Autorem blogu je 
Otázku, zda je škola povinna zajišťovat pro žáky veganskou stravu, řešil v rozsudku č. j. 2 Aps 3/2010-112 Nejvyšší správní soud, a to tak, že každý má právo na alternativní životní styl, ale takříkajíc za svoje
. Ježto znám kasační stěžovatelku i její případ osobně (a chovám k ní dlouhodobé sympathie), jsem asi v hodnocení tohoto judikátu podjatý, ale přesto se mi zdá, že závěry NSS jsou snad až příliš příkré a jeho uvažování poněkud simplistické a anachronické.
Způsob stravování je těsně svázán s osobností každého člověka, s jeho filosofickými a/nebo náboženskými východisky, a bývá tudíž předmětem velmi silné osobní identifikace. Za normálních okolností je člověk schopen toto své přesvědčení realisovat způsobem, který pro něj ani pro jeho okolí nepředstavuje nijak enormní zátěž: potraviny může nakupovat ve specialisovaných obchodech, místo běžných restaurací může navštěvovat specialisované vegetariánské nebo košer podniky atp. Existují však situace, kdy je tato možnost omezena, např. při pobytu v nemocnici, ve vězení, během služby v armádě a také, jde-li o dítě, ve škole. Ve všech těchto případech je možné vyjít individuálním stravovacím návykům vstříc, avšak je to nákladné a často i logisticky
obtížně zajistitelné.
Druhý senát NSS (odpovídají-li skutečnosti neoficiální zprávy ze soudu, soudce zpravodaj Radovan Havelec) v zásadě vyslovil, že tyto náklady musí jít plně k tíži alternativně se stravujícího jedince, instituce je povinna zajistit mu toliko určitou základní součinnost. To je však krok zpět téměř až před r. 1989, kdy cokoli odchylujícího se od průměru bylo podezřelé a obvykle i nežádoucí: všichni jsme měli být stejní, unifikovaní a vzájemně zaměnitelní. V této věci jistě nelze absolutisovat a např. tvrdit, že alternativní strava musí být zajišťována za stejnou cenu jako standardní, avšak závěr NSS je od rozumného uspořádání podle mého názoru vychýlen opačným směrem.
Pro úplnost dodejme, že toto posouzení soud učinil toliko obiter dictum, ratio decidendi se točilo ohledně tzv. rozhodnutí v materiálním smyslu
, což je postkomunistický výmysl non plus ultra, spočívající v tom, že – jak se v praxi velmi často stává – zašle-li nám úřad namísto řádného správního rozhodnutí inkoherentní disjunktní blábol, obvykle bez výroku, s nezřetelným odůvodněním a téměř vždy bez poučení, musíme se bez ohledu na míru jeho nesmyslnosti přesto tvářit, že jde o rozhodnutí (v materiálním smyslu) a jako takové je napadnout těmi opravnými prostředky, které máme k disposici u rozhodnutí skutečného.
Tato právní fikce (tj. že byl vydán správní akt) může v některých případech řízení urychlit, podle mé zkušenosti jsou ale mnohem častější případy, kdy je účastníkova posice oslabena, protože při troše zlé vůle může být jeho posouzení soudem shledáno chybným a podle jeho názoru buď rozhodnutí vůbec rozhodnutím není (a pak bylo nutno brojit proti průtahům), anebo naopak je, ale účastník nesprávně napadl průtahy místo merita.
Navíc je tu otázka, do jaké míry mají být tolerovány formální nedostatky. Mám např. sdělení presidentské kanceláře, které není elektronicky (ani nijak jinak) podepsáno a které jsem obdržel e-mailem: je to rozhodnutí v materiálním smyslu, když nelze prokázat ani jeho authentičnost? A je-li, je rozhodnutím v materiálním smyslu o odložení žádosti, jak naznačuje jeho proto-výrok, anebo o jejím odmítnutí, jak by se mohlo podávat z buněčného odůvodnění?
Bohužel, ani v tomto směru judikát NSS neučinil příliš jasno a prostor pro úřední a soudní šikanu nezúžil.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
K povinnosti školy poskytovat ve školní jídelně alternativní stravu
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Jiné případy
- Kategorie: Zuzana Candigliota
- Počet zobrazení: 2936
Komentáře
Závěrem - není mi zřejmé, proč jsou závěry NSS, vyargumentované odkazy mj. na judikaturu ESLP simplicistní a anachronické a jak měl jinak v limitech judikatury (o zdravém rozumu nemluvě) NSS rozhodnout. (PS: Jako bývalý vegetarián jsem se stravoval na gymplu sólo a nenapadlo mě, že mi je škola povinna zajišťovat obědy dle mého gusta - asi jsem se měl soudit...)
Stravování ve škole není "nucené", ale svobodné rozhodnutí strávníka. Jídelna službu nabízí, ale nikoho nenutí ji využívat.
Když přijdu do košer restaurace, jsou povinni mi přinést vepřový párek?
Přirozeně. Vždy se musí hledat, co může většina menšině spravedlivě poskytnout a za jakou cenu.
Nikdy jsem třeba neřekl, že by veganské obědy měly být za tutéž cenu jako běžné, když náklady na ně jsou jistě značně vyšší.
V tomto smyslu není nucené ani stravování ve věznici: vězeň se může zcela svobodně rozhodnout zemřít hladem.
Přezouvání a tepláky na tělocvik jistě hodně souvisí s ústavně zaručenými právy na svobodu svědomí, právem na zdraví a zákazem diskriminace ,) Ano, v ČR je právo chtít jinou stravu než masitou třeba prohnat soudním systémem, protože v myšlení zdejších lidí i po několika desítkách letech je bolševismus (bohužel i ve Vašem) a nikoliv respekt k právům a odlišnosti druhých. Ano, existuje fruktariánství, no a co? Kolik těch dětí-fruktariánů je? (Odpovím - nula) Kolik těch dětí-makrobiotiků či veganů je? (deset, dvacet v ČR) Myslíte si skutečně, že by finančně položilo systém školního stravování, kdyby škola místo zeleninového rizota s kuřecím masem pro dítě (nebo maximálně několik dětí), jehož rodiče o to požádali, dala trochu rýže a zeleniny stranou a nakrájela do toho třeba tofu? Víte vůbec, že systém školního stravování v ČR, který se nijak od dob totality nezměnil, nebere ohled ani na potřeby alergiků a také je vylučuje ze školního stravování? Asi byste na to řekl, že je to jejich problém, že ano? Jak si myslíte, že se k těmto otázkám - požadavku na jinou stravu z důvodu zdravotních, náboženských a etických - staví vyspělé země? Já Vám na to odpovím - zcela jinak než Vy. A ještě na závěr otázka - zda je Vám známo, že v ČR platí antidiskriminační zákon? Je Vám také známo, že školní obědy jsou dotované z veřejných prostředků, a tedy také z daní těch, kteří jsou z důvodu svědomí (ale i z důvodu alergie) vyloučeni ze školního stravování?
ZC - "nesoudná sudička" ,)
Vězeň si nemůže odskočit koupit jídlo do bufetu, ani mu nemůže maminka chystat svačinku z domova.
Naprostá většina školních jídelen alternativní stravu umožní.
Za cenu, odpovídající zvýšeným nákladům.
Většinou pak zájemcům o veganskou či jinou stravu vyjde levněji zajistit si stravu z vlastních zdrojů.
- nejde jen o vegetariány, ale i o malé alergiky či bezlepkáře, které to i tak stojí nemalé peníze. (V takovém případě by jistě diskutující zde i na zpravodajsých webech reagovali smířlivěji).
- NSsoud řekl, že se dá nosit vlastní jídlo. Ve škole obvykle ano, ale v případě školek tak v polovině případů zakazováno ředitelkami s tím, že to prý "zakazují hygienici". Není to pravda, protože donášení a ohřívání jídla nespadá pod vyhlášku a i vyjádření hlavního hygienika to potrvzuje. Pokud se to podaří, pak musí často rodiče obědy platit, ale nosí vlastní jídlo a na jejich dítě školka (i škola) dostává dotaci.
Takže škoda, že to Zuzana nezkusila dříve proti školce.
- ve vězení to takový problém není, ve škole (a hlavně ve školce, kde je chudák dítě od rána do večer, tedy během celého stravování) je, celkem paradox. I když některé věznice například považovaly informaci o alternativní stravě a jídelníčky za tajnou :) a nechtěly informaci poskytnout.
- problém bych tedy viděl i s tou dotací, kterou rodiče nedostanou a obědy donášené platí celé.
J.Š.
RSS kanál komentářů k tomuto článku