Usnesení samotné není zatím v databasi, k disposici je toliko agenturní zpráva, avšak z ní je zřejmé, že Nejvyšší soud se rozhodl neintervenovat do případu záměny novorozenců v třebíčské nemocnici, kde bylo Krajským soudem v Brně přiznáno odškodné – relutární satisfakce – v dosud bezprecedentní, více než milionové výši.

Je to dobrá zpráva a vynikající precedenční judikát pro další podobné případy. Hodí se zejména na situace, kdy soudy v souladu se svou neblahou praxí aplikovaly smrtící paušál (©2009 Michal Ryška) a dovozovaly, že je-li občanským zákoníkem stanovena fixním – a dodejme, že směšně nízkým – paušálem suma náhrady za smrt blízké osoby, je potřebí z této částky vycházet jako z měřítka pro ostatní, téměř vždy méně závažné zásahy do osobnostního práva.

Dopad by mohl judikát mít jak do samotných případů usmrcení (až úmyslného nebo z nedbalosti), kdy už nebude možné požadovat, aby žalobce prokazoval zvláštní okolnosti, jimiž je odůvodněn nárok vyšší než paušál podle § 444 odst. 3 ObčZ (fakticky šlo ovšem pouze o verbální advokátskou ekvilibristiku, bez reálného právního obsahu), tak tak do případů jiných zásahů, které bude možno přímo porovnávat s třebíčskou záměnou.

Konkrétně by se to mohlo týkat i některých mých případů: příběhu z Vysočiny, kde požadujeme 35 milionů korun, příběhu ze Severu, kde jsou žalovány dva miliony korun, křížové cesty pana Ž., kde žaloba zní na pět milionů, dosud nepublikovaného příběhu z Pardubic, kde podnikatel za zničené podnikání a rozvrácený osobní život v důsledku nedůvodného trestního stíhání pro podvod požaduje cca 10 milionů korun, a také případu Kočka v. Ďuričko, kde se pozůstalí od vraha domáhají nad rámec paušálu rovněž cca deseti milionů korun.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)