V právnických kruzích dnes již zlidovělým disentem sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 vytkla Eliška Wagnerová majoritě v plenu, že – na politickou objednávku týkající se oprávněných majetkových nároků Oldřicha knížete Kinského, dodejme – provedla kopernikánský obrat
, dovozujíc, že restituční zákony legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními (zjevně jde o eufemistické označení převzetí věci státem bez právního důvodu, tj. fyzickou okupací).
Nedlouho poté jsem si uvědomil, že tato myšlenka snese povážlivé zobecnění: politické změny v r. 1989 jsou pro většinu obyvatel tohoto státu nikoli negací komunistického převratu, nýbrž jeho dovršením a legalisací.
První, kdo si tento fakt uvědomil, byli emigranti, kteří odmítli podporovat to, co od začátku nazývali sametovým podvodem
, upozorňujíce, že skutečná revoluce pro ně začne v okamžiku, kdy jim vláda vrátí občanství a majetek, o který přišli. Sametová revoluce arci nebyla pro emigranty, ale proti nim, a ti proto nedostali nic, stejně jako mnohé další u komunisty převychované populace neoblíbené skupiny: podnikatelé, jejichž majetek byl pod rouškou znárodnění za náhradu v r. 1945 zkonfiskován, sudetští Němci, šlechta, církev.Výdobytky
české národně socialistické revoluce, která o tři roky později přerostla v revoluci komunistickou, tak měly být zachovány i v podmínkách zdánlivé demokracie a právního státu: zdánlivých proto, že takovými byly jen pro někoho, ostatní měli a mají u českých úřadů a soudů smůlu a zůstávají ve stejném postavení, v jakém byly nepopulární menšiny předtím. Lidé, šťastni, jak jsme naši zemi a náš majetek uchránili před tím odporným Němčourem Kinským, jaksi nepostřehli, že justice vybudovaná na principech podřízení politickému zájmu a personálně naplněná morální spodinou společnosti, jež nemůže rozhodovat spravedlivě už proto, že pojmu spravedlnost
authenticky nerozumí, neochrání ani je samotné ve chvíli, kdy se dostanou do sporu s někým mocným: třeba s exekutorem, s ČEZem nebo lokálním mafiánem.
Zastupuji už několik let v České republice a na Slovensku potomky Jana Antonína Bati, a jsem v rostoucí míře zděšen tím, jak silně jsou shora popsaná komunistická myšlenková schemata zakotvena mezi současnými Čechy a Slováky, a jaké argumenty jsou snášeny na obranu stávajícího, i de lege lata protiprávního stavu: že je to dávno
, vždyť se podívejte, jak je to dnes zničené (zničil to snad Baťa?), že sami nemáme (no bodejť byste měli, když jste si tu nechali 40 let vládnout komunisty, troubové!), že to přece nevybudoval Baťa, ale jeho dělníci, a těm proto baťovský majetek právem náleží.
A se stejným úžasem čtu nářky, jak obyčejného člověka dřou z kůže kvůli církevním restitucím. I o obecní úřad by ho připravili, syčáci nemravní!
Pročež si sklesle říkám, jestli nakonec komunisté neměli pravdu a chartisté se byli fatálně nemýlili: tento národ by byl nejšťastnější, kdyby místo složitostí typu demokracie a právního státu dostal v r. 1989 trochu víc západní kultury, o něco víc mandarinek na Vánoce a sem-tam výjezdní doložku do Německa nebo do Francie. Tedy jestli tento národ již neprošel nezvratným procesem hromadné institucionalisace.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Obrat
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 3015
Komentáře
Z hlediska vývoje dějin lze pak kořeny současného stavu vidět v okamžiku, kdy se začala šířeji prosazovat společenská nerovnost. Soustředil bych se tedy spíš na kritiku stavu vzniklého v našich končinách koncem 9. stol., než v polovině toho dvacátého. Marxova korektura kořistnické dynamiky západní společnosti nedošla úspěchu, protože při pokusu o její aplikaci byla reprodukována schémata společenské nerovnosti (do té míry, že např. jugoslávský marxistický disident M. Djilas použil pojem "nová třída" pro nomenklaturu, která oficiálně usilovala o vybudování beztřídní společnosti).
Výše uvedené není v žádném rozporu s faktem, že odmítání vracet emigrantům jejich rodné domy představuje evidentní bezpráví. Za hlubší analýzu by ale stálo, zda je dům, ve kterém se někdo narodil a vyrostl, z hlediska práva na vlastnictví tímtéž co např. rozsáhlé pozemky, na kterých dnes žijí tisíce lidí v nedávno postavených částech měst.
Rozhodně tato možnost stojí za zamyšlení, ostatně soubor navrhovatelů restitučního zákona říká své. Až na dvě jména samí jasně levicově vyprofilované perzony, což je pro restituční zákon více než pozoruhodné, ostatně posuďte viz:
sněmovní tisk 88
FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VI. volební období
Návrh
poslanců Federálního shromáždění Jozefa Bakšaye, Milana Čiče, Petra Kučery, Jana Sokola, Miloslava Soldáta, Petra Uhla a Ivana Fišery
Zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd
a navrhovatelé?
Jozef Bakšay - důverník StB
Milan Čič - Od roku 1961 byl až do roku 1990 člen KSČ (respektive KSS). 1964-1967 působil na Pověřenectvu SNR pro spravedlnost, v letech 1969-1970 působil jako náměstek ministra spravedlnosti Slovenské socialistické republiky. V letech 1978-1989 byl ředitelem Ústavu státu a práva Slovenské akademie věd, v letech 1988-1989 místopředseda SAV. V roce 1988 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Krátce před sametovou revolucí od roku 1988 do 1989 byl ministrem spravedlnosti SSR
Petr Kučera – Před rokem 1989 člen povolené ČSS, poté OF (jeden z katanů) poté aktivista OH a následně ČSSD
Jan Sokol – OF poté OH
Miloslav Soldát – OF, ODS (ale např při hlasování o lustračním zákoně se zdržel)
Petr Uhl – netřeba komentovat
Ivan Fišera - V letech 1959-1970 byl členem KSČ. Poslanec za OF, poté ČSSD. Od roku 1993 působil jako poradce Českomoravské komory odborových svazů. K roku 2004 se zmiňuje coby poradce premiéra Stanislava Grosse...
Tato podoba restitučního zákona je rozhodně žábou na prameni...
DS
ES
ES
Majetným lidem se zatím daří přesvědčit ostatní, že majetek je nedotknutelný, jakési božské právo. Ve skutečnosti příroda nezná žádný důvod, proč by někdo někdo vlastnit třeba louku a nepouštět tam jiné. Vlastnictví funguje jen tehdy, když něco přináší společnosti, tak aby tato byla konkurenceschopnější. Co to ale přinese, když vrazíme majetek patrně nejvražednější organizaci v lidských dějinách a budeme jí navíc dávat část vybraných daní? Za sebe to odmítám, nejsem a nebudu nevolníkem církve, ani ručitelem šlechtických privilegii. Jestli budu mít příležitost pomoci vyvlastnit tyto fosílie až na kořen, udělám to.
Měl jsem možnost mluvit s dělnicí, co u Bati v mládí pracovala. Prý to byla děsná dřina. A to její generace byli jinačí pracanti, než vaše generace vyrůstající v blahobytu gulášového socializmu. Kolem Bati bylo víc různých pochybností, které je v módě teď zametat pod koberec. Třeba to, že získal obří zakázku od státu na výrobu vojenské kožené obuvi, ačkoliv předtím vyráběl pouze plátěnou obuv. Jestli to tehdy nebylo podobné jako dnes, že se nejvíc vyplatí podnikání se státem, kdy podplatíme úředníka a dostaneme vysoce lukrativní zakázku na kterou nemáme know-how? O Baťovi jsem podobných věcí slyšel od pamětníků víc. A věřte, že to nebyli žádní zarytí komunisté, ale jen obyčejní prostí lidé.
Tím svým moralizováním se dostáváte na hodně tenký led. To není tak jednoznačné, jako výklad většiny zákonů.
Co jste o Baťovi "slyšel", si račte vetknout, kam libo. Máte důkazy, že zakázku na kožené boty získala firma (tehdy byl JAB ještě teenager, takže Tomáše a Antonína) podvodem nebo korupčně? Sem s nimi! Nebo že byly ty boty vyrobeny nekvalitně? Pokud ne, mlčte.
Dřina u Bati jistě byla. Na rozdíl od ostatních zaměstnavatelů, kde dělníkům létaly do pusy pečené koroptve.
2) Neřekl bych, že 200 tisíc voličů proti 7 milionům by to nějak výrazně ovlivnilo.
3) Aha, já zapomněl, že se v Mnichově zástupci velmocí sešli jen na nezávazný čajový dýchánek a klábosili především o počasí. S okupací českého pohraničí a později celého státu nacisty to nemělo vůbec žádnou souvislost. (takto by to dopadlo i bez Benešových diletantských a protiústavních chyb, je pouhou iluzí, že jsme na tom mohli něco změnit)
Já dávám přednost autentickým informacím lidí, kteří první republiku zažili před tendenčními články novodobých historiků v dnešním (pravicovém) tisku. Pro většinu chudých lidí byla první republika oproti monarchii přechod k horšímu.
Pro mě je nutné posuzovat režim ne podle toho, jak se daří těm nahoře, ale podle toho, jak se daří těm co jsou úplně dole. V tomto se my dva evidentně rozcházíme (tím samozřejmě nechci obhajovat bolševický režim).
Ad 2: Jde o cca čtyři procenta hlasů, takže určitý vliv to mělo, i když jistě menší, než zákaz tradičních stran, v důsledku čehož polovina národa "neměla koho volit" a musela se rozhodnout mezi komunisty a jinými levicovými stranami, které byly v jejich vleku.
Ad 3: Mnichov byl důsledek chybné Benešovy a Masarykovy národnostní politiky. Že ho Beneš dokázal "prodat" jako argument proti Západu a pro Stalina, je dáno hloupostí a naivitou voličů, a také primitivní nacistickou propagandou za války. Kdyby nebyla tato propaganda tak hloupě protibenešovská, nemusel být po válce v Československu komunismus.
První republika byla změnou k horšímu oproti poměrům v monarchii, ale to ještě není důvod, proč volit Gottwalda.
RSS kanál komentářů k tomuto článku