Intensivní pocit, že se někdo musel pomást na rozumu, jsem měl při četbě usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 6/2011-208, zejména z toho, co první senát NSS citoval z – dosud neuveřejněného – usnesení č. j. Nao 7/2011-25, díla druhého senátu. Pomiňme, že rozhodování se účastnil Josef Baxa, který byl jako kandidát KSČ z takového úkonu zcela zjevně vyloučen, a začtěme se do následujícího, promiňte mi ten výraz, ale až si text přečtete, pochopíte, proč žádný jiný užít nelze, soudcovského pábení:

Každý soudce ve svém životě prodělá radostnější i méně radostné chvíle a při překonávání různých životních zkoušek více či méně obstojí. Členství v KSČ v předlistopadovém období mezi takové životní zkoušky nepochybně patří. Pro vstup do KSČ byly nicméně v každém individuálním případě dány zcela konkrétní pohnutky a pokud by soud tyto pohnutky chtěl hodnotit, musel by se zabývat např. tím, v jaké době a v jakém věku k tomuto vstupu došlo, zda k němu došlo v důsledku vlastního přesvědčení, rodinného zázemí anebo spíše jen pod tlakem okolností a vnějšího prostředí, jestli k ukončení členství došlo z vlastní vůle ještě před listopadem roku 1989 anebo až po něm a zejména jakým způsobem se daná osoba během svého členství i po něm ve svém osobním i profesním životě skutečně chovala. Soud má však za to, že takovéto hodnocení spadá spíše do oblasti morálky než práva a odmítá si osobovat právo takovéhoto paušalizujícího posuzování. Samotné členství soudce v KSČ před rokem 1989 totiž soudce apriori nediskvalifikuje z rozhodovací činnosti soudu (...) Představa, že by členství v KSČ, ukončené před více než 20 lety, mohlo mít jakýkoliv reálný vliv na rozhodování soudce ve věci nevydání cestovního dokladu, je však zcela mimo realitu. Argumentace, kterou v tomto směru žalobce naznačuje, by pak ve svých důsledcích dokonce znamenala, že předlistopadoví členové KSČ nejsou oprávněni vůbec vykonávat funkci soudce, což však nejen nekoresponduje se stávající ústavní a zákonnou úpravou, nýbrž dokonce to zdejší soud považuje za nekorektní ke konkrétním jedincům.

Rozhodnutí nevstoupit do KSČ, resp. nezůstat tam v době, kdy přijely tanky a k moci se dostali Husák s Biľakem, bylo bezesporu těžkým životním krokem, při němž si soudce vybíral mezi tím stát se privilegovaným občanem nebo pariou, být jedním z vyvolených nebo zůstat obyčejným, slušným člověkem, který to nemohl v diktatuře nikam daleko dotáhnout – rozhodně jen těžko třeba na soudce. A tohle, milí soudcové, nijak neokecáte.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)