Není arci novinkou, že tzv. ministerstvo spravedlnosti nemá se spravedlností nic společného a je spíše jen příhodnou zašívárnou
pro několik stovek nepříliš pracovitých a vesměs zcela neschopných úředníků (mimochodem, věděli jste, že jen samotné ministerstvo zaměstnává tři sta padesát lidí?). Co začal tento ústřední úřad předvádět pod posledními dvěma šéfy, resp. šéfkami, je však na pováženou; v zemi s normálně fungujícími úřady by oba případy, o kterých chci psát, stály odpovědné osoby místo.
Patrik Vondrák, obviněný ze zvlášť závažného zločinu lepení protistátních samolepek, byl v prosinci 2010 propuštěn z vazby, za což musel zaplatit kauci 400 tisíc korun. Po uplynutí dvou let od zadržení, v říjnu 2011, požádal o její vrácení: podle judikatury nejvyššího soudu nemůže být po uplynutí maximální přípustné doby vazby tato nahrazována ani svými substituty, a tedy ani kaucí – což je správné a logické. Městský soud v Praze však judikaturu ignoroval a na základě stížnosti státní zástupkyně Zdeňky Galkové vrácení kauce odmítl, s tím, že obviněný ji dostane zpět, až pokud řádně nastoupí trest. Vondrák poté požádal ministra spravedlnosti, aby v jeho prospěch intervenoval u nejvyššího soudu stížností pro porušení zákona; to se stalo v březnu 2012.
Tento měsíc, po dvou letech a dvou měsících, na podnět konečně přišla odpověď. Že je zamítavá, nevadí, obviněný kauci mezitím dávno dostal zpět, ale je neuvěřitelné, jestliže ministerstvo dokázalo důvodnost podnětu posuzovat neuvěřitelných 26 měsíců. Jediné štěstí, že byl zrušen trest smrti, protože tímto tempem by se nespravedlivě odsouzení dočkali možná tak exhumace!
Neméně pracovité bylo ministerstvo i v případě domnělého neonacisty
, jemuž policie mezi věci z domovních prohlídek vložila CD s dětskou pornografií. Obvodní soud pro Prahu 8 konstatoval, že se přítomnost CD mezi věcmi z prohlídky neprokázala, a před rokem jej v plném rozsahu zprostil obžaloby. (Bývalý) obviněný poté požádal o náhradu nákladů obhajoby, bratru 155 tisíc, a o dalších dvě stě tisíc jako náhradu nemajetkové újmy nedůvodným stíháním způsobené.
Ačkoli zákon stanoví, že náhradu je třeba vyplatit do šesti měsíců od podání žádosti, ministerstvo nechalo žádost sedm měsíců uležet a poté na ni reagovalo tímto nonchalantním sdělením, ve kterém poškozeného požádalo, aby na Českou republiku další čtyři měsíce nepodával žalobu; po omluvě za porušení zákonné povinnosti samozřejmě ani stopy.
Nejhorší ale je, že kdyby poškozený projevil vstřícnost a žádosti vyhověl, po uplynutí požadovaných čtyř měsíců by se dozvěděl, že jeho nárok – pokud jde o náhradu nemajetkové újmy – je promlčen. Zřejmě nová taktika, jak ušetřit státní peníze.
Udělit Jaroslavu Vlachovi, který tento úskok realisoval, oslí uši by nebylo na místě, ale domníváme se, že zcela bez ocenění by odejít neměl. Proto mu za jeho zákeřné jednání udělujeme jako mimořádnou cenu tohoto blogu skunčí ocas a titul Skunk měsíce května 2014. Blahopřejeme!
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Ministerstvo spravedlnosti v akci
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Směsný obsah
- Počet zobrazení: 4156
Komentáře
Tchoř Vám připadl příliš provinční?
Yossi
V naší slovesnosti by byl Vlach nejbližší kryse (či spíše potkanovi).
Takže asi příznačný bude spíš ten ženský rod, než chování nebohých krys a sviní
Quido
A zkusili u soudu namítnout nemravnost vznesení námitky promlčení? Nebo šlo o preklusi práva?
univerzity, ne jinde, který jim vstoupil do masy už vydaných rozhodnutí,
která se doručovala a/nebo běžela lhůta na řádné nárokové přezkoumání.
Pardon, 2 měsíce dle ust. § 72 odst. 1 SŘS, takže prekluze. Jinak to doplnil DS. A kdyby se někdo nudil a chtěl podat podnět NSZ/Ombudsmanovi k podání žaloby dle § 66 SŘS, byla by to ještě sranda.
Yossi
neochráni před náhradou škody námitka perfektnosti správního aktu, pokud
v rozporu s dobrými mravy tento následek sama vyvolala působením na
osobu, aby nevyužila svých veřejných subjektivních práv, zejména
opravných prostředků. Posouzení správnosti aktu je pak předběžnou
otázkou, kterou civiní soudy mohou rozhodnout.
nejsou to laici, i kdyby byli. Tady by to chtělo podrobnosti, co přesně
studentům říkali.
Takový výklad je i jediný ústavně konformní: jinak by to znamenalo, že byste mohli obviněného pustit týden před uplynutím zákonné lhůty a kauci za to mu zadržovat třeba dalších dvanáct let, což není u trestních řízení tak neobvyklá délka.
A také bych nerad za čas našel ve svém hanopisu (pardon. článku) na cs.wiki obvinění, že jsem se v květnu 2014 na svém blogu přiznal k sympathiím k neonacismu.
Už bych si měl taky vybrat nějaký nick.
Podívejte se do Rakouska, jak se tam strašilo Svobodnými, a co se stalo? Absolutně nic. Jeden by si myslel, podle té evropské P&L propagandy, že tam do měsíce vyrostou koncentrační tábory pro Židy a imigranty začnou masově vyhošťovat… Ovšem, propaganda okamžitě poté umlkla.
Nebo Slovensko, kde teď vyhrál župní volby Kotleba. Není tak schopný jako Haider, nemá ani jeho charisma, ani stranu, ale podobně jako v Rakousku, nic z toho, co se predikovalo, se neuskutečnilo (vzpomínám si, jak nějaký místní guru levice, snad Jakub Patočka, na Facebooku psal, jak strašně Slováky lituje, co se jim stalo). K politickému násilí tam arci v souvislosti s volbami došlo: Kotlebovi někdo zapálil auto.
Tolik tedy k tomu, co by se stalo, kdyby se k moci dostal Vandas…
Richard
Naopak cesta náhrady škody by právě mohla být schůdná. Za škodu stát neodpovídá podle 82/1998 (nejde o výkon státní správy, ale samosprávné působnosti veřejných vysokých škol).
Richard
Něco jiného by bylo, pokud by univerzita záměrně zneužila důvěry studentů, veřejně komunikovala ke studentům např. s prosbou, aby z kapacitních důvodů nepodávali opravné prostředky, že situaci vyřeší v souladu se zákonem sami, nicméně ve skutečnosti toto neměli v úmyslu a šlo jen o propadnutí lhůty. takový úmysl by byl samozřejmě možno prokázat i nepřímo.
Škoda může vzniknout, i když je plněno po právu, ale právní důvod by nevznikl, nebýt nečestného jednání druhé osoby v rozporu s dobrými mravy.
Určitě by nestačilo prohlásit, že měli čisté úmysly. Ale konkrétně jaké a proč to nakonec dopadlo opačně atd. Pokud by bylo uvedeno, že studenty vyzvali k nehájení majetkových zájmů řádnou cestou frivolně, bez koncepce řešení, které by odpovídalo oné komunikaci, tak to je samo o sobě nepřímým důkazem úmyslu. Neboť u vedení univerzity lze presumovat, že se nejedná o neznalost vlastních přezkumných procesů.
To co píšete se týká zásady bdělosti nad svými právy. To je ale úplně jiné téma. Já psal o přehlédnutí smyslu a účelu institutu právní jistoty. Myslím si oba principy lze plně respektovat v soukromoprávních vztazích, kde kdo zaváhá ... Ovšem oba principy pokulhávají ve vztahu veřejnoprávním, do něhož byla rozhodnutím moci veřejné soukromá osoba jaksi nedobrovolně vtažena, na rozdíl od vztahu soukromoprávního, který vzniká zpravidla jako projev svobodné vůle stran.
Richard
opravného prostředku omezeného lhůtou spíše neprůchozí věc. NSS je
absolutně nedůvěryhodná instituce, byť by opravdu záleželo na
okolnostech - ty zde původní pisatel nedoložil, takže je to zbytečné
dále řešit.
Nestrašte. Momentálně se soudím s jedním krajským úřadem ohledně správního řízení o domnělém dopravním přestupku a kdybych to prohrál, chtěl jsem s tím jít k NSS. Soudě podle jeho judikatury v těchto záležitostech, která se mi jeví jako poměrně konzistentní, bych to (minimálně tam) musel vyhrát.
Mám to ještě uvážit?
Vy to musíte především "minimálně" vyhrát u soudu I. instance, když už to řeší soudy.
Tj. v českém prostoru instituce, které kontinuitně jsou především od toho, aby umlčely konflikty a rušení "klidu na práci". Už sám fakt, že 1) odporujete úřadu 2) dokonce se odvoláváte na NSS je v mentální krajině podvědomě bráno ve Váš neprospěch. Ti lidé jsou tak vychovaní. Vůbec nejde o právo, ale o to která strana ruší "zavedené pořádky", což samozřejmě může být i policista.
To co píšete se týká zásady bdělosti nad svými právy. To je ale úplně jiné téma. Já psal o přehlédnutí smyslu a účelu institutu právní jistoty. Myslím si oba principy lze plně respektovat v soukromoprávních vztazích, kde kdo zaváhá ... Ovšem oba principy pokulhávají ve vztahu veřejnoprávním, do něhož byla rozhodnutím moci veřejné soukromá osoba jaksi nedobrovolně vtažena, na rozdíl od vztahu soukromoprávního, který vzniká zpravidla jako projev svobodné vůle stran.
Richard
Když už nechcete odpovědět, na co jsem se Vás ptal, tak i tyhle tlachy si můžete nechat pro sebe.
Naše úvahy se bohužel míjí. Vy píšete o presumpci správnosti veřejnoprávních aktů a já o smyslu a účelu právní jistoty, kvůli které je tato presumpce uznávána. To jsou dvě odlišné polohy diskuze. Pro úplnost doplňují, že dotaz z 23. května 2014 14:02 (jde o zkopírovaný příspěvek i s mým podpisem) a reakce v čase 20:31 téhož dne jsem zde nepřidal. Vaše příspěvky bych neoznačil jako tlachy.
Richard
Naše úvahy se bohužel míjí. Vy píšete o presumpci správnosti veřejnoprávních aktů a já o smyslu a účelu právní jistoty, kvůli které je tato presumpce uznávána. To jsou dvě odlišné polohy diskuze. Pro úplnost doplňují, že dotaz z 23. května 2014 14:02 (jde o zkopírovaný příspěvek i s mým podpisem) a reakce v čase 20:31 téhož dne jsem zde nepřidal. Vaše příspěvky bych neoznačil jako tlachy.
Richard
RSS kanál komentářů k tomuto článku