Ty rozsudky neznám, ale velmi živě si je umím představit, včetně jejich původců, oslíma ušima mnohdy i vícekrát dekorovaných soudců Obvodního soudu pro Prahu 2.

Jak se dá zjistit analysou četkové zprávy, Luboš Patera, právní aktivista a člen sdružení K213, byl se svým nárokem na náhradu imateriální újmy za 16 let průtahů v opatrovnickém řízení nejprve zcela odmítnut, a odvolací soud poté rozsudek změnil tak, že mu přiznal polovinu tabulkové sazby, protože spor byl prý složitý a pro stěžovatele neměl zvláštní význam. Jistě: vždyť šlo jen o výchovu jeho syna, nic důležitého!

V pozadí cítím i prvek osobní msty, tedy něčeho, co je u českých soudců velmi běžné: mám proto pro L. Pateru pochopení a držím mu palce. Sám jsem nedávno zažil pomstu komunistických soudců Průchy a Vlašína, tedy, mezi námi, hajslíků non plus ultra, kteří v odvetu za to, že jsem odkryl jejich minulost, v přímém rozporu s nálezem Ústavního soudu zamítli mou kasační stížnost, jíž se domáhám seznamu komunistických soudců u Vrchního soudu v Olomouci. Seznam už byl zveřejněn, o ten nejde, jen o náklady, v součtu arci nikterak zanedbatelné.

Luboši Paterovi vyhověl až Ústavní soud, zda vyhoví (podruhé) i mně, je otázka.

Aktualisováno.
Nález byl publikován.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)