Autorem blogu je 
Bohyně spravedlnosti Iustitia jest mi svědkyní, že si o českých soudcích nemyslím nic dobrého, ba byl jsem mnohými slyšen, an se o těchto vyjadřuji v krajní míře pohrdlivě ve formulacích jako Ten je tak blbej, že by moh' od minuty dělat soudce,
případně O takovém nesmyslu přesvědčíte leda tak českého soudce
. Arciž, ač pozoruji výjimky, ani sami řečení mi to neulehčují.
Stalo se u Městského soudu v Praze. Nemoha se domoci informací ani podáním stížnosti podle § 16a InfZ, podal jsem správní žalobu proti nečinnosti, kterou jsem po několika dnech vzal zpět, protože stížnostní orgán se zpožděním (zaviněným tím, že mu povinný subjekt předložil spis pozdě) zareagoval a ingerence soudu se tak stala zbytečnou.
Další dva týdny se nedělo nic, poté mne Městský soud v Praze, soudkyní soudružkou Hanou Veberovou, vyzval k zaplacení dvoutisícového soudního poplatku. Odpověděl jsem, zdvořile, že žaloba byla vzata zpět, což soudu zřejmě ušlo (mohlo se to klidně stát, v podatelně mohli zpětvzetí zařadit k nesprávnému spisu), a proto je na místě řízení zastavit, nikoli vybírat poplatek (soudy v těchto případech většinou o poplatkové povinnosti rozhodují v usnesení o zastavení, jímž ho uloží, ve výši snížené o jeho vracenou část, žalovanému, ale cesty mohou býti rozličné). K čemuž budiž podotknuto, že o morálním profilu soudkyně pod usnesením podepsané jsem se nerozepisoval vůbec, jakkoli bych jistě mohl.
Na což reagoval soud usnesením o zastavení řízení, avšak protože jsem nezaplatil soudní poplatek, nepřiznal mi právo na náhradu nákladů řízení. Že za takovou úvahu obdržela Hana Veberová cenu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů (již, jak víte, vybavujeme v případě bývalých komunistů drobnou pěticípou rudou hvězdou na koncích boltců), je nasnadě, avšak co dál?
Jednou možností by bylo podat ústavní stížnost, ovšem představa, že by ji obdržel k vyřízení třeba Jan Musil (asinus laureatus multiplex), jeví se mi nanejvýše odpornou. Proto jsme se po poradě rozhodli pro kompromis a využivše toho, že poplatek lze zaplatit ještě ten samý den, kdy bylo usnesení o zastavení doručeno, technicky tedy ještě před jeho právní mocí, učinili jsme tak. Nyní soud usnesení o zastavení řízení zruší a zároveň řízení znovu zastaví, ovšem již s tím, že mi přizná náklady řízení a polovinu poplatku mi z účtu soudu vrátí. No není k zulíbání, ta česká justice?
A mimochodem, o vhodnosti novely zavádějící omezené vracení poplatků jsme vyjádřili své pochybnosti již v srpnu 2011. A měli jsme pravdu.
Abychom nezapomněli, laureátce samozřejmě blahopřejeme. Ať sluší!
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Cena Osel měsíce února udělena
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Naše případy
- Počet zobrazení: 6765
Komentáře
Pokud je to pravda, tak povinné subjekty mají žadatelé pěkně v hrsti. Pokud žadatel o informaci nutně potřebuje informaci, povinný subjekt strategicky počká až na podání žaloby a zaplacení soudního poplatku ze strany žadatele a pak teprve povinný subjekt informaci poskytne nebo nadřízený orgán povinného subjektu rozhodne o stížnosti.
Takto to opravdu funguje?
Resp. je to ještě lepší. Protože v případě nečinnosti správního orgánu to bude stát správní orgán 1.000Kč a už tu má žadatel "bič" na správní orgán, např. ve smyslu "jak to hospodaříš se státními prostředky", resp. "podnět k vymáhání škody po příslušném úředníkovi"
Mám pravdu :-))
Co se týká poplatků, to je asi stejné, viz výše.
Ale platí povinný subjekt kromě 1.000Kč za správní poplatek i něco advokátovi?
Nikoli, po zastavení řízení vrací druhou tisícovku žalobci soud.
Ale platí povinný subjekt kromě 1.000Kč za správní poplatek i něco advokátovi?
Platí náklady řízení stanovené soudem, a ty odměnu advokáta zahrnují.
Jde o to, a to se týká i vlastně Vás, který si píšete žaloby sám, zda v takových jasných případech, jako je nečinnost, si nevzít advokáta a nedat mu vydělat rychlý peníz. Resp. aby tu nečinnost správní orgán opravdu následně pocítil, jak jsem uvedl výše, např tím, že je možné podat podnět ke správnímu orgánu na příslušného pracovníka, co zavinil nečinnost, aby škodu zaplatil ze svého.
Zákon jasně říká: " poplatková povinnost vzniká podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení" - § 4 odst. 1
co se týká splatnosti, opět jednoznačně v § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích: "Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti"
Já to chápu tak, že dnem podání žaloby jsem povinen zaplatit poplatek,
Nehledáte náhodou bič na soudkyni Veberovou? Není toto náhodou ta soudkyně, co rozhodovala také o registraci Vašeho sdružení přátel Sudetských Němců, nebo jak se to jmenuje? Resp. ta soudkyně, co jste jí před vyhlášením rozsudku řekl, že jí pohrdáte, vyhlášení rozsudku jste se nezúčastnil a ona, překvapivě, Vaší žalobě vyhověla?
Já soudkyně Veberovou také nemusím, několikrát rozhodovala v mé věci, je to tragédie, ale zrovna v tomto postupovala formálně správně.
Ale advokátní přístup, tedy čistě jazykový výklad, ten Vám přeci není cizí, sám často tímto způsobem argumentujete
To není jazykový, ale literalistický výklad, v nejobludnější představitelné podobě.
Myslim si, ze si nerozumime. Zkuste se zamyslet nad tim, jak by mel vypadat vyrok. Jsou dve alternativy, bud krajsky soud prizna naklady nebo neprizna. Pokud prizna, pak vyrok I. zastavuje se, vyrok II. prikazuje se zalovanemu zaplatit 1000 Kc soudu, vyrok III. prikazuje se zaplatit 3 ukony.
Pokud neprizna, pak vyrok I. zastavuje, vyrok II. zalobce ma zaplatit 1000 Kc. vyrok III. zalovany nema narok...
K alternative pri nepriznani neni zadny podklad, protoze sankci za nezaplaceni je zastaveni rizeni.
Podle me jde v jadru o tu samou vec, mozna soudkyne nechce priznat naklady rizeni a nema zadny bic, jak z Vas dostat tech 1000 Kc.
RSS kanál komentářů k tomuto článku