Už zase si stát ubližuje a musí to řešit ústavní stížností. Tentokrát je ústavním stěžovatelem Městská část Brno-střed a napadeným aktem rozhodnutí soudů o povolení prvomájových pochodů Dělnické mládeže, které mají projít brněnskou čtvrtí nazývanou místními Bronx.

Je mi celkem líto advokáta, který ústavní stížnost bude sepisovat. Především musí Ústavnímu soudu vysvětlit, že Česká republika je cosi jako Německo před sjednocením, tedy volný svazek městských států, které mají v čele starostu nebo primátora a do toho, jak na svém území upraví práva a povinnosti občanů, jim nemá žádný jiný suverén co mluvit.

Pak se musí vypořádat s otázkou lidského práva městské části, které bylo povolením pochodu porušeno. K disposici je pouze právo na samosprávu, které ovšem Ústavní soud pomalu týden co týden vykládá v nálezech zrušujících obecní vyhlášky tak restriktivně, že advokáta musí při pomyšlení na tento úkol už teď jímat žaludeční nevolnost.

No a konečně je tu lhůta, ve které by měl Ústavní soud rozhodnout, protože První máj se blíží a i když je český Ústavní soud, soudě dle jeho prejudikatury, takřka všemocný, pozastavit předběžným opatřením kalendář si nejspíš netroufne. A pokud by Ústavní soud v této superkrátké lhůtě rozsudky soudů obou stupňů zrušil, je tu právo svolavatele na včasné rozhodnutí o žalobě.

Věřím, že s výsledkem úsilí svého advokáta se Brno-střed pochlubí na svých internetových stránkách, tak abychom nepřišli o dalšího horkého kandidáta na některou z prestižních cen tohoto blogu!

A na závěr jedna rada: pokud chce mít Brno-střed u Ústavního soudu aspoň nějakou šanci, ať ústavní stížnost nepodává městská část, ale některý z občanů, kteří v místě pochodu žijí a cítí se jím ohroženi.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)