Po lednovém případu Kočí v. Mazel je zde další situace, kdy stát svými orgány zasahuje do práva na obhajobu, v daném případě na svobodnou volbu obhájce. Okresní soud v Liberci zatím nepravomocně vyloučil advokátku Kláru Samkovou z obhajoby pětice obviněných v kause tzv. mačetového útoku, protože dovodil existenci kolise zájmů mezi obviněnými.

Ustanovení § 37a odst. 2 TrŘ, jež dává soudu pravomoc za takové situace vyloučit zvoleného obhájce z obhajoby, nebylo zatím předmětem příliš intensivního judikatorního zájmu, ba dá se říct, že státní orgány kolem něj doposud chodily tak trochu jako kolem horké kaše.

Důvod je nasnadě: Úmluva totiž v čl. 6 odst. 3 písm. c) výslovně zakotvuje právo obviněného obhajovat se osobně nebo za pomocí obhájce podle vlastního výběru, a to bezvýjimečně, ale Listina v čl. 40 odst. 3 tento dodatek neobsahuje, hovoříc pouze o obhájci (bez přívlastku).

Sama o sobě jsou tedy ustanovení § 37a TrŘ umožňující soudu právo na svobodnou volbu obhájce zkrátit v rovině ústavnosti přinejmenším sporná, a záruky vyplývající z ustanovení § 37a odst. 3 TrŘ jsou alibistické a spíše ilusorní, jestliže soudu dovolují jednoznačně projevenou vůli obviněných ignorovat, jak se to stalo v Liberci.

Určitá obtíž je i v tom, že nelze dost přesně definovat kolisi zájmů mezi spoluobviněnými, protože ta v té nebo oné podobě existuje prakticky vždy; mělo by být ponecháno rozhodnutí obviněných, zda ji akceptují anebo si zvolí jiného obhájce, přičemž úkolem státu může být nejvýš zajistit, že to bude volba informovaná a nikoli zjevně nerozumná [takto pravidelně judikuje i ESLP, který porušení práva na obhajobu ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy ve svých rozsudcích často řeší].

Jak judikoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1855/08, pokud si […] obviněný obhájce sám zvolí, může stát do jeho svobodného výběru zasáhnout pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, které je nutno vždy vykládat restriktivně se zřetelem na jeho ústavně zaručená práva. To se v daném případě nestalo, za snahou dostat K. Samkovou mimo hru jistě není starost o práva obviněných, soud by naopak chtěl ustanovit na její místo některého z obhájců, který soudci nebude dělat potíže a na odsouzení svých klientů bude aktivně participovat; tedy nebude soud svádět na scestí, jak tuto představu konformní obhajoby ve slabé chvíli (a osobně soudím, že i pod vlivem alkoholu) pregnantně popsal Karel Čermák.

Faktem totiž je, že české OČTŘ s efektivní obhajobou nepočítají a neumějí jí čelit. Archetypální obhájce je pro ně ten sympathický chlapík v ošoupaném sáčku, který přijde, řekne za svého klienta pár slov, na závěr navrhne, dle situace, mírný trest nebo zproštění, a za to, že soudcům a státním zástupcům nikdy nedělá potíže, bývá odměněn snadnými a výnosnými státními zakázkami ve formě obhajob ex offo a/nebo – nověji – opatrovnictví účastníkům, jejichž pobyt se soud neobtěžoval vypátrat.

Držím Kláře Samkové palce, aby se jí podařilo uspět a když to nepůjde jinak, aby judikaturu ESLP, která tuto konkrétní situaci na úrovni rozsudku dosud neřešila, obohatila o nový, cenný judikát.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)