Tak pravil do telefonu Josef Bláha v roli šéfa Petru Kostkovi jakožto konstruktérovi stroje času ve starší, ale výborné české komedii Zítra vstanu a opařím se čajem. Stejně se má, podle názoru předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry, vyslovit na adresu soudce téže instituce Kamila Kydalky kárný senát za to, že Kydalka intimoval reporterce Sabině Slonkové své podezření, jak to bylo s Klausovou amnestií. A protože jde o recidivu (o předchozím případu jsme psali zde), měl by podle Vávry přijít relativně přísný finanční postih.
Problém je, že Kydalka se vyjádřil k thematu, které je doposud právně nadmíru žhavé
a mohlo by ukázat nemoudrým v této oblasti natvrdo
judikovat, protože není jisto, že kausa nebude ještě někdy vyšetřena (příkladmo švýcarské justiční orgány mají teď, po úspěšném uzavření případu Mostecké uhelné, volné kapacity). Kárný senát by tak mohl snadno skončit v roli toho, kdo v r. 1942 odsoudil za pomluvu člověka, který tvrdil, že Winston Churchill předem věděl o bombardování Coventry. A byly by i jiné příklady…
Komentáře
Jak neuvěřitelné a šokující! Sám jsem na okamžik zakolísal...
já si spíše myslím, že je to příznačné pro koncepční bezradnost justice jako takové. Především pokud jde o statut soudce a jeho nevyjasněnost. Není totiž zřejmé, jestli má být soudce veřejně činná osobnost a ústavní činitel, nebo dělník práva a státní úředník.
Dr. Kydalka si o sobě jistě myslí to první a proto dává rozhovory novinářům. Naopak státní správa soudů si zjevně myslí to druhé a pak - viděno z tohoto pohledu - je logické, že řadový úředník nemá co veřejně kritizovat ústavní akty prezidenta a vlády. A pokud to dělá, je potřeba ho "seknout".
PV
RSS kanál komentářů k tomuto článku