Jakkoli by titulek k takové domněnce sváděl, nebude řeč o případu Altner v. ČSSD. Tedy napůl: o sociální demokracii a jejím vztahu k právu psát budeme.
Jak čtenáři mého blogu vědí, Nejvyšší správní soud stanovil již před půldruhým rokem pravidla, jimiž se řídí zveřejňování informací o platu a odměnách úřednictva, a to tak, že se neposkytnou informace o osobách, u nichž jsou cumulative splněny dvě podmínky: 1) osoba, o jejíchž platových poměrech má být poskytnuta informace, se na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a při zohlednění všech okolností nevýznamným způsobem; a 2) nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně.
Nyní, prosím, zbystřete, následuje kvíz. Tedy quizz. Myslíte si, že pod onu definici lze subsumovat a výluku tudíž uplatnit na náměstka ministra nebo ředitele ministerského odboru?
Nebudu vás napínat: Ano je správně. Vysvětlil nám to ve svém rozhodnutí jedinec nad jiné povolaný, sociálnědemokratický ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Ano, ten, který se proslavil mj. názorem, že živnostníci jsou parasiti. Kdo snad odpověděl na shora položenou otázku Ne, by měl více studovat, protože s takovými zpozdilými názory karieru ve státní správě nikdy neudělá.
Aktualisováno.
Z toho, co žadatel obdržel, vzniká důvodné podezření, že zejména náměstek č. 5 dře jako kůň. Nebo že by to byla náměstkyně?
Aktualisováno.
Proti rozhodnutí brojí žadatel správní žalobou; pokud vše půjde dobře, někdy v r. 2018–9 se výši odměn dozví.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Nelíbí se nám rozsudek? Prostě se na něj…
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Platy a odměny
- Počet zobrazení: 4263
Komentáře
Porovnejte například Prof. Piťhu s Valachovou. Jeden by zaplakal.
1) úředník, v zásadě, může rozhodnout jakkoli, a NIKDY se mu nic nestane,
2) je nereálné očekávat, že budou respektovat judikaturu, když, jednak, dojde-li i ke kassaci rozhodnutí, je to levné, a, navíc, je dosti reálná šance, že se judikaturou nebude řídit ani rozhodující soud. A žalobce, třeba, podá kassační stížnost opožděně. Nebo jí vůbec nepodá,
3) není mi znám jediný případ, kdy by byl vůči úředníkovi uplatněn regres. Ne za to, že měl jiný (a třeba i hodně hloupý) názor, ale za to, že v řízení byly prokazatelné, zjevné, vady, nebo že jeho rozhodnutí je frapantně nepřezkoumatelné.
Tak proč to, proboha, nezkusit?
1) úředník, v zásadě, může rozhodnout jakkoli, a NIKDY se mu nic nestane,
2) je nereálné očekávat, že budou respektovat judikaturu, když, jednak, dojde-li i ke kassaci rozhodnutí, je to levné, a, navíc, je dosti reálná šance, že se judikaturou nebude řídit ani rozhodující soud. A žalobce, třeba, podá kassační stížnost opožděně. Nebo jí vůbec nepodá,
3) není mi znám jediný případ, kdy by byl vůči úředníkovi uplatněn regres. Ne za to, že měl jiný (a třeba i hodně hloupý) názor, ale za to, že v řízení byly prokazatelné, zjevné, vady, nebo že jeho rozhodnutí je frapantně nepřezkoumatelné.
Tak proč to, proboha, nezkusit?
RSS kanál komentářů k tomuto článku