Ani třetím zamítavým rozsudkem ve věci komunistické minulosti soudců Městský soud v Praze nepřekvapil. Důležitými ústavněprávními argumenty žaloby se opět nezabýval, relevantní judikaturu Ústavního soudu pominul a nerozpakoval se zopakovat předchozí argumentaci, podle níž chrání soudce před zveřejňováním informací o jejich minulosti princip rovnosti všech občanů před zákonem.

Novinkou je sebevědomý ton nového rozsudku. Zatímco z předchozích dvou rozsudků bylo zřejmé, že se soudci za své rozhodnutí utajit totalitní jednání svých kolegů aspoň minimálně stydí, nyní je to presentováno jako samozřejmost a snaha žalobce zjistit údaje tohoto druhu je vykreslena bezmála jako drzost: kdyby se česká veřejnost o svých soudcích dozvěděla pravdu, zřejmě by se zastavil oběh planet, hvězdy by vypadaly ze svých patic a na zem by počaly proudit tuny roztaveného olova. Naštěstí udatní soudcové své kolegy veřejné kritice nevydají a tak vše zůstane, jak má být.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)