Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

"Ústavní soud snad zešílel!", pravil lidovecký ministr financí Miroslav Kalousek, když s charakteristicky postkomunistickou úctou k ústavnímu řádu komentoval nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1835/07, jímž byla vyslovena nepřípustnost namátkových kontrol orgánů finanční správy u daňových subjektů. Následně pak ministr deklaroval, že finanční úřady se nálezem ÚS stejně řídit nebudou.

Nepřekvapí, že proti nálezu vášnivě disentovala i soudkyně Ústavního soudu za KDU-ČSL Ivana Janů. Nález totiž inkorporuje do českého právního řádu princip, který je postkomunistickému myšlení bytostně cizí: orgány veřejné moci nesmějí intervenovat do práv občanů ani formou kontroly, aniž by k tomu měly konkrétní důvod. Soudce zpravodaj Eliška Wagnerová, díky své mnohaleté kanadské zkušenosti i právnímu vzdělání, jež je, přiznejme si, ve srovnání s – kulantně řečeno – nevynikající právničkou Janů o několik tříd výš, velmi dobře ví, že např. ve Spojených státech není dovoleno, aby policisté zastavovali automobily kvůli namátkové "silniční kontrole": není-li pro takový postup důvod, daný např. podezřením ze spáchání dopravního přestupku, policista automobil prostě zastavit nesmí. Tedy představa, nad níž by se český dopravní policista se svým starobylým ius buserandi a zvykem uspořádat několikrát do roka masový hon na řidiče ("kryštofa") otřásl odporem.

"Každý zásah do osobní sféry jednotlivce, ať už je činěn v rámci jakéhokoliv postupu státu vůči jednotlivci, musí být ospravedlněn konkrétní skutečností, resp. důvodem takového omezení a nikoliv proveden pouze proto, že orgán státu je takovou pravomocí formálně nadán. Takové obecné oprávnění je pouze předpokladem realizace takové omezovací pravomoci, nikoliv měřítkem jeho intenzity," judikoval Ústavní soud a nezbývá než mu přisvědčit. Jedním z atributů materiálního právního státu je povinnost zdrženlivosti jeho orgánů při uplatňování pravomoci, což platí nejen pro namátkové kontroly u daňových subjektů nebo na silnicích, ale např. i v otázce hromadných perlustrací, jimž nový policejní zákon neuváženě širokým vymezením důvodů otevřel stavidla.

Odpor proti nálezu ÚS svědčí o tom, jak hluboko v postkomunistických stereotypech myšlení české politické elity dosud vězí.

Aktualisováno.
Viz např. zde.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2023

Jeden z nejzajímavějších judikátů loňského roku pochází z Virginie. Soudce James P. Jones v něm odmítl přiznat poškozeným, držitelům autorských práv za hudební díla, Recording Industry Association of America (RIAA) a Lionsgate Entertainment, Inc., náhradu škody za neoprávněné šíření nahrávek po Internetu s odůvodněním, že poškození neprokázali její výši.

Zatímco doposud převažovala tendence považovat za výši škody v takových případech maloobchodní cenu pirátsky rozšířených děl, soudce Jones poukázal na skutečnost, že s rostoucí cenou vždy nutně klesá poptávka, takže neexistuje rozumná opora pro předpoklad, že by poškození svá díla dokázali pirátům za plnou cenu skutečně prodat. A ačkoli není sporu o tom, že škoda skutečně vznikla, nemožnost stanovit její výši vedla soudce k zamítnutí nároku.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2721

A ještě jedna perlička ve věci strážníky konfiskovaných reprobeden: Jak je zřejmé z protokolu, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Libuše Fritzová sice odvolacímu soudu sdělila, že se dopustila chyby a jednání nařízené na 12.40 zahájila omylem již ve 12.30, avšak v oficiálním protokolu z jednání je jako doba začátku jednání uvedeno 12.40, tzn. údaj podle předvolání.

Jediný logický – a smutný – závěr je, že JUDr. Fritzová se spolu se svým boleslavským kolegou Nagyem zařadila mezi ty české soudce, kteří se neostýchají zfalšovat protokol ze svého jednání; jediný rozdíl je, že toto jednání se na rozdíl od toho v Mladé Boleslavi aspoň uskutečnilo, třebaže ne v dobu, kdy to protokol uvádí.

JUDr. Fritzová je tedy sprostá lhářka, věru ta nejvhodnější osoba k výkonu soudcovského povolání!

Přidat komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 1411

Jak můžeme zjistit z aplikace InfoSoud, město Karlovy Vary má tu čest stát se – po jihomoravské vesničce Hajany – druhou obcí, kterou soud poslal za obstrukce při poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. do exekuce. O návrhu, jemuž karlovarský soud nyní vyhověl, jsme na tomto blogu již psali.

1 komentář
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 2306

O žalostné úrovni rozhodování českých soudů svědčí rozsudek Městského soudu v Praze, jímž tento soud potvrdil zamítnutí žaloby ve věci náhrady škody za škodu na reproduktorech, které si strážníci Městské policie Praha v r. 2005 usmysleli odebrat účastníkům řádně ohlášeného shromáždění občanů na Václavském náměstí, protože ti na ně "neměli povolení".

Místo, aby město škodu na reproduktorech v tichosti uhradilo a snažilo se na faux pas svých strážníků co nejrychleji zapomenout, nárok odmítlo – a soud mu nyní dal za pravdu. Občan je povinen uposlechnout i nezákonného pokynu, jinak si za škodu způsobenou svévolí orgánu veřejné moci odpovídá sám. Když se mu něco nelíbí, může si stěžovat, avšak nezákonně jednajícímu strážníkovi nebo policistovi se postavit nesmí.

Samostatnou kapitolou je postup soudu I. stupně, který omylem zahájil jednání o 10 minut před ohlášenou dobou, takže zmocněnec žalobce se nemohl vyjádřit k důkazům ani přednést závěrečný návrh, protože po celou dobu – spolu s veřejností – marně čekal na vyvolání věci před jednací síní; ani to však pro odvolací soud nebylo důvodem rozhodnutí zrušit, žalobci přece musí stačit, že směl být přítomen odvolacímu jednání. Občane, drž hubu a krok a buď rád, že se s tebou justiční panstvo vůbec baví…

Ústava i s Listinou nad takovým rozhodnutím usedavě pláčou; není divu, že žalobce proti rozsudku podává ústavní stížnost.

Tři páry oslích uší ve tvaru paragrafů za leden 2009 nemohou mít jiné nositelky než soudkyně senátu 15 Co Městského soudu v Praze, k jejichž talárům jako doplněk náramně padnou. K ocenění laureátkám Mgr. Jiřině Jislové, JUDr. Heleně Koucké a JUDr. Zoje Dvořákové srdečně blahopřejeme! A aby to nebylo líto soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Libuši Fritzové, která ve věci rozhodla v prvním stupni, zcela mimořádně udělujeme jeden pár oslích uší i jí.

1 komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2652