Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Prosincový Osel měsíce je z Prahy
A je to oslice, konkrétně soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová.
Cena za mimořádný výkon na poli práva, spojená s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, byla udělena za rozsudek ve sporu občana Roudnice nad Labem s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Vkusný a pertinentní doplněk svého taláru si soudkyně Hrehorová může vyzvednou na adrese tohoto blogu.
Předesílám, že udílím jen velmi nerad tuto cenu soudci, protože by se mohlo zdát, že tak činím pouze proto, že nesouhlasím s jeho právním názorem; mimořádnost výkonu soudkyně Hrehorové však nemůže zůstat oslyšena.
Ve věci jde o to, že před třemi lety vystavil žalobce, občan města Roudnice, na svých internetových stránkách zápisy z jednání městské rady týkající se jeho sporu s městem. Úřad pro ochranu osobních údajů, který byl pod vedením Igora Němce (ODS) v té době právě čerstvě transformován z úřadu na ochranu občanů před státem na úřad na ochranu státu před občany, mu za to uložil pokutu. Toto rozhodnutí nyní, po téměř třech letech průtahů, Městský soud v Praze samosoudkyní Hrehorovou potvrdil.
Žalobce mj. namítl, že podle ustálené judikatury musí být zápisy ze zasedání rady obce každému dostupné podle zákona č. 106/1999 Sb., že rozkladovou komisi, opět s odvoláním na konstantní judikaturu, nesmějí tvořit sami zaměstnanci ústředního úřadu, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, že je absurdní pokutovat zveřejňování zápisů, které mnoho obcí zveřejňuje na svých webových stránkách samo, a že publicita jednání rady je jediným prostředkem, jak předcházet korupci při alokaci veřejných prostředků. Nic z toho soud nevzal v úvahu a v odůvodnění, v němž M. Hrehorová svedla zjevně nelehký zápas nejen s platným právem, ale i s větnou stavbou češtiny, žádnému ze žalobních argumentů nepřisvědčil – v některých případech je, jak je dobrým zvykem českých soudů, pro jistotu ani nerekapituloval.
Pokuta za zveřejnění zápisu obecní rady je přitom něco tak mimořádného a s demokratickým fungováním územní samosprávy neslučiteného, že by se každý slušný soudce musel stydět, kdyby takové rozhodnutí potvrdil. U českých soudců se však, bohužel, práh studu zdá být povážlivě zvýšen.
Aktualisováno.
Další dokumenty k případu:
- rozhodnutí správního orgánu
- odvolání
- rozhodnutí předsedy správního orgánu
- správní žaloba
- doplnění žaloby o nové zjištění
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Naše případy
- Počet zobrazení: 2595
Kasační stížnost
Proti rozsudku Městského soudu v Praze stran utajení komunistické minulosti soudců podávám kasační stížnost: činím si jisté naděje, u vědomí toho, že u Nejvyššího správního soudu je bývalých členů KSČ přece jen o něco méně než např. u vrchních soudů, bašt komunistické moci v české justici.
Zkušenost mne ovšem učí, že soudcovská solidarita je téměř nekonečná, takže moje naděje jsou spíše uměřené.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Komunističtí soudci
- Počet zobrazení: 1963
Rozsudek ve věci seznamu soudců-členů KSČ
Rozsudek byl doručen překvapivě brzy.
Nevím, čím to je, ale jeho text ve mně vyvolává dojem, že kdyby ministerstvo prohlásilo, že žádná KSČ neexistovala, tento senát by mu radostně přisvědčil.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Komunističtí soudci
- Počet zobrazení: 2169
Nad jedním smutným výročím
Před 90 lety, dne 10. prosince 1918, byl přijat zákon č. 61/1918 Sb. o zrušení šlechtictví, typický příklad pokusu, jak mocí práva popřít realitu.
Zákon, jemuž obdobné byly přijaty i v jiných evropských zemích a který je dodnes platný, se inspiroval dvěma zdroji:
Francouzský dekret Národního shromáždění z 19. června 1790 stanovil:
Article 1
La noblesse héréditaire est pour toujours abolie; en conséquence, les titres de prince, de duc, comte, marquis, vicomte, vidame, baron, chevalier, messire, écuyer, noble et tous autres titres semblables, ne seront ni pris par qui que ce soit, ni donnés à personne.
Article 2
Aucun citoyen ne pourra prendre que le vrai nom de sa famille; personne ne pourra porter ni faire porter des livrées ni avoir d'armoiries; l'encens ne sera brûlé dans les temples que pour honorer la divinité, et ne sera offert à qui que ce soit.
Article 3
Les titres de monseigneur et de messeigneurs ne seront donnés ni à aucun corps ni a aucun individu, ainsi que les titres d'excellence, d'altesse, d'éminence, de grandeur, etc., sans que, sous aucun prétexte du présent décret, aucun citoyen puisse se permettre d'attenter aux monuments placés dans les temples, aux chartes, titres et autres renseignements intéressant les familles ou les propriétés, ni aux décorations d'aucun lieu public ou particulier, et sans que l'exécution des dispositions relatives aux livrées et aux armes placées sur les voitures […]
Starost zákonodárce o to, aby lidé nezačali šlechtické tituly a erby odstraňovat ze starých rukopisů a odtesávat ze soklů na pomnících, svědčí o tom, že i revoluční běsnění mělo ve Francii svůj civilisovaný rozměr.
Ve Spojených státech se o šlechtických titulech zmiňuje přímo Ústava (čl. I kap. 7):
No title of nobility shall be granted by the United States: and no person holding any office of profit or trust under them, shall, without the consent of the Congress, accept of any present, emolument, office, or title, of any kind whatever, from any king, prince, or foreign state.
Plebejský československý zákonodárce se přiklonil k radikálnějšímu a revolučnějšímu řešení a zakázal užívání šlechtických titulů všem "bývalým šlechticům", přičemž však neopomněl v § 2 dodat, že československý občan nesmí šlechtický titul ani nově přijmout. Novelou z r. 1936 byl ovšem § 2 derogován, a tak sice "bývalí šlechtici" své tituly užívat nesměli, ale nic nezakazovalo nabýt jich znovu, takže de lege lata může být i český občan platně šlechticem; příkladem budiž dirigent Libor Pešek, KBE (nikoli, jak nesprávně píší čeští novináři, Sir Libor Pešek).
Šlechtictví je právní skutečností, kterou zákonem zrušit nelze, tak jako nelze zákonem prohlásit, že se někdo zasloužil nebo nezasloužil o stát; je projevem pokleslé právní kultury, jestliže podobné legislativní paskvily dodnes platí, anebo jsou-li dokonce nově kodifikovány. Aristokracie je institucí mnohonásobně starší než novodobý český stát a je věcí elementární slušnosti toto její postavení respektovat, jakkoli můžeme dnešní politické a ekonomické postavení šlechty pokládat za nevýznamné.
Bohužel – s výjimkou zcela marginální monarchistické Koruny české – není zrušení tohoto zákona součástí volebního programu žádné ze současných politických stran: dokonce ani pro Konservativní stranu není zrušení zákazu užívat šlechtické tituly prioritou.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 6284
Jak napálit zákazníka, díl n+prvý
Spotřebitelské právo a jeho nuance poskytují v této zemi bloggerovi téměř nevyčerpatelný zdroj materiálu.
Příkladmo dnes mi zavolal obchodní zástupce mého mobilního operátora, Telefónica O2 (dříve Eurotel), a nabídl mi změnu tarifu. Nabídka zněla seriosně, souhlasil jsem se změnou. Poté mi zástupce sdělil, že mi smlouvu spolu s dárkem, předplacenou SIM, doručí kurýrní služba PPL, a smlouvu při převzetí podepíšu.
Na mou námitku, že smlouvy se nepodepisují kurýrovi na chodbě, ale v klidu a po řádném prostudování, tato osoba nebyla schopna reagovat jinak než sdělením, že jinou možnost nemám. Mám: z novace kontraktu sešlo.
Útěchou mi budiž, že jiní místní podnikatelé přišli s ještě absurdnějšími nápady, např. s uzavřením smlouvy podpisem doručenky, na níž je její text vytištěn. Takže je O2 vlastně ještě solidní partner, který svým zákazníkům umožňuje přečíst si smlouvu aspoň v chvatu na chodbě.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 1417
493 / 504