omluvě, soudce Cepl z téhož ústavního principu dovodil závěr opačný.

Případ, který s velkou pravděpodobností skončí u Nejvyššího, případně Ústavního soudu (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze lze předvídat s jistotou příštího příletu Halleyovy komety, dokonce bych soudil, že dámám soudkyním bude při jeho vyhlašování nad hlavou zářit svatozář v podobě rudé hvězdy), je zajímavý i z obecného hlediska a budeme o něm proto na tomto blogu referovat podrobněji.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)