Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zářijovou cenu našeho blogu Osel měsíce spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů si vybojoval organisovaný sbor jedinců, kteří vybírají rozhodnutí do sbírky Nejvyššího správního soudu, a to za judikát č. 3372, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 A 4/2014-148; celé znění judikátu je zde.

Jde v něm o postup při poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. za náhradu. V této oblasti dokázal NSS napáchat dost škody sám, např. tím, že neumožňuje podat žalobu proti rozhodnutí odvolací instance o výši nákladů, ale žadatel musí vyčkat, až jeho žádost po 60 dnech povinný subjekt odloží, a žalovat toto rozhodnutí – je to nepraktické, nelogické a formalistické, rozumné by bylo umožnit žalovat přímo rozhodnutí o stížnosti.

Z nového judikátu byla do právní věty vybrána mj. tato formulace: Použití § 16 odst. 4 věty druhé citovaného zákona je proto v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odložení žádosti podle § 17 citovaného zákona vyloučeno, soud nenařídí povinnému subjektu poskytnout požadovanou informaci, přestože shledá požadavek na úhradu nákladů nezákonným. Proč je to tak, se dozvíme z odůvodnění judikátu: městský soud se totiž domnívá, že i když žadatel vyměřené náklady uhradí, povinný subjekt se přesto může rozhodnout, že informace mu – minimálně zčásti – neposkytne. Zaplacené náklady se ovšem v takovém případě nevracejí.

To je arci něco tak obludně postkomunistického, že se tomu vůbec nechce věřit, a výběr takové [vhodné substantivum nechť si doplní každý dle naturelu] do sbírky je znevážením jí i Nejvyššího správního soudu jako takového.

Správný postup podle InfZ je přirozeně takový, že rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti, např. v rozsahu osobních údajů, se vydává současně s výzvou k úhradě nákladů. Žadatel může proti obojímu brojit stížností; když však náklady jednou uhradí, má na informace právo. Představa, že informace nejprve zaplatím, a pak se dozvím, že mi je příslušný úředník stejně neposkytne, se vymyká právní fantasii i tak otrlého uživatele místní justice, jakým je autor tohoto blogu.

K ceně blahopřejeme, budou slušet!

Komentáře   

0 # Anonymní 2016-09-09 11:54
Formulaci uvedenou v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.11. 2015, č. j. 10 A 4/2014 - 148, a dle které "Není však vyloučeno, že po vyhledání informace povinný subjekt poskytne pouze část informace, neboť vyhledaná informace
obsahuje také údaje zakládající výluku z informační povinnosti. Požadavek úhrady nákladů podle § 17 zákona tak ještě nevylučuje postup podle § 15 odst. 1 zákona o odmítnutí žádosti", shledávám opravdu velmi nešťastnou a to přinejmenším z hlediska právní jistoty. V kontextu citovaného se Vámi navržený postup jeví logickým.

Jan K.
0 # Tomáš Pecina 2016-09-09 12:02
Ano. Zaplatit třeba tři tisíce za informaci, a místo toho dostat rozhodnutí o odmítnutí žádosti, to by zacloumalo leckým; nevylučuji vůči zaměstnancům povinného subjektu ani hrubě brachiální vyústění.
0 # 64871 2016-09-09 14:11
Takhle nějak začínají vznikat protistátní buňky, ne?
0 # Anonymní 2016-09-09 14:59
Na danou problematiku existují pravděpodobně dva pohledy. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že povinnému subjektu příslušný náhrada za vyhledání tím kterým adresátem veřejné správy požadované informace, i když tuto nakonec žadateli neposkytne. Což je prima facie imanentní rovněž Nejvyššímu správnímu soudu. Diametrálně odlišný právní názor, ovšem zastává autor tohoto blogu, jenž vychází z předpokladu o tom, že "Správný postup podle InfZ je přirozeně takový, že rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti, např. v rozsahu osobních údajů, se vydává současně s výzvou k úhradě nákladů. Žadatel může proti obojímu brojit stížností; když však náklady jednou uhradí, má na informace právo", přičemž takto prezentovaný postup shledávám podstatně vhodnějším např. s přihlédnutím k zásadě dobré správy.

Jan K.
0 # Tomáš Pecina 2016-09-09 18:32
Nikoli, názor MS-P není hájitelný, už proto, že se v § 17 InfZ výslovně hovoří o náhradě za poskytnutí informací, ne za jejich neposkytnutí. Kromě toho by takové odmítnutí bylo učiněno dávno po lhůtě, která se nestaví (§ 17 odst. 5 InfZ a contr.).
0 # Anonymní 2016-09-09 21:28
Tak nevím, jestli jste si toho Osla nevyplýtval předčasně. Po pročtení této perly kárného senátu NSS, který zjevně zcela dementního exekutora vedoucího exekuci na osobní majetek správce konkurzní podstaty ostře potrestal písemným napomenutím s přípodotkem, "jako polehčující okolnost je nutno brát v úvahu, že kárně obviněný za svůj nesprávný postup v exekuci nepožadoval žádné náklady" (!!!), mi málem vypadly oční bulvy.

(Nedosti na tom, dotyčný dement si ještě proti tomuto nelidskému trestu podal ústavní stížnost.)
0 # Anonymní 2016-09-10 04:40
Slovo dement mi tu nehraje, protoze to muselo byt podplacene, protoze to snad neni mozne.
0 # Tomáš Pecina 2016-09-10 05:47
Oslů mnoho, Osel jen jeden.
0 # Anonymní 2016-09-10 10:08
to muselo byt podplacene, protoze to snad neni mozne.

Budu muset napsat dotyčnému správci, jak je spokojen s kárným rozhodnutím a jestli bude žalovat stát o náhradu škody. Jinak o inteligenci exekutorů si netřeba dělat žádné iluze, ale to, co předvádí "kárné" senáty NSS, to je skutečně tragédie. Tohle má Kühn zapotřebí?! :-(

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se