Jak dopadl horlivý strážmistr četnictva v Putimi Flanderka po nezdařené akci s odhalením ruského agenta, vydávajícího se za jistého Josefa Švejka, klasik neuvádí; je nám tedy než se dohadovat, zda onen byl i se svým pendrekem poslán do Užhorodu, Jasiny, případně jiné, ještě odlehlejší lokality tehdejší monarchie, jež v tomto směru skýtala pohříchu více možností než územně se redukující státy vzniklé na jejích troskách. Jak dopadnou trestní orgáni, kteří úředně pojednali případ Igora Ševcova, jehož vina se z bezmála hrdelního zločinu útoku na dům ministra obrany a útěku po rozhodnutí Nejvyššího soudu zúžila na pouhý potenciální přestupek, lze presumovat s vysokou mírou pravděpodobnosti: povýšeni nebudou.
V usnesení Nejvyššího soudu, jež dává ohledně pomoci pachateli formou natáčení jeho skutku na kameru plně za pravdu našemu předchozímu právnímu posouzení věci, dovolujeme si upozornit na skvostný výklad státní zástupkyně v § 11, kde tato nemá o vině dovolatele pochybnosti ani v míře odpovídající posledním zbytkům zdravého rozumu.
Na Osla měsíce, jímž jsme předchozí právní výkony soudů ocenili, tak dal své razítko i Nejvyšší soud. Jen tak dál, soudruzi soudci!
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Igor Ševcov je nevinen
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Jiné případy
- Kategorie: Igor Ševcov
- Počet zobrazení: 5690
Komentáře
co takto zacat pri nahrade skody vymenovavat od ktorych konkretnych ludi by to stat mal nasledne vymahat? ok, uz cusim, vzdy som bol nenapravitelny optimista...
To se NS radši uchýlil k obfuskační taktice latinských frází a literárního útvaru o minimální míře kauzálního významu pro spáchání, plus teoretického výkladu zásady subsidiarity trestní represe (kterou, jak dobře známo, trestní orgány zásadně ignorují), aby z toho dosti uměle (míněno v moderním významu, nikoli češtinou 19. století) zachovali alespoň ten přestupek.
Existují dvě větve ústavněprávní argumentace, ale napřed mi dovolte, nechám-li Ševcova jeho (radostnému) osudu a ilustruji problém touto fiktivní promluvou policejního orgána:
"Tak Novák, měl jste kliku, žádné drogy jste doma neměl. Ale neradujte se předčasně, našli jsme ve vašem autě palubní kameru s pamětí, a podle toho záznamu jste se dopustil minimálně 174 dopravních přestupků. Tak plavte, a můžete začít šetřit na ty pokuty."
I méně právně nadaní jedinci, včetně soudců NSS, asi chápou, že tady cosi není v pořádku.
Nyní k té argumentaci:
1. Každý zásah do základních práv člověka musí být aprobován dostatečně intensivním veřejným zájmem. V daném případě existuje dostatečný zájem na odhalení drogového dealera, ale nikoli pachatele dopravních přestupků. Použití takového důkazu mimo trestní řízení je proto nepřípustné.
2. Ústavní soud setrvale judikuje, že neskončí-li trestní stíhání pravomocným odsouzením, je zásadně dána nezákonnost všech úkonů v něm. Proto jsou nezákonně získány i všechny důkazy, které byly opatřeny prostředky trestního řízení, např. tedy v rámci domovní prohlídky.
Představme si, že orgány činné v trestním řízení obvinily potenciálního delikventa z trestného činu, resp. přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 TresZ, ale obecný soud by takto vágně odůvodněnou obžalobu odmítl akceptovat a předmětnou „trestní“ věc postoupil k projednání místně a věcně příslušnému orgánu veřejné správy právě v souladu s § 222 odst. 2 TresŘ.
Předpokládané deliktní jednání „našeho“ individua totiž nenaplňuje veškeré taxativně stanovené znaky této skutkové podstaty, nicméně vykazuje relevantní znaky – řekněme – přestupku proti občanskému soužití ve smyslu § 49 odst. 2 písm. d) PřesZ (srov. pars pro toto rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.12. 2009, č. j. 2 As 12/2009 – 58).
Značně restriktivní a nutno dodat Vámi akcentovaný výklad v samém důsledku vede k naprosto absurdním závěrům, protože všechny doposud nashromážděné důkazy by nemohly být použity v následném řízení sankčního – rozumějte „přestupkového“ – charakteru, jenž samo o sobě pochopitelně nepřestavuje ani natolik formalizovaný proces, jako dříve odkazované trestní řízení.
Budu-li však důsledně vycházet z Vašich premis, tak např. jednotlivé úřední záznamy pořízené dle § 158 et seq. TresŘ, jsou z důkazního hlediska apriori nepoužitelné, ačkoliv tyto zachycují výpovědi očitých svědků a tedy zároveň disponují požadovanou „důkazní potencí“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.7. 2012, č. j. 2 As 67/2011 – 89; srov. nález Ústavního soudu ze dne 10.1. 2012, sp. zn. I. ÚS 3369/10).
Takto pojímán dává můj právní názor smysl, a to i pro jiné typy řízení, např. daňové.
Orgán
RSS kanál komentářů k tomuto článku