Měli by případy pravicového extremismu soudit přísedící ze spolku Romea, případně z Ligy lidských práv, tradiční bašty levicového lidskoprávního aktivismu? Mnozí z laskavých čtenářů tohoto blogu jistě odpovědí kladně, vždyť může-li znalec Mazel, sám presumptivně židovského původu, nestranně posuzovat antisemitský charakter výroků v politických projevech, nemůže být kognitivní bias faktorem a důvodem k vyloučení ani v těchto případech.

My si to arci nemyslíme, a když tři obviněné z těžší zločinecké skupiny v čarodějnickém procesu zjistily, že je má soudit jako přísedící Ondřej Načeradský, úřadující předseda spolku SPOLEČNOU CESTOU z. s., jenž na dotacích inkasuje ze státního rozpočtu téměř 28 milionů korun, namítly jeho podjatost. Ne snad, že by je politika tak brala, tyto ambice dávno nemají (vždyť RWU už nejméně sedm let neexistuje!), ale je dána důvodná obava, že si s nimi bude chtít vyřizovat účty přísedící Načeradský.

S neziskovými organisacemi se to má jako s každým jiným dobrým (levicovým) nápadem, který v praxi nefunguje. Je-li dána celospolečenská potřeba řešit určité sociální problémy, najdou se vždy ochotné ruce, připravené s tím státu – arciže nikoli zadarmo – pomoci. Pro státního úředníka je problém vyřešen, pro neziskovku také, protože získala pro svou prospěšnou aktivitu finanční zdroje. Věc začíná zadrhávat, když neziskovka roste, protože zjišťuje, že to, k čemu byla zřízena, není k její existenci vůbec nezbytné. Ponechá si proto jen malou část klientely, několik lidí, pro než se hodí staré dobré označení paradegoy, případně tedy paraderom, aby měla alibi, že není zcela nečinná, a soustředí se na vykazování činnosti, obstarávání peněz a administrativu.

Tyto neziskovky, z hlediska své sociální funkce klinicky mrtvé, obalují, dovolíte-li mi užít obraznější vyjádření, státní rozpočet jako mšice růžový keř a lížou slaďoučkou mízu dotací. Některé, jako ta Načeradského, jsou v lízání tak úspěšné, že se dostanou do osmiciferných dotací, jiné mají smůlu a prostředky jim postačují tak-tak na holé živobytí – rozumějte plat několika aktivistů, nájem kanceláře, otop a elektřinu, rozhodně nikoli pomoc potřebným, to je něco, na co NGO v této fasi už dávno resignovala a co ponechává těm méně úspěšným, kteří jsou v klovacím pořádku pod ní.

Jestliže Resistance Women Unity proti neziskovkám tohoto druhu vystupovala, činila tak plným právem, a je hrubou nespravedlností, jestliže by nyní měly být obviněné souzeny někým, kdo ze státního rozpočtu tímto způsobem pohodlně a blahobytně žije – či, chcete-li, tyje.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)