Před sedmi lety zprostil Městský soud v Praze, v senátu Kamila Kydalky, obžalované Jiřího Kudlíka a Petra Müllera obžaloby z účasti na vytunelování CS Fondů, neboť z dokazování vyplynulo, že zmínění byli toliko figurkami na šachovnici, jimiž tahali jiní: notabilně Pavel Tykač, jehož stíhání však bylo ještě před podáním obžaloby zastaveno. Soudce Kydalka se poté obrátil na státního zástupce s podnětem k podání návrhu na obnovu řízení. Stalo se, Tykačovo stíhání bylo obnoveno, avšak velké peníze zvítězily nad spravedlností i tentokrát a těsně před Štědrým dnem roku 2015 státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, v nejlepších tradicích oné, zásadu selektivní spravedlnosti vyznávající, instituce, stíhání Pavla Tykače znovu, tentokrát už definitivně, zastavil.

Nic překvapivého, řeknete si, takový normální český justiční příběh, na němž je výjimečné jen to, že Kydalka se panující logice moci pokusil vzepřít, třebaže šlo o naivní vzpouru toho typu, jakou vypodobnil Miloš Forman ve filmu One Flew Over the Cuckoo's Nest: Well, I tried, didn't I? Goddamnit, at least I did that!

V tomto místě by příběh mohl docela dobře skončit: Tykač zůstane navždy beztrestný, Kydalka je za troubu, který stále nepochopil, jak to v naší zemi chodí, a diváci mohou dochroupat popcorn a poté se v klidu rozejít do svých domovů u vědomí, že vše je přesně tak, jak má být. Emoční trauma, které bylo Tykačovi jeho stíháním způsobeno, bylo arci zřejmě příliš silné, a proto následovalo ještě druhé, odvetné kolo. V něm byl, nepřekvapivě, žalobcem Tykač a na lavici obžalovaných usedl soudce Kydalka.

Tykačův P.R. man Jan Chudomel využil svých kontaktů a vlivu a prostřednictvím předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry nechal Kydalku kárně stíhat za to, že řečený reportérům Televise Seznam Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi intimoval podezření týkající se neposkvrněného početí slavné Klausovy amnestie, události významné pro právní dějiny této země zhruba stejně jako Decreta Břetislavova, Basilejská kompaktáta, Obnovené zřízení zemské, právnická dvouletka nebo Zemanova legislativní smršť. Článek II amnestie, nařizující abolici trestních stíhání přesahujících osm let, mohl potenciálně dopadnout i na Tykačovo stíhání a existuje podezření, že si jej u Klause objednal právě Tykač; objednávka se nedochovala, platba za ni na švýcarském kontě se ovšem materialisovala, přičemž za prostředníka a garanta hladkého provedení korupční transakce se pokládá již nežijící Klausův přítel (rozuměj: inkasní místo) Peter Kovarčík.

Aby vůbec mohli Chudomel s Vávrou hanebnou odplatu provést, museli vytvořit fikci, že Vávra se o odvysílaném – a nejen na jeho soudu hojně diskutovaném – pořadu nedozvěděl hned v listopadu 2016, kdy byl publikován, resp. objevil se na webu, ale až z Chudomelova udání; v opačném případě by totiž kárná žaloba byla podána opožděně, po uplynutí šestiměsíční subjektivní lhůty. Zbývalo jediné: přesvědčit o tom kárný senát. Protože jeho předsedou je Jakub Camrda, momentálně nejslabší soudce Nejvyššího správního soudu, s uplatněním zásady in dubio contra reum to Vávrovi nedalo ani tolik práce.

Samotné rozhodnutí, dnes zveřejněné, čítá 69 stran, a je zajímavé už tím, že Camrdův senát uložil kárně stíhanému soudci přísnější trest, než jaký navrhoval kárný žalobce, který, patrně nahlédnuv, v jak prekerní situaci se nachází, byl pro upuštění od potrestání. Odůvodnění se opírá o thesi, že soudce nesmí ani naznačovat, že je v této zemi možné, aby si amnestii snad mohl někdo koupit. Camrda dovoluje soudcům ve vztahu k veřejné moci mírnou a pokud možno neadresnou kritiku, avšak (§ 293):

Jinou otázkou jsou ovšem podle názoru kárného senátu výroky kárně obviněného, podle nichž je osobně přesvědčen o tom, že amnestie byla připravena, aby se týkala konkrétních lidí, a že je možné, že ji někdo na straně jedné zobchodoval a na straně druhé zaplatil, neboť, jak se vyjádřil JUDr. Kydalka, v tomhle státě je možný cokoliv. Kárný senát se domnívá, že zde se již jedná v zásadě o skutkové tvrzení, nikoliv hodnotový soud. Toto tvrzení má značný difamační potenciál vůči osobám, jež jsou s přípravou amnestie spojovány, včetně bývalého prezidenta republiky, který za ni nese politickou odpovědnost (v širším slova smyslu přesahujícím čl. 54 odst. 3 a čl. 63 odst. 4 Ústavy ČR). Takové výroky ovšem také, což je pro vznik veřejnoprávní kárné odpovědnosti podstatnější, vysílají velmi zneklidňující signál veřejnosti, neboť jí dávají najevo, že kárně obviněný jakožto zkušený trestní soudce (v rozhovoru JUDr. Kydalka reportérům potvrzuje, že předmětné výroky pronáší jako soudce), který se zabýval mj. závažnými kauzami hospodářské kriminality, je přesvědčen o tom, že amnestie byla připravena za tím účelem, aby konkrétní osoby unikly spravedlnosti tím, že bude jejich trestní stíhání zastaveno, a že není vyloučeno, že byl poskytnut úplatek za to, aby byla amnestie v této podobě připravena. Takové sdělení dle názoru kárného senátu samo o sobě poměrně zásadně ohrožuje důvěru občanů ve fungování soudnictví a demokratického právního státu vůbec.

Jak všichni dobře víme, něco podobného je nemyslitelné, amnestii si nikdo objednat nemohl, a ta částka na švýcarském kontě taky nesouhlasí.

Za svůj brilantní argumentační výkon a zejména za neschopnost prohlédnout, že se stal nástrojem špinavé politické odplaty, dostává Jakub Camrda prestižní ocenění tohoto blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Laureátovi srdečně blahopřejeme a jen mimoděk uvažujeme, jak vysokou premii obdržel za skvěle zvládnutou P.R. akci J. Chudomel.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)