Zasadil jste se o další posun politické kultury směrem dolů

Gratulace panu Pecinovi - dobrá práce.
Dalo se předpokládat, že čím vyšší postavení, čím vyšší plat, tím větší koncentrace rudochů. Na městském, krajském, vyšším a nejvyšším soudu jich je největší koncentrace.
Stejně jako v České televizi a zřejmě i jinde. Jak je to možné?
Už víme, proč tu nikdo nebyl za žádný tunel odsouzený?
Kdopak to tu řídí?

Je to hon na čarodějnice, po 20 letech, když už je ta většina v lukrativních důchodech...
Je to odpoutávání pozornosti od korupce!! Dnes jsou soudci rozlezlí pluralitně v několika stranách... ...nebo včera modrý a dnes oranžový... To jen Ti, co od sebe potřebují odvrátit pozornost, upozorňují na komunisty. Tak chci taky vědět, s kým jsou soudci provázaní za současných stran a kolik od nich dostali.

Doc. JUDr. Petr Pithart

V době, kdy komunisté plnili své koncentrační tábory skutečnými odpůrci komunismu, byl Petr Pithart se svými rodiči - komunistickými diplomaty, kde jinde než na Západě. On tam v té době totiž studoval… Koncem 50. let, kdy lágry přetékaly, se rozhodl vystudovat komunistická práva aby se jimi mohl za nelidské komunistické diktatury jako státotvorný doktor práv dobře živit. To se mu taky podařilo: Pracoval 8 let jako odborný asistent na katedře komunistického „státu a práva“. Už jako student vstoupil na přelomu 50. a 60. let do komunistické strany, kde strávil celé mládí. Mezitím, po skončení Právnické fakulty UK, jako věhlasný znalec nepřátelského Západu, navíc se 100% prověřením, vyučoval na vojenské škole v Bruntále velitelské kádry komunistické armády pro jejich tažení na Západ. Tuto epizodu byste však v jeho oficiálním životopise ( www.pithart.cz/zivotopis.pp ) marně hledali. .. Ještě ve druhé polovině 60. let vyhazoval ze své kanceláře na fakultě studenty, kteří ho při vstupu nepozdravili „čest práci“. Důvěru, vloženou do něho komunistickou stranou , nikdy nezklamal. Po sovětské okupaci byl opět vyslán na studia na Západ, ale na výzvu komunistické strany se už po třech měsících disciplinovaně vrátil z tohoto nelidského světa „vykořisťování a bezpráví“ zpět do své milované okupované vlasti pokračovat v budování socialismu. Situaci však ani tím nezachránil a lukrativní post na fakultě komunistického „státu a práva“ musel ke své velké lítosti přepustit ještě kovanějším soudruhům. Nelze se proto divit, že po takovém nevděku natolik zatrpkl, až nakonec podepsal spolu s množstvím komunistickou stranou podobně nedoceněných soudruhů Chartu77. Ke své nejslavnější knize „Osmašedesátý“ , považovanou za klasiku tzv. "omluvenkové literatury", se až do 90. roku nikdy nepřihlásil. Věděl, že tím by se rodné KSČ nezavděčil a sobě nepomohl. Po listopadu pak přesně naopak. Vždy dobře věděl, co je a co není pro něho výhodné. Sám říká, že jako chartista strávil 48 a 96 hodin na policejní cele předběžného zadržení.

Bez uvedení, kdy byl konkrétní soudce nebo státní zástupce v KSČ, tyto seznamy o ničem nemohou vypovídat. Soudit v roce 2011 někoho, že před 40 nebo 50 lety vstoupil do KSČ, je zcestné.

Gratulace panu Pecinovi. Seznam je vskutku dlouhy,
zajimalo by mne jsou-li tyto data k dispozici, kolik to tak dela v procentulanim vyjadreni z celkoveho poctu soudcu a statnich zastupcu v CR?
Honza

Ti kandidáti samozřejmě úzce spolupracovali s členy, dnes se zaštiťují, že oni členy nebyli. Jsou to dneska tak čtyřicátníci až padesátníci. Členové jsou z nečistého svědomí ve své práci ochromeni, neví, co je dobro, co zlo, kde pravda, kde lež, snaží se o křečovité držení se paragrafů a písmen. Kandidáti také, ale jsou agresivnější právě proto, že se o nich neví, jak jsou propojeni a že byli kandidáty. Společně nám tady celých dvacet let prakticky sabotují spravedlnost a zaneřádili celý systém, i svým vlivem na mladé. Také není spočítáno, kolik mladých pochází z rodin, kde byli oba soudci nebo SZ komunisté, tyto rodiny měly ve zvyku dávat své děti na práva. Přitom za komunistů přísná pravidla kádrování znemožňovala ostatním tento postup. Nyní nám bývalí komunisté učí děti i na vysokých školách atd. Tedy po převratu využívají možností, které nám předtím zakázali. To je ale známo.

U Městského soudu v Praze bezesporu ano, ale spíš ještě o něco víc. Celkově nelze údaj stanovit, odhadoval bych to na 25 %.

My "nejsme jako oni", jak pravil Havel, a proto nekádrujeme. Je například případ, že soudce komunista, který jako téměř všichni odhodil po převratu stranickou legitimaci(a to ještě není jisté, zda skutečně), má dva syny, vychované pochopitelně v přetvářce, lhaní, apod. Jeho dva synové vystudovali práva a nyní je jeden z nich předsedou okresního soudu a druhý soudcem, a aby to nebylo tak okaté, u jiného soudu. Navíc nejde o nějaké experty. No představte si, jak jim ta demokracie pomohla. Výsledek toho nejsme jako oni je zřejmý - všeobecná devastace.