U soudu plyne čas pomaleji než v běžném životě, to je známá věc, a soudní spory je možné a časté dědit: co nestihne český soud rozsoudit v jedné generaci, ve druhé nebo třetí se mu to jistě podaří. Hezkou pasáž z Charlese Dickense jsme na toto thema uveřejnili před čtyřmi lety a kdo se snad domnívá, že se od té doby něco změnilo k lepšímu, nechť se začte do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, který rozhodl, že (zatím) devět let a tři měsíce trvající řízení o žalobě na ochranu osobnosti (jde o známý případ pana Ž.) není stiženo průtahy, protože nepřiměřeně dlouhým je pouze takové řízení, které s přihlédnutím ke shora rozvedeným kritériím překročí určitou (byť abstraktní, exaktně nestanovitelnou) hranici, za níž, s ohledem na okolnosti každé konkrétní věci, už začíná objektivně netolerovatelná nepřiměřenost. Tuto hranici dle názoru soudu namítané řízení, jakkoliv již delší, nepřekročilo…
Velikán tolerance rozsudek vydavší, soudce Pavel Vlach, nemůže neodejít neoceněn. Oslí uši ve tvaru paragrafů, jíž tento blog podobné mimořádné výkony na poli české justice oceňuje, mu budou náramně slušet. Blahopřejeme!
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Devět let nejsou přece žádné průtahy aneb Oslem měsíce soudce Pavel Vlach
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Naše případy
- Počet zobrazení: 3684
Komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku