Autorem blogu je 
Místo, aby byli rádi, že je pustili, ještě by chtěli peníze, nemravové jedni nenasytní, míní vox populi, a ministerstvo spravedlnosti volání ochotně vyslyšelo. Odůvodnění je směšné: protože Nejvyšší soud rozhodl, že Fuksa, Šnajdr a Tluchoř jsou pro daný skutek vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, byly všechny úkony trestního řízení proti nim od počátku nezákonné, a újma jimi způsobená musí proto být nahrazena.
Ustanovení týkající se absence trestní odpovědnosti dopadá na situace zcela jiné: např. na obviněného, o kterém se v průběhu trestního řízení zjistí, že byl při spáchání činu nepříčetný. Takový skutečně nárok na náhradu nemá, arci příslušela by mu, kdyby o jeho trestní neodpovědnosti OČTŘ od začátku věděly a přesto jej stíhaly. Protože Ištvanovi melody boys měli vědět, že poslance nelze za přijetí trafiky stíhat, nemohou se nyní na dané ustanovení vymlouvat.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Stíhaní exposlanci mají nárok na odškodnění
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 9754
Komentáře
Presto, ze legisticky mas jiste pravdu, souhlasim s hlasem lidu v te prvni vete. Dalsi dukaz toho, ze zakony a soudnictvi k vykladu sveta v cele jeho slozitosti - tedy ani novozakonniho pribehu - ani zdaleka nestaci. Jsou to gauneri a hrosi kuze, na ktere jejich trest jeste prijde.
Páni exposlanci ať tu vazbu přijmou jako zkušenost zdarma, kterou nadělili za svého nezájmu dalším skutečně nevinným spoluobčanům.
Richard
Čili ze strany Ištvanových Boys bych to viděl jako omluvitelný právní omyl. Ne úplně jako nesprávný úřední postup.
PV
Omluvitelný právní omyl státního orgánu platné právo nepřipouští.
Richard
Jestliže je vedeno řízení proti člověku, který je nakonec standardně osvobozen (prohlášen za nevinného), je namístě mu nahradit případné škody.
Jestliže je ale takové stíhání zastaveno nestandardně, nedošlo k rozhodnutí o vině či nevině a náhrada škod je podle mne sporná. Ne proto, že "politik je hajzl tak jako tak", ale právě z toho důvodu, že odškodněn by měl být jen ten, kdo byl podroben vyšetřování a opatřením neprávem. Chápal bych to u aktu rehabilitace, ale u pouhého zastavení vyšetřování z důvodu (sporné) nedotknutelnosti je mi to proti srsti.
I v českém právním řádu máme úlitbu svědomí Guilty not Proven (zproštěn obžaloby, neboť spáchání skutku, z něhož byl obžalován, nebylo obžalovanému prokázáno). Taty přece nikdo nedeklaruje, že obžalovaný skutek nespáchal, pouze deklaruje, že spáchání skutku, tomu konkrétnímu obžalovanému, nebylo soudním rokem prokázáno.
To, pravda, nemusí mít s čistě materiální spravedlností nic společného - bohatě postačí, že státní zástupce je ignorant (jako by to byla výjimka, že), a že policie zbabrala, co mohla. Každý ví, nebo přesněji cítí, že "na lavici obžalovaných" sedí ta pravá osoba, bohužel však důkazy, které obžaloba předkládá, jsou procesně nepřípustné a obhajoba je rozcupuje. Nezbude, než Guilty not Proven.
Tak co, má (vinný) obžalovaný dostat odškodnění?
Ve skutečnosti ve skotském právu existuje výrok poroty „not proven“, což však rozhodně neznamená „guilty“.
Richard
V daném případě (zcela nepředvídatelný exces NS)? Ano - za maximum odškodnění považuji tu symbolickou korunu, kterou jsem navrhoval výše. (Nad rámec zákon jako projev dobré vůle pak jako "nehmotné odškodnění" kopanec do gluteální oblasti za naprostou nestoudnost jejich nároků.)
ministerstvo jí přiznalo škodu 138 tisíc, obrátila se na soud,
požadovala 5 milionu za nemajetkovou újmu plus 3,7 milionu za majetkovou újmu (ušlý zisk z nějakého nedokončeného ročního kontraktu plus náklady na obhajobu),
Obvodní soud Praha 2 jí v roce 2011 přiznal 3,6 milionu, po odvoláních se případ dostal až k ÚS, ve věci nemajetkové újmy bylo rozhodnuto, že podala žalobu pozdě a došlo k promlčení,
zatím posledním rozhodnutím (2014) jí Obvodní soud Praha 2 (stejný který řeší žaloby tří poslanců) přiznal 2,6 milionu za majetkovou újmu.
Richard
Představte si, že by se soudy deset let dohadovaly, jestli máte právo na peněžité plnění v řízení proti státu. Nakonec by vám ho přiznaly, ale bez úroku z prodlení, protože nikdo přece nemohl vědět, jak to dopadne. Stejný nesmysl jako ten, který proponujete v případě trafik.
Každý odborník od počátku věděl, že stíhání těch poslanců je nezákonné. Věděl to dokonce i Ištvan, který se vymlouval na odvážnou právní konstrukci.
Jak by potom bylo možné, že co právník, to jiný právní názor? Po mém názoru právo (aspoň u nás) není exaktní disciplína, takže mluvit o odbornictví v něm je nonsens. Právo u nás je mocenský nástroj, který se aplikuje podle potřeby, v zásadě bez ohledu na psaný zákon. Proti rozhodnutí není odvolání.
Každý od počátku věděl, že jsou to všiví korupčníci (jakož i ti před nimi, tak i po nich), že by měli být potrestáni, ale že právnická mafie vlastníků státu jejich potrestání nedovolí.
Když kupříkladu navštívíte 5 odbornic na orální sex, dost možná také zjistíte značné rozdíly a přitom nebudete cítit potřebu 4 z nich označit za neodbornice.
Vědu bych do toho už vůbec netahal. Někteří právníci jsou nepochybně zručnější a zákona znalejší, než jiní. Nezávisle na tom někteří právníci dosahují "lepších výsledků", než jiní. Takže v (právním) odbornictví to není. Možná jde o odborníky, ale na jiný obor, než právo (zákon). Pro tuto chvíli pomiňme, že i zákony stojí nezřídka za starou belu. Problém vidím v tom, že v právu vítězí moc nad pravdou. Sebevětší blbost, kterou prohlásí například Šimeček (viz aktuální osel měsíce) nebo v tomto případě Nejvyšší soud, se stane de facto nepřezkoumatelnou "pravdou", samozřejmě s nezvratnými důsledky. V jiném oboru je za odborníka považován ten, kdo dokáže předem popsat nějakou situaci, rozumí dějům, které se zde uplatňují, a úspěšně predikuje následky akcí v systému, obecně a systematicky garantuje výsledek. Ovšem predikuje na základě psaných pravidel, zákona, ne znalosti "našich pappenheimských". Je někdo takový v našem právu? Pochybuji. K tomu, abych dopředu úspěšně predikoval, že tihleti šmejdi nebudou potrestáni, nepotřebuji mít vůbec právní vzdělání a nepotřebuji znát jediné písmenko zákona.
Nechoďme pro příklady daleko. Snad bychom se mohli shodnout (jinak bychom tu asi nebyli), že takový vp. Pecina je nadprůměrně dobrý "odborník" v právu. Přečetl hodně zákonů, díky své nepochybně nadprůměrné inteligenci zřejmě velmi často rozumí jejich logice (pokud tedy nějakou mají) a dovede je zručně a často i věrohodně aplikovat. A vítězí snad? Prdlajs
Jak by potom bylo možné, že co právník, to jiný právní názor?
To je karikatura. V drtivé většině případů to tak není. A v těch, co je? Pokud se díváte na kopanou, jak to, že je někdy penalta písknuta a někdy ne? To je to samé.
Právo u nás je mocenský nástroj
Pán je marxista? Tak si připomeňme leninskou definici, která Vám zjevně konvenuje: „Právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon.“
v zásadě bez ohledu na psaný zákon
Pán je legalista? Proč si myslíte, že poslanci jsou 100% schopni napsat pravidla, která vždy zaručí spravedlnost?
Proti rozhodnutí není odvolání.
Ukrutný blábol. Jestli se český právní řád něčím vyznačuje, tak právě přemírou opravných prostředků.
že by měli být potrestáni
Ano, za úsvitu zastřeleni, aby se naplnila třídní spravedlnost.
V jiném oboru je za odborníka považován ten, kdo dokáže předem popsat nějakou situaci, rozumí dějům
Jste schopen pochopit rozdíl mezi realitou a normou? Něco pro Vás jednoduššího: Změnu 220 V na 230 V vymysleli odborníci čili nic?
A vítězí snad?
Pokud není v právu, tak snad dá rozum i Vám, že nevítězí.
znamená to snad, že ti, co jednali v rozporu tak činili vědomě nebo minimálně vědět mohli a měli? Potom by se to dalo klasifikovat jako hrubá nedbalost nebo nezákonné jednání. Měli by nahradit škody a najít si jiné místo.
No dovolte! V převážně většině svých případů mám úspěch. Rozhodující je konečný výsledek, nikoli několik předchozích stupňů nebo variantních procesních cest. Protože ty bývají v můj neprospěch, opticky se jeví, že jsem většinou neúspěšný.
Tedy proti Vám je pro ty povětšinou hloupé neschopy těžší uspět. Jde taky o to, jakého druhu je ona většina vyhraných případů. Obrana je lehčí, než útok.
Ale vzpomínám si na nedávný Váš případ ohledně vyhraného případu, kdy jste neuspěl s úhradou výdajů. Na co Vám byla všechna odbornost? Co na to náš arogantní "odborník"?
Uvést fakta není plácání. Plácání je podobné hýkání, které předvádíte: dojmy, dojmy a zase jen dojmy. To je ta nejhorší arogance.
znamená to snad, že ti, co jednali v rozporu tak činili vědomě
Ano.
Měli by nahradit škody a najít si jiné místo.
Oni budou argumentovat tím, že to byl hard case a budou mít pravdu.
1. Měli a mohli vědět (patrně i věděli), že jednají protizákonně. Je to součást jejich odborných schopností. (analogie: lékař má znát maximální dávku léku. )
2. NS vydal nález typu, že "tak to bylo a je" pro tento jeden konkrétní případ s platností odjakživa
3. oni se objájí, že sice měli a mohli, ale nebylo to jednoduché určit a jejich odborné schopnosti tím nejsou nijak zneváženy
4. Pokud se stane v budoucnu obdobný případ, mohou rozhodnutí použít jako precedent, ale teoreticky je možné, že jiný senát může rozhodnout (opět odjakživa) opačně. V tom případě "měli a mohli vědět" že to má být naopak, opět se obhájí, že je to složité (což už tedy opravdu bude), na ty dva dnešní se to ale vztahovat nebude (i když odjakživa), protože jde o jiný případ.
Tedy bychom měli ve výsledku dvě naprosto opačná rozhodnutí s dva opačné nálezy (oba zároveň platné) a dva tautologicky mýlící se úředníky.
Přesto by měla odborná veřejnost pocit, že je to v pořádku.
Uvažuji v intencích systému v zásadě správně?
Vy jste uvedl nějaká fakta? A kterápak to byla? Já vidím jen hýkání vašich dojmů, dojmů a zase dojmů.
To já uvedl fakta (vedle svých názorů). Že proti slintům kupříkladu páně Šimečka či v případu nutnosti přispět na náklady řízení u vyhraného řízení vp. Peciny není odvolání. Není odvolání ani proti slabomyslnému rozhodnutí Nejvyššího soudu, které zabránilo stíhání předmětných šmejdů, proti doslova zločinnému rozhodnutí ÚS v případu Melčák a v tisíci dalších případech. K faktům jste se ani neráčil vyjádřit, jen plácáte nesmysly o marxismu, třídní spravedlnosti a další bláboly. Jste zřejmě typickým příkladem arogantního právníka. Když nemáte co říct k věci, naplácáte cosi stranou a zesměšňujete něco, co protistrana vůbec netvrdí, případně jen zcela okrajově.
:(
Petr V
Právo na náhradu škody, či nemajetkové újmy, kterou stát způsobí při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, či nesprávným postupem úředním, je konstitučně zakotveno v ustanovení čl.36 odst.3 a odst.4 Listiny základních práv a svobod, kogentním výkladovým vodítkem je pak, samozřejmě ustanovení čl.4 odst.4 Listiny.
Jak z ustanovení čl.36 odst.3 Listiny, tak i ze zákona o odpovědnosti za škodu, vyplývá, že stát za ní odpovídá skutečně vždy.
Výluky zakotvené v § 12 zákona dopadají spíše na odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, než nesprávným postupem úředním. Vodítko je prosté - například, způsobím-li sobě vazbu sám, avšak následně budu zproštěn obžaloby (třeba proto, že spáchání skutku nebylo prokázáno), rozhodnutí o vazbě se tím sice stává nezákonným, avšak postup OČTŘ nebyl nesprávným úředním postupem - nic jiného jim ani nezbývalo.
Stejný výkladový princip je třeba brát i k ustanovení § 12 odst.1 lit.b) zákona.
Kdo chce vidět rozdíl, vidí. Je rozdíl, jestliže trestně stíhám někoho, komu v době spáchání skutku bylo 14 let a vím, že mu 14 let bylo (tento případ), nebo stíhám někoho, o kom jsem měl důvodně za to, že mu v době spáchání skutku bylo více, než 15 let, avšak až při vyšetřování vyšlo najevo, že mu bylo ve skutečnosti, v době spáchání skutku, 14 let (jiný případ). V prvém případě stát za škodu, či nemajetkovou újmu, odpovídá (protože jde, z jeho strany, o excess bez ohledu na to, jak moc právně složitá se právní otázka laicky i jevila - ignorantia IURIS neminem excusat), ve druhé neodpovídá (protože konal, in bone fidei, že osoba trestně stíhatelná je a skutečnost, že není, se dozvěděl až později a na věc lze spravedlivě uplatnit zákonem předpokládanou výluku.
Stejný rozdíl, to jest rozdíl mezi deklarací a konstitucí rozhodné skutečnosti, je i zde:
jestliže soud (lhostejno jaké stolice) něco pouze deklaruje (tj. potvrzuje již existující skutečnost), platí, že to bylo i v okamžiku, kdy se děla rozhodná skutečnost, na kterou deklaratorním enunciátem rozhodnutí deklarovaný právní názor dopadal, a i když to dosud nebylo deklaratorním enunciátem deklaratorního rozhodnutí deklarováno, ten, který tak konal, objektivně měl toto vědět a tím se řídit - ingorantia iuris neminem excusat. Měl-li pochybnosti, měl postupovat v souladu s ustanovením čl.4 odst.4 Listiny a zásadou in dubio pro libertate (in dubio pro reo). Pokud dospěl k opačnému právnímu názoru, než byl deklarován, musel některou z výše popsaných právních zásad porušit, a
jestliže soud, svým konstitutivním enunciátem konstitutivního rozhodnutí něco konstituuje (tj. zakládá nové právo, které zde dosud nebylo), pak toto nové právo má moc práva až v okamžiku, kdy konstitutivní enunciát konstitutivního rozhodnutí nabude jest moci práva, do tohoto okamžiku neexistovalo. Nikdo pak nemůže být jakkoli odpovědný za to, že se neřídil něčím, co v tomto světě neexistovalo.
Věc je složitá proto, že nevím, zda soudci, kteří o tom budou rozhodovat, budou schopni na toto všechno bráti zřetel. Jinak je to věc neoddiskutovatelná.
Tohle u zní přesvědčivěji. Problém ale je, že v dané souvislosti se zkoumala rovněž skutková (nikoliv toliko právní) okolnost daného případu, tedy zda se předmětného jednání dopustili obžalovaní na půdě sněmovny, či mimo ni. To však nic nemění na tom, že stejně neměli uvalovat vazbu na podezřelé, do této doby, než se daná skutková otázka vyřeší. Takže ve finále o nesprávná úřední postup půjde. Bohužel neexistuje procesní postup, který by vedl k výsledku, že za "nesprávný úřední postup" bude považováno vydání onoho rozhodnutí NS. Jinými slovy "právo" zde vyhrává nad spravedlností, a to není nic neobvyklého a ani optimistického.
Richard
Politický handl JE POD OCHRANOU ÚSTAVNOSTI, protože politické funkce (doposud všechny funkce jmenované vládou a parlamentem) prostě byly, jsou a doufejme budou součástí politického vyjednávání.
Navíc v USA jsou trestnými činy takové, které v důsledku lidskoprávních doktrín jsou u nás ochranou obviněného (maření důkazů apod., právo lhát).
RSS kanál komentářů k tomuto článku