Autorem blogu je 
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Yekta Uzunoğlu
Ústavní soud dnes nevyhověl ústavní stížnosti kurdského podnikatele Yekty Ergüna Uzunoglu a judikoval, že pluralita žalob nemůže být sama o sobě důvodem k osvobození od soudních poplatků.
Mohl bych škodolibě poukázat, že zatímco mnou sepsaná ústavní stížnost pro Dr. Uzunoglu uspěla (nález sp. zn. III. ÚS 2308/07), jiní tak úspěšní nebyli, anebo bych mohl spekulovat, jak kteří soudci hlasovali (protože bylo nařízeno jednání a nález byl přesto zamítavý, lze soudit, že soudce-zpravodaj byl přehlasován), nicméně užitečnější bude podívat se na meritorní stránku problému.
Uzunoglu tvrdí, že podal cca 90 žalob na ochranu osobnosti. To je patrně orientální přehánění, sám jsem pro něj sepsal cca 25 takových žalob, ovšem i tak jen z těchto žalob činil soudní poplatek téměř pět milionů Kč, a to je částka, kterou Uzunoglu objektivně není schopen zaplatit. Úvaha Ústavního soudu, že každou žádost o osvobození je nutno posuzovat isolovaně, nemůže obstát, neboť zaplacením soudního poplatku z podání jedné žaloby se snižuje poplatníkův majetek a mění se tak v jeho neprospěch jeho majetkové poměry, což je bezesporu skutečnost rozhodná pro přiznání osvobození v ostatních případech.
Ačkoli úprava osvobození v OSŘ je velmi kusá, zajisté není účelem soudního poplatku, aby se poplatník jeho zaplacením ocitl v úpadku, naopak je nutno dovodit, že spravedlivě lze požadovat pouze takový poplatek, který si poplatník může dovolit zaplatit bez toho, aby v jeho majetkové sféře došlo k nevratným následkům: např. že by byl nucen prodat prosperující podnik nebo jedinečnou sbírku uměleckých děl. Poplatek lze spravedlivě požadovat jen v přiměřené výši, která pro poplatníka nebude představovat neúnosnou zátěž: už proto, že po úspěšném soudním sporu a vymožení nákladů řízení musí dojít k obnovení jeho poměrů do stavu před podáním žaloby – cokoli jiného by bylo porušením práva na spravedlivý proces.
Proti argumentu Pavla Holländra, že "účastník, jehož poměry neodůvodňují osvobození od soudního poplatku, by podle takového výkladu měl být od úhrady poplatku osvobozen jen proto, že žalob podal mnoho," je nutno podotknout, že účastník nemá právo na osvobození od soudního poplatku, pokud jde o žaloby zjevně nedůvodné nebo šikanosní (§ 138 odst. 1 OSŘ), a počet současně podávaných žalob, u nichž osvobození od poplatku přichází v úvahu, je tak dán okolnostmi převážně objektivními, v daném případě počtem difamačních článků nebo televisních reportáží.
Mám za to, že je-li podán větší počet žalob, měla by být stanovena celková částka, kterou lze od poplatníka rozumně požadovat, a ve všech případech by mu mělo být přiznáno částečné osvobození od soudního poplatku s úvahou poměru této částky k celkové poplatkové povinnosti; že pro tyto situace nemá OSŘ vhodnou proceduru, nelze přičítat k tíži poplatníkovi.
Mohl bych škodolibě poukázat, že zatímco mnou sepsaná ústavní stížnost pro Dr. Uzunoglu uspěla (nález sp. zn. III. ÚS 2308/07), jiní tak úspěšní nebyli, anebo bych mohl spekulovat, jak kteří soudci hlasovali (protože bylo nařízeno jednání a nález byl přesto zamítavý, lze soudit, že soudce-zpravodaj byl přehlasován), nicméně užitečnější bude podívat se na meritorní stránku problému.
Uzunoglu tvrdí, že podal cca 90 žalob na ochranu osobnosti. To je patrně orientální přehánění, sám jsem pro něj sepsal cca 25 takových žalob, ovšem i tak jen z těchto žalob činil soudní poplatek téměř pět milionů Kč, a to je částka, kterou Uzunoglu objektivně není schopen zaplatit. Úvaha Ústavního soudu, že každou žádost o osvobození je nutno posuzovat isolovaně, nemůže obstát, neboť zaplacením soudního poplatku z podání jedné žaloby se snižuje poplatníkův majetek a mění se tak v jeho neprospěch jeho majetkové poměry, což je bezesporu skutečnost rozhodná pro přiznání osvobození v ostatních případech.
Ačkoli úprava osvobození v OSŘ je velmi kusá, zajisté není účelem soudního poplatku, aby se poplatník jeho zaplacením ocitl v úpadku, naopak je nutno dovodit, že spravedlivě lze požadovat pouze takový poplatek, který si poplatník může dovolit zaplatit bez toho, aby v jeho majetkové sféře došlo k nevratným následkům: např. že by byl nucen prodat prosperující podnik nebo jedinečnou sbírku uměleckých děl. Poplatek lze spravedlivě požadovat jen v přiměřené výši, která pro poplatníka nebude představovat neúnosnou zátěž: už proto, že po úspěšném soudním sporu a vymožení nákladů řízení musí dojít k obnovení jeho poměrů do stavu před podáním žaloby – cokoli jiného by bylo porušením práva na spravedlivý proces.
Proti argumentu Pavla Holländra, že "účastník, jehož poměry neodůvodňují osvobození od soudního poplatku, by podle takového výkladu měl být od úhrady poplatku osvobozen jen proto, že žalob podal mnoho," je nutno podotknout, že účastník nemá právo na osvobození od soudního poplatku, pokud jde o žaloby zjevně nedůvodné nebo šikanosní (§ 138 odst. 1 OSŘ), a počet současně podávaných žalob, u nichž osvobození od poplatku přichází v úvahu, je tak dán okolnostmi převážně objektivními, v daném případě počtem difamačních článků nebo televisních reportáží.
Mám za to, že je-li podán větší počet žalob, měla by být stanovena celková částka, kterou lze od poplatníka rozumně požadovat, a ve všech případech by mu mělo být přiznáno částečné osvobození od soudního poplatku s úvahou poměru této částky k celkové poplatkové povinnosti; že pro tyto situace nemá OSŘ vhodnou proceduru, nelze přičítat k tíži poplatníkovi.
Přidat komentář
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Jiné případy
- Kategorie: Yekta Uzunoğlu
- Počet zobrazení: 1486
Včera uspořádal senátor Štětina tiskovou konferenci, na které informoval o případu kurdského podnikatele MUDr. Yekty Ergüna Uzunoglu. Mimo jiné se zmínil o tom, že Uzunoglu dostal krátce po zprošťujícím rozsudku nabídku právních služeb od advokátní kanceláře, jejímž společníkem je náměstek ministra spravedlnosti František Korbel. Smlouva předpokládající zastupování ve sporech se státem za 15% podílovou odměnu – jejímž sjednáním by se F. Korbel octnul v konfliktu zájmů – nebyla nakonec uzavřena jen díky Kurdově vytříbené ethičnosti; ten si střetu zájmů povšiml a připravený návrh smlouvy nepodepsal.
Předesílám, že v této věci nejsem ani trochu nestranný. Případem Dr. Uzunoglu jsem se více než rok velice detailně zabýval a znám i podrobnosti jeho jednání s Korbelovou kanceláří (jež jsem ostatně sám inicioval). Pokud jde o hodnocení tohoto podnikatele, na jedné straně je tu jeho oprávněný nárok vůči státu, jenž mu trestním stíháním, které nebylo dovedeno do odsuzujícího finále a stalo se po čase naprostou parodií toho, jak by mělo trestní řízení probíhat, způsobil značnou újmu na pověsti i majetku, na straně druhé existuje krajně nepříznivá zkušenost všech, kteří s kurdským podnikatelem přišli do styku jako obchodní partneři nebo dodavatelé (emotivně o tom referuje "štrasburský tatínek" Jiří Fiala a o negativní zkušenosti s Uzunoglu otevřeně hovoří např. i John Bok ze Spolku Šalamoun).
Skutečností je, že Uzunoglu byl v r. 2007 advokáty AK Korbel, Tuháček & partneři zastupován již v jiné věci, a to velmi úspěšně, a když přišla řeč na to, že by se toto zastoupení mohlo rozšířit i na Kurdovy spory s Českou republikou, obě strany si byly vědomy potenciálního konfliktu zájmů. Smlouva nakonec uzavřena nebyla, neboť Uzunoglu nebyl s jejími podmínkami spokojen; přesto F. Korbel skutečnost, že takový střet zájmů hrozí, oznámil svým kolegům na ministerstvu, takže je nyní, jak se říká, z obliga.
Ptám se: Senátore Štětino, než jste se svým obviňováním vystoupil na veřejnosti, položil jste si otázku, na co váš čestný přítel Uzunoglu tak dlouho čekal? Měl-li důkazy o Korbelově neethickém jednání na podzim 2007, jaký byl důvod, že s tímto odhalením tak dlouho otálel? Nebyl v tom tak trochu prvek vydírání?
A když už budete Kurdovi klást nepříjemné otázky, možná byste se ho měl zeptat, kolika ze svých cca 15 obhájců v trestním řízení dosud dluží odměnu za zastoupení, a jak se s jeho, jak sám často říká, kurdským rytířským kodexem jednání slučuje, že zároveň už roky žije na vysoké noze, vlastní vilu se zahradou a několik osobních automobilů, a zároveň po něm musí jeho nemanželská dcera vymáhat dlužné výživné v pořadí již ve druhé exekuci. Ono není všechno zlato, co se třpytí…
Předesílám, že v této věci nejsem ani trochu nestranný. Případem Dr. Uzunoglu jsem se více než rok velice detailně zabýval a znám i podrobnosti jeho jednání s Korbelovou kanceláří (jež jsem ostatně sám inicioval). Pokud jde o hodnocení tohoto podnikatele, na jedné straně je tu jeho oprávněný nárok vůči státu, jenž mu trestním stíháním, které nebylo dovedeno do odsuzujícího finále a stalo se po čase naprostou parodií toho, jak by mělo trestní řízení probíhat, způsobil značnou újmu na pověsti i majetku, na straně druhé existuje krajně nepříznivá zkušenost všech, kteří s kurdským podnikatelem přišli do styku jako obchodní partneři nebo dodavatelé (emotivně o tom referuje "štrasburský tatínek" Jiří Fiala a o negativní zkušenosti s Uzunoglu otevřeně hovoří např. i John Bok ze Spolku Šalamoun).
Skutečností je, že Uzunoglu byl v r. 2007 advokáty AK Korbel, Tuháček & partneři zastupován již v jiné věci, a to velmi úspěšně, a když přišla řeč na to, že by se toto zastoupení mohlo rozšířit i na Kurdovy spory s Českou republikou, obě strany si byly vědomy potenciálního konfliktu zájmů. Smlouva nakonec uzavřena nebyla, neboť Uzunoglu nebyl s jejími podmínkami spokojen; přesto F. Korbel skutečnost, že takový střet zájmů hrozí, oznámil svým kolegům na ministerstvu, takže je nyní, jak se říká, z obliga.
Ptám se: Senátore Štětino, než jste se svým obviňováním vystoupil na veřejnosti, položil jste si otázku, na co váš čestný přítel Uzunoglu tak dlouho čekal? Měl-li důkazy o Korbelově neethickém jednání na podzim 2007, jaký byl důvod, že s tímto odhalením tak dlouho otálel? Nebyl v tom tak trochu prvek vydírání?
A když už budete Kurdovi klást nepříjemné otázky, možná byste se ho měl zeptat, kolika ze svých cca 15 obhájců v trestním řízení dosud dluží odměnu za zastoupení, a jak se s jeho, jak sám často říká, kurdským rytířským kodexem jednání slučuje, že zároveň už roky žije na vysoké noze, vlastní vilu se zahradou a několik osobních automobilů, a zároveň po něm musí jeho nemanželská dcera vymáhat dlužné výživné v pořadí již ve druhé exekuci. Ono není všechno zlato, co se třpytí…
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Jiné případy
- Kategorie: Yekta Uzunoğlu
- Počet zobrazení: 1727
2 / 2