Jen málokdy se mi stalo, abych cenu Osel měsíce uděloval s takovým gustem a s tak velkou mírou jistoty, že laureáty jsou skuteční a stoprocentní pitomci v talárech. Soudci Nejvyššího správního soudu Dagmar Nygrínová, Jiří Palla a Aleš Roztočil splnili kriteria nutná ke vstupu do elitního klubu Oslů s vlajícími prapory.
Posuďte sami: V rozsudku č. j. 4 As 116/2013-63 nejenže nepochopili, k čemu slouží ustanovení § 16 odst. 4 InfZ, ale správní žalobu, která rekapituluje průběh řízení, vysvětluje, že právně zcela identickou situaci vyřešil NSS už ve svém předchozím rozhodnutí (které přesně označuje), a uvádí, že by bylo neúčelné argumentovat podrobněji, odmítli jako příliš stručnou a doporučili krajskému soudu, aby žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť její práva a oprávněné zájmy nebyly v řízení advokátem řádně chráněny (§ 19).
Přeloženo do srozumitelného jazyka, advokát není od toho, aby soudu stručně a srozumitelně vysvětlil, o co jeho klientovi jde a z jakých skutkových a právních východisek to dovozuje, ale jeho úkolem je žvanit – čím květnatěji a rozsáhleji, tím lépe. Dobrým advokátem je podle shora zmíněných jurisprudentů ten jedinec, který dokáže to, co lze přesně a jasně vyjádřit ve dvou odstavcích, rozepsat na pět stran.
Laureátům blahopřeji a děkuji jim – vskutku, něco tak hlubinně, imanentně dementního jako jejich rozsudek jsem nečetl roky! – a pro své čtenáře vyhlašuji předvánoční soutěž O žvanivého slimejše; vítězem se stane ten z vás, který dokáže §§ 5–6 žaloby rozepsat nejoriginálnějším a zároveň ne zjevně irelevantním způsobem tak, aby bylo intelektuální libido soudců Nygrínové, Pally a Roztočila uspokojeno. Biblické a talmudické odkazy jsou vítány, a rozhodně by neuškodil krátký exkurs do způsobu, jak byly podobné žádosti o informace řešeny ve starověkém Egyptě, jak by s nimi naložili podle islámského práva a jaké konotace má podaná žádost o informace v kontextu nejnovější judikatury Evropského soudního dvora.
Nejzdařilejší příspěvky budou oceněny.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Chvála advokátské žvanivosti aneb Osel měsíce prosince k NSS
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Naše případy
- Počet zobrazení: 3313
Komentáře
Síce by tomu textu nerozumeli, ale znelo by to učene.
Muj nazor je, ze zaloba ma byt sama o sobe dostacujici. Pokud se resi ta stejna vec, pak si myslim, ze se ma shrnout rozhodnuti (v rozhodnuti jde o stejnou vec, tedy jestli se musi nebo nemusi neco vydat) a pravni vetu (vydat se musi, protoze x, y, z). Je to mozna nadbytecne, ale myslim si, ze je to slusne pro vsechny zucastnene. Jestli to ma byt normou je jina otazka.
Ustavni soud... touche. Ten jiz sam o sobe dela cert, tedy rekne jen to, co chce. Ale stale si myslim, ze by to ani US nemel odbyvat a mel presne napsat, co cituje.
Advokát je profesionál, který ručí za řádn
Jinak TP má pravdu, stačí odkaz na judikaturu, pokud je věc vyřešena.
Demence článku 19 rozsudku je vskutku kolosální. Kéž by dokázali psát tak věcné, přehledné a srozumitelné rozsudky, jako je ta "nekvalitní žaloba"! Co na to říká Baxa?
Rovněž nerozumím (přijde mi hanebné), proč senát nepřiznal náhradu nákladů žalobkyni ve článku 29. Pokud čtu rozsudek dobře, stěžovatel neuspěl prakticky vůbec a žalobkyně (v tomto jednání) byla jen obětí ještě imbecilnějšího orgánu státní moci - zde LČR - který svévolně ignoroval zákon a ještě si slabomyslně a na státní útratu stěžoval. Neznám text kasační stížnosti ale hádám, že stěžovatel nejspíš chtěl napadený rozsudek KS (který rušil jejich "rozhodnutí") zrušit. K čemuž nedošlo a pouze bylo formalisticky(?) zrušen výrok II. rozsudku KS. Původní rozhodnutí těch dementů je stále zrušené. Proč by měla žalobkyně nést náklady za formální(?) vadu části rozsudku KS? Když jinak věcně uspěla, respektive evidentně by měla v budoucnu zcela uspět? Nemůže být řeči o tom, že by "nešlo určit, kdo je procesně úspěšnější".
Větším problémem je, že až to Lesy K.K. znovu zamítnou, najde si na žalobu někoho jiného, kompetentnějšího (čti: užvaněnějšího). To mi na tom vadí. Samozřejmě dělám chyby, jako každý, ale tuhle žalobu bych mezi ně nepočítal a vadí mi, jestliže mě někdo tímto způsobem, navíc z posice moci, pomlouvá.
"Kusé" podání naopak může být výsledkem selekce argumentů, zvažování pro a proti a zamítnutí těch argumentů, které by byly uvedeny redundantně. Na soudním podání je velmi důležité i to, co v něm nakonec uvedeno není: clarity, bravity simplicity.
Navíc, rozpor s rozhodovací praxí soudů není (i když by mělo být) vždy to samé jako rozpor se zákonem.
Osobně mám na advokátské žvanění alergii a nedávám mu průchod ani ve vlastních textech.
Yossi
Pokud ano, jak to bylo s poplatky? Platili jste 2 x 3.000Kč?
S pozdravem T. Moláček
Poplatek za žalobu na nečinnost je jen 2 000 Kč.
Takže výsledek opatrnosti byla ztráta (nepřiznání soudních nákladů za částečně vyhraný spor), na vstupu náklady 3.000Kč + 2.000Kč za poplatky. Je to tak?
Domnívám se, že KS nečinnost zamítl správně. Kdyby povinný subjekt poskytnul pouze selektivní informace, tak jak je poskytnul (samozřejmě nezpochybňuji, že to je nezákonné) a přílohou byl pouze přípis povinného subjektu (resp. jeho nadřízeného orgánu) v suchém znění: "vše OK, požadované informace jste již obdrželi", , tak bych to hodnotil jako nečinnost.
Ale odvolací orgán vydal rozhodnutí a odůvodnil, proč informace neposkytnul (odkázal na překonaný judikát). Lesy ČR tak vlastně nebyly nečinné, byly činné, ale měly jiný právní názor. Tak si myslím, že měla být podána pouze žaloba na přikázání informaci poskytnout.
S pozdravem T. Moláček
Problém je, když povinný subjekt "improvizuje". A napadá mě, že to může být i dobrá strategie z jeho strany. Např. poskytnu informaci a nevydám rozhodnutí, ale "přípis". Odvolací orgán nevydá rozhodnutí, ale také "přípis - sdělení".
Jak pak ale postupovat? Vy jste postupovali správně, uvažovali jste obě varianty, ale za cenu zvýšených nákladů.
Účelem žádosti o informace je získat informace. Pokud namítám nečinnost, vše se akorát prodlužuje a nemám jistotu, že v případě úspěchu s nečinností, mi hned povinný subjekt informace v "druhém kole" poskytne. Ale třeba také ne, třeba ¨následně bude postupovat formálně, procesně správně, ale informaci odmítne. A je to na další žalobu a na léta sporu.
Myslím si, že by mělo být od počátku snahou žadatele dosáhnout toho, aby soud věcně žalobu projednal. Ve Vašem případě musel tedy soud posoudit stížnost povinného subjektu dle obsahu jako rozhodnutí, a pak se o nečinnost z jeho strany nejednalo.
Mohl byste dát na net i to rozhodnutí KS, kterým Vám byla zamítnuta žaloba na nečinnost? Jak to soud odůvodnil?
S pozdravem T Moláček
Pokud žadatelka neuspěla se žalobou na nečinnost (a duální postup byl dle mého názoru správný), tak jí KS vyměří náklady řízení, pokud žadatelka uspěje (resp. stěžovatel s kasační stížností neuspěl), tak jí NSS náklady řízení nepřiznal.
T. Moláček
Právě řeším situaci, že za průtahy v řízení podle InfZ nebyla přiznána náhrada s odůvodněním, že řízení mělo pro žalobce minimální význam (jde mj. o seznam komunistických soudců).
RSS kanál komentářů k tomuto článku