Autorem blogu je 
A není zároveň v životě advokátově většího triumfu, než když se mu něco podobného podaří. On přece není placen za to, aby pomáhal dostat svého mandanta do krimu, do tepláků nebo do díry, kam tento už od pohledu evidentně patří, ale aby jej, za jeho peníze, takového osudu ušetřil. Tak jaképak copak, že…
These o procesní nepoužitelnost důkazů, které nebyly získány v souladu se zákonem, je stará přibližně sto let, a rozvinula se nejprve ve Spojených státech. Tam je trestní litigace skutečná lis, boj mezi stranami, a soudce ani porota nejsou povinni cokoli zjišťovat nebo vyšetřovat, jsou nestranným rozhodčím souboje, který se před nimi odehrává. Za neúspěch trestního stíhání je odpovědný státní zástupce, a na něj se snesou mediální hromy a blesky, pokud zřejmý pachatel unikne odsouzení.
Dokud tato doktrina neexistovala, stávalo se, že příliš iniciativní šerifové překračovali zákon v očekávání, že najdou-li např. při nepovolené domovní prohlídce usvědčující důkazy, budou lehce, spíše symbolicky pokáráni za porušení zákona, a zároveň zahrnuti slovy chvály za to, jak pomohli usvědčit nebezpečného pachatele. Až sankce procesní nepoužitelnosti, jasně formulovaná v judikátu Weeks v. U.S. (1914), tomu učinila přítrž. Od nynějška byly pokusy získat důkazy nezákonným postupem neúčelné, protože soud takové důkazy prostě odmítl – a zbyla otázka sankce za porušení zákona při jejich opatření.
Nedosti na tom. Už o šest let později, v r. 1920, byla formulována doktrina ovoce z otráveného stromu, poprvé vyslovená v judikátu Silverthorne Lumber Co. v. U.S. (1920). Ta rozšířila nepřípustnost na všechny
derivativnídůkazy získané na základě důkazů nezákonně opatřených.
Řekněme, že podezřelý z vraždy byl bitím přinucen prozradit, kde zakopal tělo oběti. Jeho výpověď je samozřejmě procesně nepoužitelná, ale co je podstatné, použít nelze ani tělo, které bylo na označeném místě vykopáno; to je právě ono
ovoce z otráveného stromu. Toto pravidlo má některé výjimky, např. nelze vylučovat důkazy, které by vyšly najevo tak jako tak: příkladmo proto, že tělo oběti nebylo zakopáno dostatečně hluboko a svým zápachem by stejně během několika týdnů upoutalo pozornost. Obecně však platí: cokoli je odvozeno z nezákonně opatřeného důkazu, nemůže být důkazem.
Toto pravidlo a jeho omezení jsou předmětem nekonečných polemik, protože stačí jeden nadměrně horlivý policista a portfolio usvědčujících důkazů může státní zástupce nahradit tak nejvýš plamennou řečí k porotě (jež je v podobných případech často vyměněna, aby ji důkazy prohlášené za nepřípustné nemohly nepatřičně ovlivnit). Stoupenci konservativní jurisprudence (jako např. ústavní soudce Antonin Scalia) nevidí podobné postupy rádi a argumentují, že
sociální nákladyspravedlnosti bývají v těchto případech příliš vysoké: jen proto, aby bylo dosaženo plně spravedlivého procesu, je obětována spravedlnost jeho výsledku.
Drastický příklad na thema doktriny ovoce z otráveného stromu se odehrál v r. 2002 v Německu. Magnus Gäfgen unesl jedenáctiletého syna frankfurtského bankéře. Při převzetí výkupného byl policií dopaden, avšak odmítl prozradit, kde je unesený chlapec skryt. Policie mu proto pohrozila mučením. Pod tímto nezákonným nátlakem Gäfgen přiznal, že chlapce zabil, a uvedl, kde ukryl jeho tělo. Německé soudy se námitkou ovoce z otráveného stromu zabývaly a nepřisvědčily jí, a podobně judikoval i ESLP, který konstatoval, že došlo k porušení Gäfgenova základního práva podle čl. 3 Úmluvy (zákaz mučení a nelidského zacházení), avšak ne jeho práva na spravedlivý proces.
Ale proč tento hypertrofovaný úvod? Samozřejmě jde o Davida Ratha.
Jestliže by se jeho obhájcům podařilo prokázat, že odposlechy byly nařízeny nezákonným způsobem, a to z jakéhokoli důvodu (lhostejno, zda pro obecný zákaz odposlouchávat poslance, proto, že žádost byla nedostatečně odůvodněna, nebo i jen z důvodu, že odposlech povolil místně nepříslušný soud), mohou dosáhnout
zneprocesněnínejen samotných odposlechů, ale všech dalších důkazů, k nimž se policie díky odposlechům dostala.
Pak by ovšem policii i SZ zbyly oči pro pláč, a ústecká mediální hvězda Bradáčová by patrně prohlásila, nejen že Rathovu kausu chtěla předat do Prahy od prvního dne, ale patrně, že žádného Ratha nezná, nikdy by ji nenapadlo ho z něčeho obvinit a není vůbec jisto, zda kdy byla státní zástupkyní.
Nový Rathův obhájce Jelínek na mne působí docela schopným dojmem a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby případ právě takovým způsobem skončil.
Komentáře
Mirek Vorliký
No nevím. Upřímně mi to zatím přijde slabé.
Obecný zákaz odposlouchávat poslance: nic takového podle české Ústavy neexistuje, možná je to jen zbožné přání některých poslanců, myslím jsme to tu už diskutovali. Nečetl jsem zatím žádný reálný argument pro takový výklad, kromě toho, že si to myslí i Samková...
Nedostatečné odůvodnění žádosti o povolení odposlechu nezpůsobuje samo o sobě v žádném případě nezákonnost rozhodnutí.
Místně nepříslušný soud: není to tak, že v přípravném řízení se místní příslušnost soudu neřídí místem spáchání/zjištění skutku, ale jen a pouze podle místa, kde je činný státní zástupce, který podal návrh? A věc řešil státní zástupce, kterému byla přidělena rozhodnutím Nejvyššího státního zástupce... To nemůže? S čunkiádou zde vidím kvalitativní odlišnost: zatímco případně účelově vybraný státní zástupce může vyšetřování či trestní řízení sám ukončit, nemůže sám dosáhnout odsouzení.
OR
Způsobuje, a ÚS tyto příkazy ruší (ex plurimis I. ÚS 3369/10).
není to tak, že v přípravném řízení se místní příslušnost soudu neřídí místem spáchání/zjištění skutku, ale jen a pouze podle místa, kde je činný státní zástupce, který podal návrh?
Samozřejmě, ale je-li tento SZ nepříslušný, je nepříslušný i soud.
Samozřejmě, ale je-li tento SZ nepříslušný, je nepříslušný i soud. Takhle jednoduše to myslím nefunguje a tenhle automatismus neplatí, zvlášť ne ve stadiu prověřování (něco jiného je to po sdělení obvinění). Nebyla zda navíc provedena delegace ze strany NSZ (podle analogické aplikace § 25 t.ř.)? Jasně, je možné se přít, zda zde byly dány "důležité důvody".
Btw, shodou okolností jsem teď narazil na článek J. Přibáně v dnešních tištěných LN. Četl jste?
OR
V příkazu nemůže být logicky víc důvodů než v žádosti, takže nedostatečně odůvodněná žádost k tomuto následku automaticky vede.
Jasně, je možné se přít, zda zde byly dány "důležité důvody".
Nedostatek místní příslušnosti SZ má v daném případě ústavní rozměr, protože od ní se v přípravném řízení odvíjí příslušnost soudu, a ta je chráněna ústavou.
Btw, shodou okolností jsem teď narazil na článek J. Přibáně v dnešních tištěných LN. Četl jste?
Ne, ale Přibáňovo vyjádření cca den staré jsem pochvalně kvitoval na Facebooku.
Nedostatek místní příslušnosti je důsledkem nedostatku důležitých důvodů podle §25 t.ř., nikoliv naopak. Pokud jsou dány "důležité důvody", může být věc delegována i v přípravném řízení.
Ke zpochybnění místní příslušnosti SZ je tedy IMHO třeba tvrdit, že pro delegaci nebyly dány "důležité důvody".
OR
OR
Nevím jaký byl konkrétní procesní postup, ale podle mediálních informací spis přidělil ústeckému SZ přímo nejvyšší státní zástupce. Nepředpokládám, že by to udělali tak primitivně, že by si jen předali lejstra z ruky do ruky.
Umím si představit argumentaci, že utajené vyšetřování významného regionálního politika by alespoň v přípravné fázi neměl dozorovat regionální SZ.
OR
To já také, ale pak nedává smysl, že se Bradáčová o delegaci ani jednou nezmínila, a nebylo by v souladu se zákonem předat věc do Prahy, ledaže by se tak stalo cestou další vhodné delegace.
Je to stejné jako kdysi vajíčka a Paroubek: nebyla chyba, že na Paroubka létala vajíčka - chyba byla, že létala pouze na něj. Tak i dnes by Ratha do tepláků měla následovat většina vlády a Sněmovny. Pucovat falešnou fasádu České republiky coby právního státu je za těchto okolností zřejmě ztrátou času.
Také mne překvapuje, jak se tu kolem té fasády běhá se zednickou lžící a se štětkou, aniž by se někdo podíval za ni, aby viděl v jakém stavu je dům. Je v česku právo jen ta fasáda, nebo je třeba si přečíst a poučit se z pohádky Císařovy nové šaty?
Mirek Vorlický
Co se týká místní příslušnosti, může nadřízený soud rozhodnout stížnost na místní nepříslušnost tak, že místní příslušnost se řídí tím, kde bydlí poškození. V případě kauzy Rath to pak může být celá republika (nebo celá EU, pokud došlo k zneužití evropských fondů, protože poškození jsou daňoví poplatníci.
Odvozuji to z rozhodnutí krajského soudu, ze kterého cituji:
Krajský soud přezkoumal stížnost obžalovaného a dospěl k závěru, že k projednání věci je příslušný nejen Okresní soud v B, ale i Okresní soud v A. Podle §18 odst.1, tr.ř. je sice k projednání věci příslušný soud v jehož obvodu byl tr.čin spáchán. To je v obvodu Okresního soudu v B . Avšak způsobený následek nastal v obvodu Okresního soudu v A, kde dva ze tří poškozených bydlí. Způsobený následek žalovaného tr.činu tak by způsoben v tomto místě A. Jedná se tak o distanční delikt s jiným místem jednání a jiným místem následku. Není proto důvod věc z důvodu místní nepříslušnosti soud v místě A odnímat.
… Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
A je to!
2) I kdyby byl soud rozhodující o nařízení odposlechu místě nepříslušný (o čemž pochybuji, spíš se domnívám, že byl jedním z více místně příslušných soudů, a na "více" a "méně místě příslušný" soud se nehraje; buď je nebo není), nezpůsobí to nepoužitelnost důkazu - kde jste na to přišel?
3)Zákaz odposlechu poslance u nás skutečně nemáme. Pokud by si jej ÚS domyslel, pak by šlo o jeden z nejvíce kreativních vý-/nesmyslů z jeho dílny (zdali největší, neodvážím se říci).
4) Formální vady nařízení odposlechu se vyskytují relativně často. Uvidíme, zda nějaké existují zde nebo ne.
5) Vzhledem k tomu, že Bradáčová případ oficiálně nedozoruje, tak se ani nemá od čeho distancovat. Vsadím se, že není ani pod ničím podepsaná!
Ad 2: Úkon učiněný nepříslušným OČTŘ je nezákonný a tedy nepoužitelný.
Ad 3: To bude otázkou široké polemiky. Nevidím to tak černobíle, oba názory mají silné podporovatele.
Ad 5: Jak jsem uvedl v postu, LB možná neexistuje od samého počátku.
To je potvrzené nějak autoritativně? Myslím ve vztahu k místní nepříslušnosti - prosím, podělte se o zdroj této informace.
Právo na zákonného soudce neznamená, že by Vás nemohl soudit soudce z jiného kraje, nebo vydat rozhodnutí o vazbě. Jde o to, že proces jeho výběru nesmí být ovlivněn "vnějšími okolnostmi". A navíc se tam říká, že nikdo "nesmí být odebrán" svému zákonnému soudci. Úkony v přípravném řízení ovšem běžně činí jiný osudce než je pak následně onen "zákonný". Tohle vidím jako slepou cestu.
PS: ani se neptejte, jak se řeší obsazování senátů přísedícími, tam by se "zákonému US" nejspíš protočily panenky.
Ostatně si ani nejsem jist, jestli příslušnost nemohla vzniknout tou delegací od NSZ, i kdyby jinak nebyla.
Já si zase myslím, že čekali, že Rath nějaké peníze pustí, on je ale lakomý a nechtěl se s nikým dělit (má konečně dvě rodiny) a tak řekli, tumáš, do basy s tebou. Má asi ještě zašité nějaké peníze, v base na něj dělali nátlak (ref. tortura) a on zatím nepovolil. Až jim dá i zbytek, tak si také myslím, že ho pustí.
A krom toto dovozovat nepoužitelnost kvůli místní nepříslušnosti stále pokládám za projev přepjatého formalismu alias hovadinu. Praxe je jednotná, že nepoužitelnost důkazu to nezpůsobuje.
A nejde o žádné výjimečné pochybení. Konání úkonů na počátku přípravného řízení místně nepříslušným orgánem je relativně běžné, ať už kvůli nekopetentnosti policejního orgánu a laxní kontrole ze strany státního zástupce nebo prostě kvůli tomu, že leckdy je místní příslušnost dosti nejasná (tak jako většina jednoduchých pravidel se to může v reálu změnit v naprostý guláš).
To si pouze myslíte, nebo byste tento názor dokázal doložit aspoň jedním judikátem?
To je pozorování z praxe. Důkaz je spíše negativní: vezměte si, jak (relativně) je to četný jev. Kolik judikátů to pokládá za důvod k nepoužitelnosti důkazu?
epravo.cz/.../...
epravo.cz/.../...
RSS kanál komentářů k tomuto článku